Historie vzniku cyklu GEN je součástí historie filmové a televizní společnosti FEBIO (FEničův BIOgraf), která od dubna 1992 začala uvádět své vlastní pořady v programu Československé televize (např. čtrnáctideník „OKO – pohled na současnost“). Úspěch Febia jako jedné z prvních soukromých tvůrčích dílen u nás, kolem které se podařilo soustředit nejlepší tvůrce té doby, vedl k úvahám o dalších projektech.

Společnost se probouzela z revolučního omámení, objevovala se kocovina, někteří přicházeli o první iluze a celkově lidem chyběly pozitivní podněty. Tehdy, na začátku léta 1992, přišel Fero Fenič s námětem vytvořit cyklus portrétů lidí, kteří se dokázali prosadit a stát se v nějakém oboru výjimečnými. Takový podnět chyběl. Hodnoty výjimečnosti byly u nás interpretované zdeformovaně, protože předchozí moc je opírala především o oddané komunisty. Propagovala hrdiny socialistické práce, ale nikdo například neznal českého vědce, světového vynálezce očních čoček. Chyběl žebříček skutečných hodnot a osobností, z nichž mnohé byly ve své zemi neznámé, protože ji kdysi musely opustit a prosadit se jinde. Chybělo povědomí o vlastní elitě. O té, co vždy posouvala tuto společnost dopředu – ať se to přiznávalo, nebo ne.

Fero Fenič se pohyboval mezi Českem a Slovenskem a cítil, že česko-slovenský stát se nakonec stejně rozpadne, a tak při budování toho nového může pomoci právě takové vzkříšení hrdosti. Vytvoření prototypů hrdinů v různých oblastech lidské činnosti pro nastupující generace, aby se mohly s něčím ztotožnit, dostane v případě vzniku nového státu ještě větší smysl. V rovnostářském Česku nešlo nepředpokládat, že jeho nápad narazí, když použije výraz „elita“ v názvu. Chtěl to ale dělat bez kompromisů, pojmenovávat pravdivě a nejspíš i trochu vyprovokovat k pozornosti o tento projekt. A tak, tři měsíce předtím než politická reprezentace země skutečně dospěla k dohodě o rozdělení společného státu, předložil České televizi námět na GEN – Galerii elity národa.

Česká elita

Jako vždy v tvorbě Febia i teď chtěl, aby šlo o cyklus pro většinového diváka, tedy i pro ty, kteří se běžně na dokument nedívají. V tom spatřoval největší smysl své myšlenky. Točit dokument pro vybranou skupinu diváků, tedy pro ty, o které není třeba bojovat, protože k tomuto žánru inklinují, pro něho nikdy nebylo výzvou. Proto hledal tvar, kterým by oslovil a zaujal co nejvíce lidí. Chtěl vytvářet dokumenty, které by obstály v hlavním vysílacím čase na prvním programu. A tuto pozici byl schopen dlouhodobě uhájit. Šlo mu totiž také o přežití původní dokumentární tvorby.

Bylo mu jasné, že i když půjde o osobnosti, které by unesly i hodinový rozsah, nebo dokonce seriál, diváky u obrazovky neudrží. Stanovil proto v té době zcela netypický rozsah 14 minut, který sám pak obhajoval jako pořad „na vypití jedné kávy“. Takový portrét vnímal jako inspirační, který sice nepodá vyčerpávající, a dokonce často ani dostatečnou výpověď o daném člověku, ale může diváka navést k tomu, aby se po dalších informacích pídil, aby se o daného člověka nebo jeho práci začal zajímat, něčím ho oslovil.

K velkému překvapení byl tento nápad přijat bez větších připomínek. Ředitel Ivo Mathé a programový ředitel Jiří Pitterman nezapřeli své dlouholeté televizní zkušenosti a správně vycítili silný potenciál tohoto nápadu.

Do smlouvy se dokonce podařilo prosadit podmínku, že GEN musí být premiérován výhradně v hlavním vysílacím čase. Na dokument to byla troufalost, ale ČT už Febiu věřila, a proto akceptovala. Divácký úspěch pořadů Febia spojený s kvalitou vytvářel dostatečnou hráz proti všem, kteří této tvorbě nepřáli.

