Havlova slavná hra zažila dvojí inscenování v režii Andreje Kroba. Jedno v totalitním roce 1975, druhé po dvaceti letech. Co se dělo kolem přípravy inscenace, zachycuje dokumentární film Olgy Sommerové (1996), který uvádíme u příležitosti režisérových 80. narozenin
23:00:39My, herci divadla Na tahu,
23:00:41kteří ve svém volném čase chodíme do zaměstnání,
23:00:45jsme se rozhodli, každý rok v den výročí světové premiéry
23:00:50Havlovy adaptace Žebrácké opery v Horních Počernicích,
23:00:55udělovat divadelní cenu Dřevěného Andreje.
23:01:02Olze a Václavu Havlovým.
23:01:15Otevřela se opona, dozněla úvodní muzika,
23:01:23jo, es a jedeme.
23:01:35Druhý obraz - zlodějská krčma.
23:01:38A co je nevýhodou této cesty?
23:01:41Především to, že člověk,
23:01:43odkázaný ve svém milostném životě pouze na děvky,
23:01:47záhy citově zplaní.
23:01:49Nejlepší je tedy, jak se zdá, kombinovat obě alternativy?
23:01:54Přesně tak.
23:01:56Přičemž věc lze zpestřit občas ještě alternativou třetí,
23:02:01totiž stykem s vdanými paními.
23:02:03Vidíš, já ti to říkal, a ty jen pořád: Pojďme do bordelu.
23:02:08Někde člověk začít musí.
23:02:10Přesně tak. Přičemž věc lze zpestřit ještě alternativou třetí,
23:02:15to jest stykem s vdanými paními.
23:02:18Vidíš, já ti to říkal, a ty pořád: Pojďme do bordelu.
23:02:23Někde člověk začít musí.
23:02:26Tak tohle byla ukázka z generální zkoušky,
23:02:29asi den nebo dva před samotným představením, před 1.11. 1975.
23:02:34To jsem já s autorem těsně před.
23:02:38To jsou poslední pokyny.
23:02:40Co držím v podpaží, nevím, možná nějakou vyžehlenou košili.
23:02:45A tady jsou fotky, jak se pomalinku plnilo hlediště.
23:02:50-To prostředí bylo nezapomenutelné.
-Intenzivní, hektické.
23:02:56Bylo to nádherné představení, s nádhernou atmosférou,
23:03:00která v té době byla něčím naprosto mimořádným.
23:03:04Neuvěřitelný zázrak to byl.
23:03:07Tady je V.Havel s L.Vaculíkem, který byl také na představení.
23:03:14Vlasta Chramostová.
23:03:17Ptala se mě tenkrát jedna kolegyně:
23:03:20Chceš ty vůbec hrát divadlo, když jdeš do těch Počernic?
23:03:26Pan Topol s Pavlem Landovským.
23:03:31To byla taková blažená oáza, že v té hrůze
23:03:35se najednou v nějakých Počernicích sešli všichni darebáci.
23:03:42Mělo to takový ráz dobrodružství.
23:03:47Ten nápad vznikl asi z toho, že jsem se kdysi setkal s V.Havlem.
23:03:55Na Hrádečku jsme se velice často vítali,
23:03:59tam jsem ho upozornil na možnost, že by tam mohl mít chalupu.
23:04:04A tam jsem bral rozumy z jeho knihovny, z jeho řečí,
23:04:08četl jsem jeho texty, vlastně jsem se sebevzdělával skrze něj.
23:04:15A tam mi přišel do ruky taky text Žebrácké opery.
23:04:19Kolovala v samizdatu, líbila se mému příteli A.Krobovi,
23:04:25který přišel s nápadem, tehdy nesmírně divokým,
23:04:31téměř revolučně podvratným,
23:04:35že ji sestuduje se svými přáteli.
23:04:41Štvalo mě, že se taková pěkná hra nehraje.
23:04:44Na nějaké nebezpečí, na to já kašlal vždycky.
23:04:48Já když jsem si něco umanul, tak jsem se nikoho neptal.
23:04:53No, a k mému velkému překvapení to Andrej dotáhl do konce.
23:04:59A skutečně se odehrálo jedno představení,
23:05:04které dnes už jaksi patří do historie.
23:05:08V hospodě U Čelikovských v Horních Počernicích.
23:05:31Tenhle dopis byl napsaný autorem hry, a byl nám poslán
23:05:35bezprostředně po první zkoušce, které se autor účastnil,
23:05:40Žebrácké opery tady na Hrádečku.
23:05:45Ten dopis je strašně dlouhý,
23:05:47jestli chcete, já vám ho celý přečtu.
23:05:51Autor říká, že nechce.
23:05:54Ze všeho nejdřív bych chtěl říct, že bez ohledu na to,
23:05:58jakou hru zkoušíte, zda to dotáhnete do konce,
23:06:02a jaký nakonec bude výsledek,
23:06:05považuji za výborné, že jste se dali dohromady,
23:06:08že společně něco hledáte,
23:06:11že si dokážete najít čas a energii na věc, s níž máte jen dřinu
23:06:16a z níž vám nevyplyne žádný vnější zisk.
23:06:19Zdá se mi to být v tomto dnešním přízemním světě
23:06:23něčím velice vzácným, hezkým a smysluplným.
23:06:27Jestli to bude jednoho dne opravdu uvedeno,
23:06:31budu to, ze svého hlediska, považovat za větší úspěch
23:06:35než všechny premiéry mých her od Montrealu až po Paříž.
23:06:40Tolik z dopisu. A pak jsou tady jen samé výtky.
23:06:44Já si myslím, že Havlovy hry jsou všechny stejně moudré.
23:06:51A moudré jsou hlavně proto, že se v podstatě dotýkaly,
23:06:56a v současné době dotýkají, taky určitých věcí,
23:07:00ve kterých člověk žije, které nějak prožívá, které pozoruje,
23:07:06a které nedokáže někdy sám přesně určit a pojmenovat.
23:07:10Myslím, že v těch hrách
23:07:13absolutně nemilosrdně popisuje skutečnost, kterou cítí.
23:07:18Havlovy hry pojmenovávaly to, co nám bylo nemilé,
23:07:22ale v čem jsme v podstatě klouzali, na čem jsme se podíleli.
