O princezně, která pochopila, co je v životě nejcennější. Na motivy pohádky Ch. Perraulta (1980). Hrají: L. Pichlíková, E. Cupák, V. Brodský, V. Bedrna, J. Kotrbová, I. Luťanský a další. Scénář T. Pěkný a K. Vlachová. Kamera M. Dostál. Režie M. Bobek

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný

Video není k dispozici

23:00:37Každý se mě ptá, proč tady visí ta kůže.

23:00:41Já vždycky odpovídám, že na té oslí kůži,...

23:00:47...za těma oslíma ušima, je zapsán starý příběh.

23:00:54O mládí, stáří a o lásce.

23:01:00V tom příběhu je starý král a mladá princezna a princ.

23:01:07I on je mladý.

23:01:10A neobyčejný osel.

23:01:14Tím nemyslím toho prince, i když i o něm by se to dalo říci.

23:01:23Myslím tím, že v tom příběhu je i neobyčejný osel.

23:01:29Ten, který pobýval v téhle kůži.

23:01:34Zepředu mu dávali, jak se sluší a patří, seno.

23:01:39Zezadu z něho padalo, s odpuštěním, zlato.

23:01:48Já už jsem ten příběh vyprávěl tolikrát,...

23:01:52...že ani nevím, jestli jsem ho neprožil já sám.

23:01:58Tolikrát, že ani nevím, jestli se nestal nedávno, nebo dokonce včera.

23:02:06Kolik mohlo být princezně, když jí zemřela paní matka?

23:02:1515, 17? Vidíte, už ani to nevím.

23:02:32ZVONÍ ZVONEČKY. Co to má znamenat?

23:02:36Princezno, je tomu právě 18 let, co jsme vás pozdravili na tomto světě.

23:02:43Proč vždycky mluvíš tak složitě? Mám narozeniny, vím.

23:02:49Ale kdo by měl chuť zrovna dnes je slavit?

23:02:54Slečno, přečtěte si královninu závěť.

23:03:08Až mi bude 18, tak prý mám začít vládnout!

23:03:14Ale mně je 18!

23:03:17-Rádče, nemohlo by to zůstat...
-Princezno.

23:03:22Já vím, nemohlo. Tak já čtu dál.

23:03:29Kdyby tak maminka zůstala naživu!

23:03:34Já se nechci vdávat za sousedního krále!

23:03:39Je to královnino přání, slečno. A navíc, státní zájem.

23:03:45Když já se vůbec ještě nechci vdávat.

23:03:50-Jaký je?
-Kdopak, slečno?

23:03:52Přece ten král. Jsi můj rádce, tak musíš všechno vědět.

23:03:58Je to prý dosud krásný muž a moudrý, bohatý.

23:04:03A má prý osla, který místo... Má prostě zlatonosného osla.

23:04:10-To je ale legrační.
-To bych neřekl.

23:04:14Mít ho ve stáji my, mohla by ta svatba nějaký rok počkat.

23:04:21Tak on je moudrý, krásný a má osla. Žádnou vadu nemá?

23:04:28-Vadu? Jenom snad...
-Co jenom snad?

23:04:36Sama uvidíte. Pan král již poslal posly.

23:04:40Ti dvounozí vám pomohou do kočáru. A ti čtyřnozí ten kočár potáhnou.

23:04:54Ne, že bych se nebála.

23:04:58Také se možná budu vdávat. Jen abych neškobrtla.

23:05:05Já se na něj i trochu těším.

23:05:09Kolik těch dveří ještě bude?

23:05:13A je prý krásný. A jak to říkal rádce?

23:05:18Dosud moudrý?

23:05:21Ten někdy ale řekne nesmysl!

23:05:31Princezno. Krásnější než obrázek.

23:05:37Krásnější než pověst.

23:05:43Krásnější než pomyšlení.

23:05:49Promiňte mi, princezno. Jindy umím vázat slova pevně jako tkadlena.

23:05:58-A teď?
-Copak to děláte? Vstaňte.

23:06:02Králi, vy máte šedivé vlasy. Vy jste starý.

23:06:12Krášlí vás, princezno, že máte ještě dětské oči.

23:06:18Mudrcové všech věků vám však vzkazují, že starý je ten,...

23:06:24...kdo má srdce ztvrdlé jako pohozený chléb.

23:06:29A kdo svých očí užívá jen k tomu, aby viděl sebe.

23:06:34Kolik bylo těm vašim mudrcům? 100? Mně je teprve 18.

23:06:42I to vás krášlí, princezno. Máte ještě v očích počitadlo.

23:06:49Zkusme to tedy spočítat.

23:06:55Jenom 5krát 5 vašich malých prstů nás dělí od sebe.

23:07:03Vám je tolik, králi!

23:07:05Vy už jste byl králem, a já teprve maminčiným potěšením.