Smlouva na 100 dílů byla podepsána 10. října 1992 se šéfproducentem převzatých programů Janem Rubešem. Z nějakého důvodu ten podpis proběhl až večer, v budově v Jindřišské ulici. Dramaturg Tomáš Motl, který kvůli tomu opustil svůj redaktorský post v týdeníku Reflex, čekal na Fera Feniče na ulici, a pak zaplaveni neuvěřitelnou euforií spěchali, se smlouvou v ruce, k nejbližšímu stánku na Václavském náměstí, kde to v dešti u láhve vína „na stojáka“ oslavili…

Kdo jsou největší Češi

Na jakékoliv posuzování jsou v našich končinách obvykle kompetentní jen více či méně četné komise. Projekt patřil Fero Feničovi, zodpovědnost také. Představa a soudnost mu nechyběla. Bál se jakéhokoliv kolektivního rozhodování, protože jeho anonymita často vede ke kompromisům a může plodit nesmysly. Na výběru osobností se proto vždy domlouval jen s dramaturgem, v odbornějších věcech pak vyhledali názor specialisty. Rozhodnutí však bylo jen na nich a Česká televize zásadněji tento výběr neovlivňovala. Samozřejmě, požadovala co nejširší spektrum profesí a to nebylo jednoduché naplnit, protože například podnikatelé se teprve rodili a výsledky jejich činnosti nebyly prověřené časem. Stejně tak u politiků – i když někteří dlouhodobě vedli žebříčky popularity. Jak se po letech ukázalo, právě tyto nároky představují v některých realizovaných portrétech určité pochybnosti. Na začátku si však tvůrci přiznali, že pokud se jim podaří nemít omylů více než deset procent, bude to úspěch. Výsledek ukázal, že měli velké štěstí a zůstali hluboko pod touto hranicí.

Samozřejmě, snaha ovlivňovat výběr nebo požadovat jeho zdůvodnění, se objevovala průběžně z různých stran. Přicházely i záplavy dopisů s různými tipy a protesty. Důležité bylo dílo vybrané osobnosti a jeho mezinárodní přesah. Kritika by byla ráda viděla dokonalé a bezchybné osobnosti. Jenže pokud takové našli, nebylo za nimi vždy dílo s mezinárodním přesahem a povědomím, nebo bylo, ale zase nebyly vždy dokonalé… Nechtěli se odchýlit od původně stanovených podmínek výběru a upravovat ho podle kritiků.

Dnes, když tento cyklus patří pravděpodobně k nejreprízovanějším původním dokumentárním projektům českých televizí, se ukazuje, jak byly kritické hlasy nepatřičné. Nešlo jen o výběr už všeobecně uznávaných osob. Některé osobnosti zůstaly zaznamenány jen díky tomuto cyklu, jiné díky němu vešly do veřejného povědomí.

Projekt GEN byl poprvé představen 22. 12. 1992 na 2. vánočním Miš-maši – večírku společnosti Febio, budujícím novou tradici ve stejnojmenném podniku na Letné. Na promítnutí úvodních dílů přišel předseda vlády Václav Klaus, bývalý a pak budoucí prezident Václav Havel (každý si sednul k jinému stolu) a mnoho dalších politiků, kolegů, tvůrců a televizních funkcionářů. Po promítání „zajazzovala“ Vlasta Průchová „Docela všední, obyčejný den”. Měla pravdu. Byl to jeden z posledních „obyčejný dnů” i večerů Československa: o devět dnů později se narodila Česká republika…

Fenomén GEN

Pořad GEN se začal vysílat v pondělí 4. ledna 1993 ve 20.00 hod. na 1. programu České televize, který vznikl zánikem federální F1. Proč právě pondělí? Asi proto, že tento den přišel o svoje programové specifikum – pondělní slovenské inscenace. Informacemi o cyklu žila tehdejší média, k čemu napomohla také neutichající diskuse kolem názvu „elita“.

První díl, věnovaný tehdejšímu nejvyššímu ústavnímu činiteli Václavu Klausovi pohledem Juraje Jakubiska, sledovalo šedesát procent obyvatel země, tedy přes 4 milióny diváků! Tento zájem pak provázel cyklus po celý rok a ani po zahájení vysílání komerční TV Nova neklesal pod dva miliony.