23:07:27On nás vlastně zdržoval od pádů do těch propastí. Aspoň mě.
23:07:32Éra romantických lupičů středověku, pánové, dávno pominula.
23:07:37Svět se změnil, platí jiná měřítka, a kdo to nechápe, nechápe nic.
23:07:43Jste ještě mladí, máte své ideály, já to chápu.
23:07:47A jste mi dokonce docela sympatičtí.
23:07:51Třeba heslo "Kdo nekrade, okrádá svou rodinu".
23:07:55Když člověk není zloděj, tak by neměl krást nikdy.
23:07:59A neměl by se vymlouvat na dobu.
23:08:02Když jsem ukradl v Tvaru prvních pár hřebíčků na melouch,
23:08:07tak jsem si vzápětí uvědomil, že nebojuji proti režimu,
23:08:11ale že jsem normální zloděj.
23:08:14Jsme bohužel ve stádiu, kdy celá hra ještě není dozkoušena,
23:08:19a menší role nejsou ještě obsazeny.
23:08:22Takže jsme pro dnešní večer zvolili tradiční formu losování.
23:08:27Opilce - vyhrává č.46.
23:08:31Prosil bych, kdo má č.46?
23:08:34SMÍCH, POTLESK.
23:08:42Setkání s Havlem mi objevilo nové prostory.
23:08:45Naprosto nový svět, pro mě neznámý.
23:08:48A co to bylo za svět?
23:08:50Svět jakési zodpovědnosti,
23:08:55svět jakýchsi moudrých myšlenek,
23:08:59svět, který člověka nutí přece jenom myslet.
23:09:03Mě do té doby bavilo nemyslet.
23:09:09Pro moderní dobu je z různých důvodů charakteristické,
23:09:13že moderní člověk trošku zápasí se svou identitou.
23:09:18O tom svědčí celé moderní drama.
23:09:21Mě toto téma vždycky zajímalo,
23:09:24a je to v jistém smyslu přítomno i v této hře.
23:09:28Jak si lidé začnou vzájemně vysvětlovat své podvody a lži,
23:09:33to, že spolupracujete s nepřítelem,
23:09:36že to vlastně děláte pro toho přítele.
23:09:39To neustálé spikávání jedněch proti druhým a podobně,
23:09:46posléze otevírá otázku, kdo je vlastně kdo.
23:09:52Že už vlastně nevědí, jestli slouží tomu nebo onomu.
23:09:57Mě zajímají taková témata,
23:09:59jako jsou dubl-agenti nebo troj-agenti,
23:10:02kteří slouží více pánům, a posléze už sami neví, komu slouží...
23:10:08Jak Havel rád říká, ztrácejí svoji identitu.
23:10:11...a ztrácejí vlastní identitu.
23:10:16-A nebojíte se, že vás podvedu?
-Jak?
23:10:20Co když zjistím, že vás Peachum podvádí, a budu ho krýt?
23:10:24Nebo se s ním dokonce proti vám spolčím?
23:10:28-To neuděláte.
-Jak to můžete vědět?
23:10:31Zaprvé, nikdy nebudete mít jistotu,
23:10:34zda ten či onen doklad Peachumovy zrady
23:10:38není jen mnou inspirovaná zkouška vaší spolehlivosti.
23:10:43A buďte ujištěn, že takové zkoušky budu občas dělat.
23:10:48A zadruhé, o jakémkoli vašem pokusu se s Peachumem za mými zády spojit
23:10:57mě bude Peachum okamžitě informovat.
23:11:00V případě, že je mi věrný, ze služební horlivosti,
23:11:05v případě, že mě klame, ze strachu,
23:11:08že může jít o mnou inspirovanou zkoušku jeho spolehlivosti.
23:11:13Zas je to v podstatě obsaženo v těch Havlových hrách.
23:11:17Zda je možné sloužit dvěma pánům.
23:11:20Zda je člověk tak chytrý a schopen, aby to uhrál na obě strany.
23:11:25Tam se ukazuje, že ne.
23:11:28-Jsi husa, žes mu řekla pravdu.
-Přece mu neslíbím, že tě zradím.
23:11:33Slíbit můžeš cokoli. Důležité je, že to pak nebudeš dělat.
23:11:38Láďu Smoljaka považuju za jednoho z největších českých neherců
23:11:43v tom nejlepším slova smyslu.
23:11:46Hraje to skvěle.
23:12:02Ne!
23:12:04Tam to není slyšet přes tu muziku. Pojďme ještě jednou.
23:12:26Pomoc! Pomoc!
23:12:28Pomoc!
23:12:31-Co se tu děje?
-Chtěl mě znásilnit.
23:12:34Jménem Jeho Veličenstva krále, jste zatčen.
23:12:43Že se nestydíš, ty děvko.
23:12:48Ať žije svoboda tisku!
23:12:56Ať žije svoboda tisku!
23:13:07Tohle je hospoda U Čelikovských před 20 lety.
23:13:14Tady - příchod autora.
23:13:18To bylo jediné představení mé hry během těch 20 let nebo více,
23:13:24od r.1968 do r.1990, kterou jsem viděl živě, na scéně.
23:13:31Tady je ten sál, ve kterém se to odehrálo.
23:13:34Tady je Honza Hraběta s Václavem Havlem.
23:13:39Asi čtvrt hodiny před začátkem nebyl v sále nikdo.
23:13:43Jen naši příbuzní a známí. Už jsme mysleli, že nikdo nepřijde.
23:13:48A během té čtvrthodiny se to naplnilo.
23:13:52Olga Havlová a já.
23:13:54Byl to nejkrásnější zážitek, který jsem kdy měla v divadle.
23:14:00Tady například Klement Lukeš.
23:14:03Vedle mě seděl Kléma Lukeš, který nevidí, a říkal:
23:14:07To není možné, ten Vašek, jak on to napsal.
23:14:11Moc se chechtal, všichni jsme se chechtali.
23:14:14Byl tam i tatínek, pan ing. Havel, a myslím, že byl spokojený.
23:14:20Lída Michalová...
23:14:22Atmosféra byla krásná.
23:14:24I proto, že jsme dírou v oponě koukali, kdo přišel,
23:14:29a trnuli jsme, co se nám stane.
23:14:31Tady je Honza Kašpar.