23:07:11Vy už jste vítal cizí posly, a já sotva uměla říci máma.

23:07:17Copak to jde?

23:07:20Rádče?

23:07:22Abych mluvil názorně, slečno, být vámi, jsem cele s panem králem.

23:07:31Ten věkový rozdíl není tak veliký.

23:07:35Já krále prostě nechci. Co mám dělat?

23:07:39V tom případě bych si dovolil, připomenout vám královninu závěť.

23:07:46Já na ni zapomněla.

23:07:50Králi, má matka si přála, abych se za vás vdala.

23:07:56Ale, mohu mít tři přání?

23:08:00Splním vám všechna vaše přání, princezno.

23:08:12Jaké je tedy to první?

23:08:15První?

23:08:22Tolik přání člověk mívá, a teď, jakoby mi všechna někam odletěla.

23:08:32-Rádče?
-To je těžké.

23:08:34Každý má svá přání. Mé přání je mít pěknou službu na zámku.

23:08:41Dobře se najíst a umět poradit.

23:08:44-Vaše přání neznám. Teď, babo raď.
-Ty jsi mi tedy rádce!

23:08:52Ale počkej!

23:08:55Sbohem, králi. Večer vám povím své první přání.

23:09:13Nezdá se, že bys měl na ni zrovna velký vliv.

23:09:18O vliv by nešlo, králi. Ona má vždycky tvrdou hlavu.

23:09:24-Já bych mohl vyprávět!
-Raději ne, prosím.

23:09:32Kam vlastně šla?

23:09:36Cos jí to vlastně poradil?

23:09:41Řekli ti, babo raď, a tys běžela za mnou.

23:09:46Což není ve vsi dost opravdových bab?

23:09:50Ty prý umíš čarovat. Říká se to.

23:09:55Znám různá kouzla, ale užívám jich, jen když není zbytí.

23:10:03To radši sbírám koření.

23:10:06Mohu ti podle vůně povědět, nač které slouží.

23:10:11-Také umím radit.
-Tak poraď, prosím tě.

23:10:16-Víš, proč jsem přišla?
-Kdo by to nevěděl?

23:10:21Lidé ve vsi o ničem jiném nemluví.

23:10:25Tetka říká, že jsi hloupá. A kmotr zase naopak.

23:10:30-Jiný zas říká, neví, co by chtěla.
-Ale já vím, co nechci.

23:10:37Nechci krále za muže. Proto jsem přišla.

23:10:41Chceš znát tři přání. Nejspíš taková, aby šla těžko splnit, viď?

23:10:49-Tak nějak.
-Tak poslouchej.

23:10:58Je něco, klaní se to slunci, a přesto patří zemi.

23:11:07Roste a kvete, a přece země nedotkne se, ani bledým kořínkem.

23:11:13Nad prahem prý to oheň plaší.

23:11:25A z toho, ať ti král nechá ušít šaty.

23:11:29Takové šaty! Škoda, že je nebudu mít.

23:11:33Vlastně je to dobře. Ty jsi mě zachránila, děkuji ti.

23:11:41Jen utíkej.

23:11:44Mám si přát, aby byl král chytrý, a věděl, z čeho šaty šít?

23:11:51Či aby byl tak moudrý, a radši to hned zapomněl?

23:12:02Máš zvláštní přání, princezno.

23:12:06Roste to prý na zemi, na zemi přece ne, klaní se to slunci.

23:12:13Co myslíš, rádče?

23:12:15Mně, jako z udělání, to zrovna přestalo myslet.

23:12:20-To myslíš doslova?
-Zajisté, princezno, doslova.

23:12:27-Jsem zmaten.
-Král, jak vidím, také.

23:12:31Sbohem, tedy.

23:12:34A ráno, jestli šaty nebudou, pojedeme domů.

23:12:39Tedy, pojedu. Rádce může zůstat.

23:12:49Jak je krásná a jak je živá! Chci ji za ženu!

23:12:55I kdybych měl slunci, co mu patří, z pod žhavých kopyt ukrást.

23:13:02Počkat, počkat!

23:13:07Slunce znamená den. Tu věc lze najít tedy jenom ve dne.

23:13:16A roste to a kvete. Je to tedy strom, keř nebo květina.

23:13:24A který strom nemá kořeny v zemi? Co myslíš, rádče?

23:13:29-Každý strom...
-A každá květina. Já už to vím!

23:13:37Písaři, ať kováři ukovou 1 000 zlatých srpů.

23:13:46A 1 000 nejlepších lezců, ať vyšplhá do korun dubů.

23:13:52Těmi srpy, ať zutínají všechno jmelí, které tam najdou.

23:13:58Tak jmelí je ten zázrak, který země nedotkne se, a přesto na ní kvete!

23:14:06Ať tkadleny spředou z jmelí vlákno a na zlatých stavech utkají látku.