Po Genu Genus

Když se druhý rok cyklus GEN blížil k číslu sto, které si Fenič sám stanovil jako limit, aby udržel prestižnost výběru, stál před otázkou, co s cyklem dál. Jeho úspěch předčil očekávání a České televizi začal vytvářet zajímavou a důležitou databanku, která, jak se později ukázalo, byla nejen vhodným archivním zdrojem, ale i základnou příštích nekrologů a zdravic k životním výročím. Byl zájem pokračovat. Navrhl proto druhou část projektu – dalších 99 osobností na další dva roky, ale s novým názvem GENUS, znělkou se symbolem hlubokých kořenů, ze kterých vyrůstá košatý strom, a podtitulem „99 českých životů“. Koncepce, délka i okruh autorů zůstal stejný.

Po zkušenostech z prvního cyklu, které ukázaly, že jen díky jeho předvídavosti se stihlo natočit svědectví o osobnostech, které už nebyly mezi námi (např. Olga Havlová nebo Ester Krumbachová), snažil se i teď přednostně zachytit osobnosti s vyšším věkem nebo ty, o kterých nikdy nic natočeno nebylo.

V té době již TV Nova porážela ve sledovanosti Českou televizi, a tak cyklus už nedosahoval těch závratných výsledků jako předtím, stále však v žánru dokumentární tvorby byl zájem o něj bezkonkurenční. Dá se říci, že to platilo téměř pro celou tvorbu Febia – v každoročních statistikách nejsledovanějších pořadů roku v žánru dokumentu jeho tvorba vždy obsazovala většinu míst v první desítce. Přitom v celkové roční produkci České televize její rozsah představoval jen nepatrný zlomek.

Kniha

Pořad GEN vyvolal i zájem nakladatelů, a tak v závěru roku 1993 vydalo nově vzniklé olomoucké nakladatelství Hájek a spol. první díl v rozsahu 232 stran zachycující deset osobností. Křest knihy, za účasti většiny v ní zachycených hrdinů, se odehrál v hospodě „U Kalicha“. Mladý vydavatel však přecenil své síly (kniha stála lidových 89 Kč) a do dalších dílů se už nepustil. Stejně to byl mimořádný počin, protože v českých poměrech šlo o první televizní dokumentární projekt v knižní podobě. Později, v květnu 1995, to napravil ve svém vydavatelství Václav Fischer, který ve čtyřech dílech vydal kompletní sestavu 100 osobností cyklu GEN. I křest už byl velkolepější. Začal autogramiádou ve foyeru Stavovského divadla, na kterou před ním čekaly stovky lidí. Taková sestava českých legend se asi ještě nikdy na jednom místě a pohromadě nesešla!

Ocenění

Projekty GEN i GENUS i tak daly možnost poznat lidi, se kterými by se veřejnost jinak už nesetkala. Zároveň se ukázalo, že je to projekt, ke kterému je třeba se vracet. Nekončící národní freska, kterou je třeba doplňovat. Pochopilo to tehdy i další vedení České televize a v letech 2001–2002 byl cyklus doplněn o dalších 82 portrétů.

Jednotlivé díly z cyklu získaly mnohá ocenění, například Jan Špáta získal Cenu české kritiky za GEN o Jiřině Bohdalové a Vlastimilu Brodském. A režisérka Tereza Kopáčová absolvovala svoje studium na katedře dokumentární tvorby FAMU v roce 1997 diplomovou prací na téma „Cyklus GEN – jeho tvůrci, kritici a diváci“.

Podle formátu českého cyklu GEN průběžně vysílá od jara 2008 i Slovenská televize vlastní GEN.SK – jde tak o první český dokumentární projekt licencovaný do zahraničí.

Návrat na obrazovky

Po patnácti letech přichází 4. série cyklu, kterou Česká televize startuje od 15. ledna 2017.

Symbolicky ji otevírá právě díl režírovaný Fero Feničem (GEN: Hana Zagorová), který se tím po patnáctileté pauze vrací nejen ke svému „dítěti“ – GENu, ale i režijní práci.

Protože studio Febio před několika lety ukončilo svoji činnost, toto čtvrté pokračování cyklu se již realizuje přímo v kapacitách České televize, TPS vzdělávací tvorby a nových formátů, kreativní producentka Alena Mullerová.

Fero Fenič však i v tomto případě zůstává nadále vedoucím a autorem projektu.