23:14:34Bylo to takové očekávání, jestli si nás tam vyhmátnou.
23:14:39To představení mělo báječnou, neopakovatelnou atmosféru.
23:14:44Byla to taková manifestace svobody.
23:14:48A tady je Viktor Spousta, ten zajistil ten sál v Počernicích.
23:14:54Takový den člověk nikdy nezapomene.
23:14:57A to představení začalo tak,
23:14:59že já jsem vyšel před oponu, zapálil jsem si cigaretu,
23:15:04všichni čekali nějaký skvělý proslov,
23:15:08já jsem si zapálil, a zase jsem zašel.
23:15:11A udělal něco, co jsem se pokoušel v New Yorku po letech zopakovat,
23:15:18a nikdy se mi to nepodařilo.
23:15:21Fascinující trik.
23:15:23Že vyšel a začal se takhle nenápadně rozhlížet,
23:15:31kdo v tom sále je, a kdo v tom sále není.
23:15:38A to bylo něco tak fascinujícího, protože každý podvědomě cítil,
23:15:46že se schyluje nějaký malér.
23:15:49A tak tam chodil minutu, bylo absolutní ticho, nikdo nic neřekl.
23:15:55Kde vzal ten Andrej na to nervy?
23:15:58Vždyť to nebyl nikdy herec. To bylo prostě úžasné.
23:16:03Tady někde se otáčím směrem k autorovi při děkovačce.
23:16:08Pak jsem sestoupil dolů, Václav Havel seděl pod kabáty,
23:16:15a tady potom dál jsme se objali.
23:16:19Dojemné.
23:16:23Bylo to pro mě velmi zvláštní a dojemné.
23:16:26A dokonce Andrej udělal tu neslýchanou provokaci,
23:16:31že mi po představení předal květinu,
23:16:35čímž zároveň zveřejnil mé autorství.
23:16:42POTLESK.
23:16:55Takže, autor přišel na jeviště,
23:16:58a všichni jsme od něj dostali kytičku
23:17:02a takovou kartičku s věnováním a poděkováním.
23:17:10Tak já jsem pověřen, abych odhalil autorův dar.
23:17:14Než to odhalíš, tak autor by chtěl říct,
23:17:18že se mu to hrozně líbilo, že je úplně nadšen.
23:17:22A strašně se těší, až budou umět všichni text.
23:17:29Je to výborné, a nemám jedinou námitku
23:17:34proti jedinému hereckému výkonu ani proti režijní koncepci.
23:17:41Můžeš to odhalit.
23:17:45POTLESK.
23:17:52Víte, co následovalo, že?
23:17:54I kdo tam byl třeba jen v hledišti, tak nesměl hrát, jako třeba Tříska.
23:18:01Druhý den v práci přišel šéf porážkové linky,
23:18:05že Svobodná Evropa hlásila,
23:18:08že jediné svobodné divadlo v ČSSR hrálo Žebráckou operu.
23:18:12Řekl jsem si, no nazdar,
23:18:14Po tom představení následovaly náležité represe.
23:18:19Jak se říká, za každý dobrý skutek musí následovat zasloužený trest.
23:18:26Strach jsem měl.
23:18:29I když, já když na něčem dělám, tak na nebezpečí nemyslím.
23:18:341. výslech byl v den výročí VŘSR. Trval 11 hodin, nepřetržitě.
23:18:40A pak ještě následoval jiný výslech, ten trval 6 hodin.
23:18:45Samozřejmě, měl jsem obavy.
23:18:48Hlavní obavy, které jsem tenkrát měl,
23:18:52se týkaly tamhle té holčičky, co mám na fotce,
23:18:58mé prvorozené dcery, se kterou jsme byli sami.
23:19:03Co mě osobně nejvíc mrzelo a nejvíc šokovalo,
23:19:08byl naprosto odmítavý postoj většiny mých kolegů
23:19:14z divadelního světa, z divadelní obce.
23:19:18Těch, kteří hráli v divadlech a měli jakési normální možnosti.
23:19:25Kteří si osvojili a přijali takovou myšlenku,
23:19:30která jim byla těmi aparáty a tou věrchuškou jaksi imputována,
23:19:35že vlastně zhoršujeme situaci v naší republice.
23:19:39A že vlastně dráždíme.
23:19:42Ti amatéři nebozí, kteří hrají zadarmo v Horních Počernicích,
23:19:47tak ti mistři, bohatě placení filmem, dabingem,
23:19:52televizí, divadlem atd. jim vytýkali, že je ohrožují.
23:19:57Takže pak jsem se vrátil k manuelní práci a 13 let jsem dělal kovotěs.
23:20:03Někdo by to považoval za trest, ale já byl na práci zvyklý.
23:20:08Jen mě od jedné lopaty vrhli k druhé.
23:20:11A ty kontakty s těmi lidmi už jsem nepřerušil.
23:20:16No, velmi mě to, popravdě řečeno, mrzelo a rozčilovalo.
23:20:20Protože mně to bylo takovým dokumentem té manipulovatelnosti
23:20:27právě těch, kteří by měli být nejméně manipulovatelní.
23:20:32Těch umělců.
23:20:34Chovat jsem se jinak už nemohl. Pak už to jinak nejde,
23:20:39My jsme se snažili ty víkendy a maximálně jako rodina žít hezky.
23:20:44Já jsem to tak nepociťovala,
23:20:47jako on to teď zpětně pociťuje jako ztrátu 13 let.
23:20:51Já jsem měla štěstí, pro mne ta 70. léta,
23:20:55hlavně to období po Žebrácké opeře,
23:20:58tím, že jsem se seznámila s mnoha zajímavými lidmi,
23:21:02jednak s Olgou a Václavem Havlovými
23:21:05to bylo velmi inspirativní prostředí.
23:21:08Já jsem vlastně odešla ze školy, odešla jsem z divadla Na Zábradlí,
23:21:14ztratila jsem takové autority, ke kterým člověk může vzhlížet,
23:21:19a které člověka třeba táhnou.
23:21:24Hezký dárek od divadelních fanoušků pana prezidenta.
23:21:29To je jeden z nejhezčích dárků, které dostal.