23:14:14Švadleny, ať zlatou jehlou, do rána ušijí ty šaty.

23:14:19-Králi, nebude to drahý špás?
-Čím změříš, co drahé, a co ne?

23:14:27Když něco nechceš, může to být i zadarmo. A opovrhneš tím.

23:14:33Ale připomněl jsi mi, že budeme potřebovat více zlata.

23:14:39Oslovi, ať dají dvojnásobně sena!

23:14:43Králi, ne že bych mu to nepřál, ale nebude té vzácné zvěři z toho zle?

23:14:56Král už je starý, a princezna mladá.

23:15:03Čarujte, čarujte, ať ho má ráda.

23:15:07Čarujte šaty ze jmelí. Každý, kdo miluje, je napůl dítě.

23:15:14Čarujte jehličky, čarujte nitě. Aby to všichni věděli.

23:15:24Králi, nesu vám ráno!

23:15:30Chystejte kočár.

23:15:35-Prosím.
-To jsou...

23:15:39Ach! Ty jsou nádherné! Vy jste tu někde měli zrcadlo.

23:15:47K čemu zrcadlo? Podívejte se do našich očí.

23:15:51Králi, všechna čest, v mých očích ty šaty zcela jistě padnou.

23:16:02Sluší mi, viďte?

23:16:06Strašně mi sluší. Drahý králi!

23:16:12Pardon, to já z radosti.

23:16:17Vy se mi omlouváte, princezno?

23:16:23Ona se mi omlouvá!

23:16:26A já starý blázen bych radostí tančil, že jste mě objala.

23:16:36To za šaty, já vím.

23:16:39Kdo však tuší, kudy vede cesta k srdcím princezen?

23:16:45To ne, já se spletla! Vlastně nespletla, ty šaty jsou krásné.

23:16:52Mám strašnou radost! Ale... rádče!

23:16:56-Slečna chce patrně říci...
-Já vím, co chce říci.

23:17:03Ať to prosím ještě neříká.

23:17:07Princezno, svázat do uzlíčku vše, co jsem kdy měl...

23:17:12...a hodit to na zlaté váhy, pouhý váš dech to všechno převáží.

23:17:20Mluví tak krásně!

23:17:23Každá oběť pro vás mi bude malou.

23:17:27Oběť! Když to slovo slyším, vidím jen utrápené tváře.

23:17:34Princezno, člověk přece vždycky musí tomu druhému něco obětovat.

23:17:42Jak by mohl někdo, kdo mě má rád, chtít ode mne oběť?

23:17:48A jak já od něho?

23:17:55Vidím, že vás přece jen nepřesvědčím.

23:18:03Jaké je tedy vaše druhé přání?

23:18:08Druhé? Musím si to rozmyslet.

23:18:20Mám ji rád. Čím dál tím víc.

23:18:27I když nevím, jaká vlastně je.

23:18:32Ona měla vždycky svoji hlavu.

23:18:35-Já bych mohl vyprávět!
-Ne, teď ne.

23:18:46Jsem zvědav na tu její další hádanku.

23:18:52Tak jsi tu znovu? Král je moudrý muž.

23:18:56A ví o věcech vzdálených i blízkých málem to, co já.

23:19:02Vidíš ty šaty? Jsou krásné, viď?

23:19:06-Poradíš mi ještě jednou?
-Zas šaty, nebo raději plášť?

23:19:12-Raději plášť.
-Tak poslouchej.

23:19:18Je něco, sestra měsíce, nezapaluje a hoří.

23:19:29Není to pták, a přesto poletuje, a v letu splní každé přání.

23:19:38Ze země není, přesto na ní leží.

23:19:50A z toho, ať ti král nechá ušít nový plášť.

23:19:54Sestra měsíce. Na to král určitě nepřijde.

23:20:00Tak já utíkám. A děkuji, opravdu moc.

23:20:08Princezno, včera večer každý chodil venku s hlavou skloněnou.

23:20:15-Já také, králi. Chtěla bych domů.
-Ještě pár slov, prosím.

23:20:22Ti všichni, kromě vás, hledali po zemi létavice.

23:20:27Ty nebeské posly, slečno. Pan král, jak vidíte, uhodl vaši hádanku.

23:20:35Létavice jsou přece sestry měsíce.

23:20:39Některé shoří, ale nepopálí nás. Jiné spadnou na zem.

23:20:45A na ní pak leží, i když jsou z nebes.

23:20:50-Lidé jich nasbírali hromadu.
-Za každý kus dostali stříbrňák.

23:21:04Ona je hebká, a on už má vrásky. Čarujte, čarujte, pro trochu lásky.

23:21:12Čaruj, ty drahé kamení! Každý, kdo miluje najednou zkrásní.

23:21:19Čaruj, ty kabátku z čarovných třásní, ať láska všechny promění.

