A znovu Žebrácká opera

Havlova slavná hra zažila dvojí inscenování v režii Andreje Kroba. Jedno v totalitním roce 1975, druhé po dvaceti letech. Co se dělo kolem přípravy inscenace, zachycuje dokumentární film Olgy Sommerové (1996), který uvádíme u příležitosti režisérových 80. narozenin

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

Režisérka Olga Sommerová natáčela snímek o dvou inscenačních podobách Havlovy Žebrácké opery v roce 1995 během generální zkoušky Divadla na tahu na Hrádečku. V jedné z hlavních rolí zářil Ladislav Smoljak, k němuž se připojili i další herci ze souboru Divadla Járy Cimrmana. Záznam krásného letního odpoledne na zahradě mezi chalupami režisérka proložila vzpomínkami i archivními záznamy generální zkoušky světové premiéry Žebrácké opery v Horních Počernicích v roce 1975. Tato událost silně zasáhla do života tvůrců hry i jejích diváků. Konfrontace dvou různých přístupů jednoho režiséra k textu v naprosto odlišných podmínkách je doplněna neformálními rozhovory s autorem, s Olgou Havlovou (jde o její téměř poslední filmové záběry) i s tvůrci obou inscenací. Z filmu dýchá důvěrná, přátelská atmosféra a spiklenecká radost z divadla, která přetrvala i v letech svobody.

Dokumentární snímek uvádíme u příležitosti 80. narozenin divadelního režiséra, scenáristy i herce Andreje Kroba, jehož tvůrčí práce zanechala nesmazatelnou stopu v dějinách našeho divadla i kultury. Je spjat s legendárními počátky Divadla Na zábradlí v 60. letech, kde původně působil jako šéf jevištní techniky a kde také začalo jeho celoživotní přátelství s Václavem Havlem. Díky režisérovi Janu Grossmanovi získal možnost podílet se svými nápady na vzniku inscenací. Na sklonku 60. let propadnul kouzlu pantomimy a stal se blízkým spolupracovníkem Ctibora Turby a Borise Hybnera, s nimiž absolvoval i četné zahraniční cesty. V 70. letech působil na dvou z mála progresivních scén – v Turbově Cirkusu Alfred (1973–1979) a v Divadle Járy da Cimrmana. V roce 1974 založil vlastní nezávislé Divadlo Na tahu, které se kvůli premiéře Žebrácké opery stalo předmětem zájmu Státní bezpečnosti. Andrej Krob již v té době platil za aktivního člena disentu, stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a po perzekuci v souvislosti s Žebráckou operou byla přerušena jeho účast na divadelních projektech a živil se jako montér těsnění oken. V osmdesátých letech však stál za zrodem Originálního videojournalu, jenž mapoval veškeré aktivity českých disidentů a neoficiální kultury, do níž se vrací i jeho Divadlo Na tahu. Po roce 1989 se Krob etabloval jako významný divadelní režisér hostující na řadě našich i zahraničních scén. Ve svých inscenacích převážně Havlových her plně využívá prvky osobité práce s neherci, kterými obohacuje výkony hereckých profesionálů.