23:21:33Já teď mám na starost divadelní a literární agendu Václava Havla
23:21:38starám se o jeho literární činnost,
23:21:41starám se o jeho styk s uměleckým světem,
23:21:44spolupracuji s nakladatelstvími,
23:21:47spolupracuji s divadly, pokud se inscenují jeho věci
23:21:52snažím se vyřizovat hromady korespondence,
23:21:55které se týkají jeho literární činnosti,
23:21:58a snažím se trochu o to, aby on, byť je v současné době prezidentem,
23:22:04má hrozně málo času, a politika je jeho prvořadým úkolem a posláním,
23:22:10aby ty kontakty s lidmi z uměleckých kruhů, které měl dřív,
23:22:15a které byly dobré a plodné, z kterých vlastně vyrostl,
23:22:19aby se nepřerušily, aby obě strany měly kontakt dál.
23:22:24Aby Václav Havel jako umělec stále v tom českém prostředí existoval.
23:22:31-Kapitáne, máte tu návštěvu.
-Já?
23:22:39Lucy!
23:22:46-Co se stalo? -Kdes byl?
-Kdy?
23:22:48Ty se ještě ptáš? Od svatby jsem tě neviděla rok.
23:22:52Manželství není žádný holubník.
23:22:55-Všechno ti vysvětlím.
-To jsem zvědavá.
23:22:58Chtěl jsem si v tichosti vydělat větší jmění,
23:23:02abychom se pak mohli odstěhovat na venkov a tam spolu šťastně žít.
23:23:08-Ty kecko.
-Fakt, Lucy.
23:23:10Odcházíme spolu do zámecké ložnice,
23:23:14oknem tam proudí voňavý letní vzduch,
23:23:18z luk tam doléhá hlas tisíců cikád,
23:23:21a z nebe tam dopadá bledé světlo milionů hvězd,
23:23:25a my se omámeně svlékáme...
23:23:30a my se omámeně svlékáme...
23:23:35a uléháme spolu do velké gotické postele s nebesy,
23:23:42a tam se nejprve hrozně dlouho něžně líbeme,
23:23:47a pak se milujeme a milujeme.
23:23:50Naše horká opálená těla se proplétají
23:23:53v divokých milostných křečích,
23:23:56a pak, mnohonásobně šťastni a sladce vysíleni, konečně usínáme.
23:24:04Aby nás druhý den ráno probudilo jiskřivé letní slunce,
23:24:09zpěv ptáků a komorník, nesoucí nám šunku s vejci a kakao.
23:24:22POTLESK.
23:24:28Dost, Macku, všechno je ztraceno!
23:24:31-Nic není ztraceno, Lucy.
-Jak to?
23:24:35Všechno to můžeme ještě prožít. A mnoho dalších krásných věcí.
23:24:40-Záleží jen na tobě.
-Ach, Macku, co pro to můžu udělat?
23:24:46Sehnat mi pilku na železo.
23:24:55Řekni to tadyhle. Ach, Macku, co pro to můžu udělat.
23:24:59A teprv potom si popojdi pro tu odpověď.
23:25:04-Macku, co pro to můžu udělat?
-Sehnat mi pilku na železo.
23:25:19Nestudoval režii, nemá teoretické vzdělání,
23:25:22ale zřejmě ta doba v divadle Na Zábradlí,
23:25:26kde měl možnost spolupracovat s Janem Grossmanem,
23:25:30a s Liborem Fárou a s Václavem Havlem,
23:25:33tak to zřejmě byla škola všech škol.
23:25:36Pro mě Jan Grossman byl skutečně výraznou osobností,
23:25:40stejně jako Václav Havel, jako Libor Fára.
23:25:44Ale po té divadelní stránce mně Grossman připadá jako Pán Bůh.
23:25:52On řekl, že divadlo se nemá brát vážně, ale vážně se má dělat.
23:26:00A já jsem si to převedl na život.
23:26:03Že život se nemá brát vážně, ale vážně se má žít.
23:26:09Co to je vážně žít? To je záležitost plná omylů.
23:26:14Plná přešlapů, plná různých nedokonalostí.
23:26:19Plno pochybností, to je to vážně žít.
23:26:22Když nebereš život vážně, a nežiješ ho vážně,
23:26:26tak si sice šetříš zdraví, ale vystavuješ se třeba i riziku,
23:26:31že podepíšeš něco, co bys podepsat neměl.
23:26:34A každý by se zeptal:
23:26:36Odkud ten člověk odvodil své právo
23:26:40odlišit se tak okázale od ostatních?
23:26:45Vydělit se z řady, pohrdnout míněním většiny.
23:26:50A poplivat i to minimum discipliny,
23:26:53bez něhož se žádná společnost neobejde.
23:26:56Byl by chápán jako domýšlivý exekucionista,
23:27:00který si chtěl hrát na svědomí světa.
23:27:03Obětoval bych se za něco, v co nikdo mimo mě nevěří.
23:27:09Mackie, promluvil jste jako muž. Jsem hluboce dojat.
23:27:14Tady mi to podepište.
23:27:19Já mám to divadlo ohromně rád.
23:27:22Ne snad proto, že hraje převážně mé hry,
23:27:25ale z různých jiných důvodů.
23:27:28Mně se třeba nesmírně líbí jejich představení Tří sester.
23:27:32Podle mého mínění oni pochopili Čechova lépe než Stanislavskij
23:27:38a mnozí jiní slavní režiséři.
23:27:40Já jsem žertem Andrejovi říkal:
23:27:43To jste museli hrát 20 let Havla,
23:27:46abyste pochopili, jak se hraje Čechov.
23:27:49Mám to divadlo rád právě proto, že není zatíženo
23:27:53těmi všemi manýrami a intonačními návyky
23:27:56a tím vším, co v této době obludným způsobem vrcholí
23:28:01nikoli na divadelních jevištích, ale v dabingu.
23:28:06A tady, nejstarší moje herečka Lída Michalová.
23:28:10Jestli se dá říct o povolání, že je člověk podnikatelem,
23:28:15tak jsem podnikatelka.
23:28:17-Co tedy chceš?
-Žít ve šťastném manželství.
23:28:20Mít děti, starat se o domácnost.
23:28:24Tehdy jsem hrála Polly, dnes hraju Dianu.
23:28:27Tenkrát jsem byla 20letá holčička, dnes hraju bordelmamá.
23:28:32Vicki je intelektuálně založena. Řekni nám, Vicki, co právě čteš.
23:28:37-Descarta.
-A co o tom soudíš?
23:28:40-Trochu plytké.
-No prosím.
23:28:43Na Zábradlí dělám tajemnici divadla.
23:28:46S divadlem Na tahu jsem začala, myslím, r.1974.
23:28:50V podstatě to byla náhoda.
23:28:52Kamarád mi říkal, jestli si nechci zahrát,
23:28:55tak jsem si řekla, zkusím to.
23:28:58A Andrej Krob jako principál divadla mě naprosto uhranul.
23:29:03Považuju ho za neuvěřitelně magickou osobnost,
23:29:06to mě strhlo vůbec nejvíc.
23:29:09Nakonec jsem hrála Lucy.
23:29:11-Lucy. Co vás to, proboha, napadlo?
-Ty se ještě ptáš?
23:29:15Všichni nám říkali, že jsi hochštapler, cynik a děvkař.
23:29:20Ale my uvěřily v tvé čestné úmysly.
23:29:23A rozhodly jsme se plnit role tvých životních družek.
23:29:27-Daly jsme ti vše, co jsme měly.
-Svou lásku, svou věrnost.
23:29:33-Své tělo.
-Svou čest.
23:29:35A jak ses nám za to odvděčil?
23:29:37Pokud mám mluvit o tom, co hraju teď,
23:29:40tak v první chvíli jsme byly s Lídou rozčarované,
23:29:45že budeme hrát svoje matky,
23:29:47zatímco pánové zůstanou ve svých rolích.
23:29:51Doufám, že když všechno tak dobře dopadlo,
23:29:55skončíte s rozpustilostmi a budete konečně žít se svou Lucy.
23:30:01-Má vás tak ráda.
-Spolehněte se, maminko.
23:30:09Servus!
23:30:11To, co budu hrát teď,
23:30:13to jsem hrál v Počernicích před 20 lety.
23:30:17To se teda povedlo, nezbláznila ses náhodou?
23:30:21Přiznej se, nezamilovala ses náhodou do toho člověka?
23:30:31Polly, dceruško, viď, že to není pravda?
23:30:38Polly, dceruško, viď, že to není pravda?
23:30:45Marš od mého stolu, ty couro!
23:30:48Marš od mého stolu, couro!
23:30:56Hraní mě vlastně začalo bavit až tehdy,
23:31:01když jsem se po roce 1989 dal s Krobem zase nějak dohromady.
23:31:07Já už jsem dneska nejstarší člen tady toho souboru.
23:31:12Má pověst a můj celkem obstojný vzhled
23:31:15mi situaci opravdu významně usnadňují.
23:31:18Podívejte se na mě, jaké já můžu mít při svém vzhledu šance?
23:31:23A já? Na tuhle držku nesbalím ani zatoulaného psa.
23:31:27-Já jsem daleko ošklivější.
-Blbost!
23:31:31Já dělal automechanika, pak jsem řídil sanitku,
23:31:34a mezitím jsem studoval večerní gymnázium.
23:31:38Pak jsem šel na vysokou školu, tu jsem nedodělal.
23:31:42Taky jsem topil 6 let v kotelně.
23:31:45Po revoluci jsem začal naplno jako technik v divadle Járy Cimrmana.
23:31:50Vlastně do doby, než jsem poznal Andreje a Havla,
23:31:55člověk žil takovým obyčejným životem,
23:31:58ne že by se nezajímal o politiku, to ne,
23:32:01ale najednou poznal, že jsou i jiné hodnoty,
23:32:05které člověk do té doby nepoznal.
23:32:08Když ses dostal po úraze na vozík, tak sis myslel,
23:32:13že musíš s hraním skončit?
23:32:16To jsem byl naprosto přesvědčený, že nebudu hrát.
23:32:20Svěrák za mnou přijel po tom úraze do nemocnice
23:32:25a říkal, že se mnou počítá.
23:32:28Já jsem říkal, ať se mnou nepočítá, že v žádném případě hrát nebudu.
23:32:36Náš svět se hroutí.
23:32:38Andrejovi jsem řekl, pokud to nějak vymyslí,
23:32:42aby to nekomplikovalo situaci,
23:32:46tak že bych v té Žebrandě rád něco dělal.
23:32:49A Andrej se rozhodl, že Filche rozdělí na dva bratry,
23:32:56že ten jeden mi bude pomáhat fyzicky,
23:33:00a že to bude paradoxní, když jsme jako kapsáři,
23:33:04že mám blíž k těm kapsám.
23:33:09-Co si přejete?
-Jsme bratři Filchové.
23:33:12-To mi nic neříká.
-My víme.
23:33:17Můžeme tady mluvit?
23:33:19A ještě bych počkal, ještě pozdějc.
23:33:22Dojet, podívat se, a pak teprve říct: Můžeme tady mluvit?
23:33:26Aby to mělo napětí, aby to nebylo odbyté.
23:33:30-Máme skromnější přání.
-Jaké?
23:33:33-Vemte nás k sobě.
-Vždyť vás vůbec neznáme.
23:33:38Vždyť vás vůbec neznáme.
23:33:41To musí být takhle, aby ta pauza byla zdůvodněná.
23:33:45Když to uděláte rozmazaně, tak je to v podstatě nonsens.
23:33:50Tam to musí být zaplněné tím pohledem, a zpátky.
23:33:57Já jsem původně dámská krejčová.
23:33:59Teď jsem v doma a starám se o 3 děti a o dědu.
23:34:04Mackie, můj drahý, miluješ mě?
23:34:07Samozřejmě. Co se stalo?
23:34:11Neposadíš se?
23:34:14Změnilo to nějak váš život?
23:34:16V tom, že mám radost ze života, a že se na to těším.
23:34:21Mackie, musíš okamžitě prchnout. Naši na tebe chystají léčku,
23:34:26-Jak to víš?
-Poslouchala jsem za dveřmi.
23:34:29Správně jsi udělala. Jakou léčku chystají?
23:34:33Nevím. Utíkala jsem tě varovat, takže jsem to neslyšela do konce.
23:34:38Jsem kulisák v divadle Járy Cimrmana.
23:34:42Jinak dělám výškové práce.
23:34:44Nic jiného nedělám než kulisáka a hraju u Andreje.
23:34:49Já jsem v invalidním důchodu.
23:34:51Já pracuji jako ekonomka.
23:34:54A jak ses dostala k divadlu Na tahu?
23:34:57Nechala jsem se ukecat.
23:34:59Protože mě Andrej ukecal.
23:35:02Andrej mě oslovil, snad že řediteluji Na Zábradlí,
23:35:06aby tu mohlo hrát divadlo Na tahu.
23:35:09Čert mi byl ty lidi dlužen.
23:35:11Teď budou všude vykládat,
23:35:14že jsem se jim přiznal ke spolupráci s policií.
23:35:19Klid, Willy, to se vyřeší.
23:35:25-Jak?
-Radikálně.
23:35:28Přátelé, radikálně.
23:35:31Radikálně.
23:35:37Připadám si jako ve snu,
23:35:39že jsem ředitelka právě divadla Na Zábradlí.
23:35:43Vždycky to byla taková meta pražského divadelnictví.
23:35:47Protože tady působilo neuvěřitelné množství velikánů českého divadla.
23:35:53Pan Grossman, náš pan prezident Václav Havel,
23:35:57velká éra režiséra Evalda Schorma.
23:36:00Když už ne jako členové divadla, tak jako hosté,
23:36:04se tady na tom divadelním životě účastnily
23:36:08skoro všecky velké osobnosti českého divadelnictví.
23:36:13Já jsem si chtěl najít kotelnu, tak jsem tady.
23:36:18Tady se mi moc líbí, protože mám tady klid.
23:36:21Fyzickou práci potřebuju, aspoň nemusím cvičit.
23:36:30Pokud vím, Mackie, jste znalcem zákonů.
23:36:34Jistě je vám tedy známo,
23:36:36co je za veřejné znásilnění nezletilé dívky.
23:36:40-Provaz.
-Přesně tak.
23:36:43Když se do toho vložím, blbnu a gestikuluju, a Andrej říká:
23:36:48Prosím tě, nehraj, nemávej rukama, mluv normálně. To mi moc pomáhá.
23:36:54Tak, Petře, žádné hraní, pěkně to povídej, jak ti zobák narostl.
23:37:01Tenhle talent necháme zatím stranou,
23:37:05použijeme ho v jiné komedii.
23:37:09Pokud vím, Mackie, jste známým znalcem zákonů.
23:37:12Nepochybně je vám tedy známo,
23:37:15co je za veřejné znásilnění nezletilé dívky.
23:37:19Jeden dámský podvazek natržený!
23:37:22Razantněji, ať se to od toho odliší.
23:37:26Takže se nedá říct, že jsou to takoví ti ryzí amatéři,
23:37:30že se sejdou, a místo aby šli do hospody, tak hrajou divadlo.
23:37:35Hrají ho i proto, že většinou uvádějí texty pana prezidenta,
23:37:41protože milují jeho texty i jeho osobnost.
23:37:45To amatérské je spíš z toho "amo", že to milují, že to dělají rádi.
23:37:53S takovou naprostou upřímností a autenticitou
23:37:56se pokoušejí správně odříkat ten text
23:38:01a doplnit ho příslušnými pohyby.
23:38:05A je to kouzelné a je to mnohdy bližší tomu textu
23:38:09než kdovíjaké profesionální představení.
23:38:12Aspoň u mých her to tak cítím.
23:38:30Já vám všem blahopřeju a děkuju,
23:38:33že vydržíte režijní úsilí Andreje Kroba.
23:38:37Není to jednoduché. Jste stateční.
23:38:39Já myslím, že Nanynka nemůže dost dobře vědět, jaký jsem.
23:38:44-Znáš mě dlouho, viď?
-Od narození.
23:38:47Andrej je neuvěřitelná postava v téhle době.
23:38:51Andrej lidi zblbne, jemu se nedá říct ne.
23:38:55Je to člověk, který jde tvrdě za svým cílem.
23:38:59Andrej je kouzelnej.
23:39:01Dost despotickej.
23:39:03Tady když vedl jevištní techniku, tak prý byl úplně nejlepší.
23:39:08S Andrejem jsem se snad nejvíc v životě hádala.
23:39:13No, je to blázen.
23:39:15S Andrejem jsme se poznali na vojně.
23:39:19Na vojně, to byl nejhorší velitel, který u útvaru existoval.
23:39:25Je tam ruská povaha, je tam ruská duše.
23:39:28Je to Rus.
23:39:31Nesnesu, aby mě Andrej převálcoval.
23:39:34On si myslí, že když bude křičet, to já dovedu křičet taky.
23:39:39Když se dovede dívat zle, to já dovedu taky.
23:39:43A mluvit hodiny a hodiny, to dovedu taky.
23:39:46Takže my jsme se hodně hádali.
23:39:49Jako člověk je bezvadnej, jako režisér je hroznej.
23:39:53Hroznej. Netolerantní, sobeckej, vidí jen to svoje divadlo.
23:40:00Člověk je skvělý, ale je to režisér despota.
23:40:04Je to pro mě člověk, který když něco dělá, tak chci být u toho.
23:40:10Já bych jí dal na to ještě čas.
23:40:13Ještě třeba neví, že jsem uzurpátor, tyran.
23:40:17-Co jsi?
-Usurpátor, tyran, diktátor.
23:40:21To já asi jsem, někde uvnitř to mám, těžko se to ovládá.
23:40:26Musím nasazovat veškeré páky, abych vypadal aspoň trošku jako demokrat.
23:40:32Ale nejde mi to. Je to ve mně, je to prostě hrůza.
23:40:36No fandím mu, samozřejmě, protože fandím divadlu vůbec.
23:40:41A myslím, že Andrej to divadlo dělá tak, že dělá lidem radost.
23:40:46Že to přináší mnoho radosti, mnoho zážitků,
23:40:51a to se mi zdá, že je krásné.
23:40:54Tamhle jak je ten taburet, tam je levý kraj dveří.
23:40:59Tak můžeme jet.
23:41:01Václav někdy působí dobrosrdečně.
23:41:04A právě ta Žebrácká opera, když ji člověk sleduje,
23:41:08tak si říká, on vlastně se noří do záhybů
23:41:12všech možných myšlenek a zákoutí lidské mysli a lidské duše,
23:41:19že je to až neuvěřitelné.
23:41:22Protože pak se klaní a stojí tam takový mládenec s modrýma očima,
23:41:29o kterém by člověk řekl, že takovou myšlenku ani nemůže mít.
23:41:34Totiž, to je zvláštní myšlenka, protože v životě je víc případů,
23:41:40že je člověk ženatý a má milenku nebo i dvě.
23:41:44A tady ta myšlenka byla postavena tak, že proč ne dvě manželky?
23:41:49Děvčata...
23:41:52Děvčata...
23:41:57respektuji váš hněv
23:41:59a chápu vaši bolest
23:42:01protože vím, že jevová stránka mého jednání
23:42:06může skutečně svádět k tomu výkladu,
23:42:11který mu vaše rozrušená mysl dává.
23:42:15Čeho jsem se tedy vlastně dopustil?
23:42:18Bylo snad mou chybou, že jsem si vás vzal?
23:42:21Ale co jsem měl dělat, když jsem vás miloval?
23:42:25Samozřejmě, obvyklejší a pro společnost přijatelnější
23:42:30a pro muže pohodlnější, je dnes poněkud jiný postup.
23:42:35Totiž ten, že muž pojme za manželku pouze jednu z milovaných žen.
23:42:42A tu druhou, vymlouvaje se na ohled ke své legitimní choti,
23:42:47odkáže do deklasujícího postavení tzv. milenky.
23:42:52To jest jakési lepší kurtizány,
23:42:54jejíž povinnosti jsou sice skoro shodné s povinnostmi manželky,
23:43:00jejíž práva jsou však ve srovnání s manželkou výrazně okleštěna.
23:43:09Jsouc nucena respektovat právo manželky,
23:43:13na nesouhlas se svou existencí,
23:43:16sama nemá nejmenší právo na nesouhlas s existencí manželky.
23:43:21Postavení manželky ovšem není v tomto ohledu o nic příznivější.
23:43:27Zatímco milenka o manželce ví, a často, jak lze předpokládat,
23:43:32se o ní, s jejím mužem, svým milencem, zeširoka baví,
23:43:38manželka musí naopak zůstávat ponořena do bahna nevědomosti.
23:43:44Což ji jejímu muži odcizuje.
23:43:47Nejsa nucen před milenkou, na rozdíl od manželky, nic skrývat,
23:43:53lépe si s ní rozumí a má ji posléze v důsledku toho i raději.
23:44:01Chápete, jak je toto řešení k oběma ženám bezohledné?
23:44:06A touto cestou jsem snad měl jít?
23:44:09Ne, děvčata, chtěl-li jsem co nejlépe dostát povinnosti k vám,
23:44:15musel jsem se vydat po vlastní cestě,
23:44:18nemohl jsem následovat ostatní muže,
23:44:21ale po vlastní cestě, možná neprošlapané, ale rozhodně morální.
23:44:28Totiž po cestě, která vám dává rovnoprávně
23:44:32tutéž míru legitimity i důstojnosti.
23:44:37Taková je tedy pravda.
23:44:39Na jejím základě mě prosím suďte.
23:44:42Havel tady sáhl do vnitřku nás všech mužů,
23:44:46že vlastně každý takovou tu zkušenost má,
23:44:49a když by o tom začal přemítat, měl by dospět ke stejnému názoru,
23:44:55jenže by to asi nedovedl tak pregnantně formulovat.
23:44:59Tam je to formulované přesně, takže myslím, že se i ženy smějí.
23:45:04I ty, co jsou víc v postavení manželky,
23:45:08i ty, které se cítí víc v postavení milenky.
23:45:11Žebrácká opera se mi moc líbí.
23:45:14Ta se mi líbí moc. Ze všech nejvíc.
23:45:17-Je to nejkouzelnější hra.
-Velice vtipná.
23:45:21Je to nejlepší představení divadla Na tahu.
23:45:25Má možná největší šanci z těch Havlových her,
23:45:29aby získaly popularitu,
23:45:32aby se líbila takovému tomu normálnímu divákovi.
23:45:36U té Žebrácké opery to je smutné, jak promlouvá k současnosti.
23:45:44Tak jsem si uvědomil, jak je to opravdu věčná hra,
23:45:49protože je to naprosto aktuální, jako kdyby to bylo napsáno dnes.
23:45:57Je to jedna z nejlepších Václavových her.
23:46:01Já tu hru miluju, protože povýšila o jednu větu:
23:46:05Nejlíp slouží, kdo neví, že slouží.
23:46:10-Těšíte se na to představení?
-Strašně. Já mám kluky rád.
23:46:15Andreje Kroba a celou tu jeho partu.
23:46:54-Ahoj.
-Cos nám to udělal?
23:46:57No, takový je život.
23:46:59Tento fanatik divadla se mi jednou svěřil,
23:47:03že by rád zemřel na jevišti jako Moliére.
23:47:07Spadl jsem už definitivně z kulisáckých výšin
23:47:12a stal jsem se jenom přízemním režisérem.
23:47:18Podařilo se mu spadnout ze štaflí na jeviště,
23:47:23poranil si nohu, takže leží v nemocnici.
23:47:27Ale je tu s námi přítomen nejen duchem,
23:47:31ale i zažloutlou skvrnou od krve.
23:47:36A tady mám takovou aparaturu,
23:47:39video osmičku, na to mi nahráli generální zkoušku,
23:47:44takže jsem si ji včera prohlížel.
23:47:47Dnes jsem tu měl pár kamarádů, řekl jsem jim pár připomínek.
23:47:53Andrej Krob jako režisér, myslím, a jsme o tom všichni přesvědčeni,
23:47:59dotáhl tento kus k naprosté jevištní dokonalosti.
23:48:05Nám se však zdála tato dokonalost poněkud sterilní,
23:48:10a proto jsme se rozhodli, bez vědomí režiséra,
23:48:14oživit inscenaci drobnými nepřesnostmi.
23:48:20Tady mám telefon, se kterým jsem neustále ve spojení s divadlem.
23:48:28Před chvilkou mi volala Doubravka Svobodová s takovým nápadem,
23:48:33že budou přenášet můj hlas z Kosmu přímo na jeviště.
23:48:38Společně se zdejšími sestřičkami z nemocnice Na Františku,
23:48:44vám přeji příjemnou zábavu.
23:48:48POTLESK.
23:48:54Jaký má život smysl?
23:48:56To je otázka pro filozofa.
23:49:02To je otázka, o které bych řekla, že je zbytečné na ni odpovídat.
23:49:08Samozřejmě, že život má smysl.
23:49:10Podívejte se, kdybych byl důsledný, a myslel si, že smysl nemá,
23:49:18tak bych se musel okamžitě pověsit
23:49:21na některé z těchto hrušek či švestek.
23:49:25Sám fakt, že člověk žije, znamená, že v jakýsi smysl života věří.
23:49:32Život je právě krásný vlastně tím, že když už člověk padá na hubu,
23:49:39a už si myslí, že to je všechno špatně,
23:49:44že se najednou odněkud objeví cosi,
23:49:47že se ráno najednou člověk probudí
23:49:50a raduje se z věcí naprosto nesmyslných.
23:49:54Já si myslím, že život smysl má,
23:49:57když se člověk dívá kolem sebe na svět, když si něco přečte.
23:50:02Třeba takový ten výrok slavného filozofa Kanta:
23:50:07Dvě věci mě neustále udivují,
23:50:09hvězdné nebe nade mnou a mravní zákon ve mně.
23:50:13Když mi bylo 12, dívaly jsme se
23:50:16s kamarádkami na hvězdy, a já jsem řekla:
23:50:20Kdybych teď poznala tajemství vesmíru, tak bych klidně umřela.
23:50:25Ta příroda, ten vesmír, jak je to vyvážené.
23:50:29Máte najednou úctu, že to skutečně je,
23:50:32že to má nějaký smysl,
23:50:34že to tu nemohlo vyhřeznout jako slepá náhoda.
23:50:38Já v podstatě jsem rád, že se ten úraz stal.
23:50:42Ono to zní hrozně.
23:50:44Já mám pocit, že do toho úrazu jsem byl takový floutek.
23:50:49A vlastně jsem neměl žádný problém.
23:50:52V podstatě jsem si myslel, že jsem mistr světa.
23:50:56A najednou přišla tahle rána, a ono se to všechno změnilo.
23:51:02Ne, že bych předtím lidem neříkal, prosím tě, pomoz mi s něčím.
23:51:07Ale najednou je ta situace úplně jiná.
23:51:10Najednou člověk potřebuje tu pomoc opravdu.
23:51:15A zjistil jsem, že mi to dalo hrozně moc ten úraz.
23:51:25POTLESK.
23:51:36Co to je lidská identita?
23:51:38To je nějaká totožnost sebe se sebou samým.
23:51:42To znamená jakási odpovědnost za to,
23:51:45co jsem udělal včera či předevčírem.
23:51:48Odpovědnost zde, za to, co jsem udělal jinde.
23:51:52Je to jakási kontinuita či konsistence našeho chování.
23:51:57A pro moderní dobu je z různých důvodů charakteristické,
23:52:02že moderní člověk trošku zápasí se svou identitou.
23:52:19Tak na zdraví!
23:52:21Přátelé, prosím vás pěkně, můžu vám všem poděkovat?
23:52:26Bylo to naprosto bezvadné.
23:52:28Odevzdali jste naprosto perfektní práci,
23:52:32k níž nemám jedinou připomínku.
23:52:34A sláva patří Andrejovi a sláva patří vám všem.
23:52:43Skryté titulky vyrobilo Studio "V", s.r.o.
Režisérka Olga Sommerová natáčela snímek o dvou inscenačních podobách Havlovy Žebrácké opery v roce 1995 během generální zkoušky Divadla na tahu na Hrádečku. V jedné z hlavních rolí zářil Ladislav Smoljak, k němuž se připojili i další herci ze souboru Divadla Járy Cimrmana. Záznam krásného letního odpoledne na zahradě mezi chalupami režisérka proložila vzpomínkami i archivními záznamy generální zkoušky světové premiéry Žebrácké opery v Horních Počernicích v roce 1975. Tato událost silně zasáhla do života tvůrců hry i jejích diváků. Konfrontace dvou různých přístupů jednoho režiséra k textu v naprosto odlišných podmínkách je doplněna neformálními rozhovory s autorem, s Olgou Havlovou (jde o její téměř poslední filmové záběry) i s tvůrci obou inscenací. Z filmu dýchá důvěrná, přátelská atmosféra a spiklenecká radost z divadla, která přetrvala i v letech svobody.
Dokumentární snímek uvádíme u příležitosti 80. narozenin divadelního režiséra, scenáristy i herce Andreje Kroba, jehož tvůrčí práce zanechala nesmazatelnou stopu v dějinách našeho divadla i kultury. Je spjat s legendárními počátky Divadla Na zábradlí v 60. letech, kde původně působil jako šéf jevištní techniky a kde také začalo jeho celoživotní přátelství s Václavem Havlem. Díky režisérovi Janu Grossmanovi získal možnost podílet se svými nápady na vzniku inscenací. Na sklonku 60. let propadnul kouzlu pantomimy a stal se blízkým spolupracovníkem Ctibora Turby a Borise Hybnera, s nimiž absolvoval i četné zahraniční cesty. V 70. letech působil na dvou z mála progresivních scén – v Turbově Cirkusu Alfred (1973–1979) a v Divadle Járy da Cimrmana. V roce 1974 založil vlastní nezávislé Divadlo Na tahu, které se kvůli premiéře Žebrácké opery stalo předmětem zájmu Státní bezpečnosti. Andrej Krob již v té době platil za aktivního člena disentu, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a po perzekuci v souvislosti s Žebráckou operou byla přerušena jeho účast na divadelních projektech a živil se jako montér těsnění oken. V osmdesátých letech však stál za zrodem Originálního videojournalu, jenž mapoval veškeré aktivity českých disidentů a neoficiální kultury, do níž se vrací i jeho Divadlo Na tahu. Po roce 1989 se Krob etabloval jako významný divadelní režisér hostující na řadě našich i zahraničních scén. Ve svých inscenacích převážně Havlových her plně využívá prvky osobité práce s neherci, kterými obohacuje výkony hereckých profesionálů.
* 5. 10. 1936
† 18. 12. 2011
* 2. 8. 1949
* 14. 4. 1938