23:21:29-Váš plášť z létavic, princezno.
-A co to stálo peněz!

23:21:35Naštěstí má pan král toho dobráka osla.

23:21:39Lidé, když je vidí padat, mohou prý mít přání.

23:21:47Já bych už raději žádné neměla.

23:21:52Tak tedy nemějte. Nebo jen jedno, stejné jako já.

23:21:58Králi, ty šaty, ten plášť... Vy jste moudrý a hodný.

23:22:07Ale máte starou tvář a vrásky. A šedivé vlasy.

23:22:16A přesto jsem to stále já, princezno.

23:22:21Hodný a moudrý, jak vy říkáte.

23:22:26Tvář je přece jen maska, která s námi chodí životem.

23:22:33Málokdy podle tváře poznáte, jaký kdo doopravdy je.

23:22:38Králi, vám se to říká. Nechte mě odejít jako dceru, prosím vás.

23:22:46Je pozdě, princezno. Už vás mám příliš rád.

23:22:51A jsem přesvědčen, že všechno spraví čas.

23:22:56Ostatně, máte ještě jedno přání.

23:23:03-Nechte mě odejít.
-Přejte si všechno, kromě toho.

23:23:09Všechno? Tak dobře.

23:23:18-Chcete si přání rozmyslet?
-Ne.

23:23:23-Cos to říkal o tom oslovi?
-Že je to zázrak, nosí králi zlato.

23:23:33Králi, chci kůži toho osla.

23:23:43Slečno, to se nesluší!

23:23:53Přijďte si pro odpověď večer, princezno.

23:24:11Já doufám, králi, že nechcete... To byste přišel o všechno.

23:24:18O něco přijdu. Nabudu snad všeho.

23:24:24Ona to jistě nemyslela doslova. Jen dostala tak divný nápad.

23:24:31Takových měla odmalička!

23:24:34-Já bych mohl...
-Vyprávět, já vím.

23:24:38Prosím tě, až příště.

23:24:43Teď zavolej řezníka a koželuha.

23:24:52Já bych to nedělal, králi. Z čeho budeme žít?

23:25:02Poupátko rozkvétá, kvíteček vadne. Ovoce dozrává, ovoce sládne.

23:25:11Semínka letí po kraji. Člověk se nepozná po jarním květu.

23:25:18Čaruj, pláštěnko z oslího hřbetu. Ať všichni jednou dozrají.

23:25:28-Ach!
-Ach, ach. Dvakrát ach.

23:25:33-Slečno, to je ten osel. Vlastně jeho kůže. -Já doufala...

23:25:40-Splnil jsem vaše přání.
-A ožebračil se!

23:25:44Zítra budete mou ženou. Podejte mi ruku.

23:25:51Uvidíte, že si zvyknete, i na tu tvář.

23:25:57-A pak za ní, snad, uvidíte mne.
-Vždyť já vás vidím.

23:26:04Ne, vidíte stále jen ty vrásky. Dobrou noc.

23:26:13Dovolte, drahá princezno, abych šťasten vyslovil...

23:26:19Prosím tě, mlč! Cos mě to učil?

23:26:22Držet šálek, tančit polonézu, co nesmím, a co nemám chtít.

23:26:29-Proč jsi mě neučil, co chtít mám?
-Na to musí přijít každý sám.

23:26:36Asi máš pravdu. Já to tedy zkusím.

23:26:44Ale co král? Jen aby nebyl smutný.

23:26:48To víte, až se ráno probudí, a rozhlédne se, a osel nikde...

23:27:03A oslí kůže, také nikde.

23:27:12To bych rád věděl, jak to myslela. Oslí kůže nikde?

23:27:22-Utekla.
-Utekla, i s oslí kůží.

23:27:28-Koho by to ale napadlo?
-Ani krále ani rádce ne.

23:27:37Vracejí se.

23:27:40-Prohledali jste celou zem?
-Jak jste poručil.

23:27:45-Jakoby se po ní slehla zem.
-Nespatřili jste opravdu nikoho?

23:27:52Jen žebračku. Místo pláště měla oslí kůži. A obličej špinavý.

23:27:59Oslí kůži? To přece mohla být...

23:28:03Začernila si tvář a vzala na sebe oslí masku.

23:28:09Ani ukryta někde ve stínu země, nemohla se přede mnou schovat líp.

23:28:18-Pošleme za ní vojsko, králi!
-Rádče, co tu zmůže vojsko?

23:28:26Utekla mi jednou, uteče mi zas.

23:28:30Můžeš jít. Vojákům dej volno a pár soudků dobrého vína z mého sklepa.

23:28:38Králi, snad byste to jen tak nevzdal?

23:28:44Slečna měla vždycky svoji hlavu. Třeba by se dala obměkčit.

23:28:52-Snad bych mohl...
-Vyprávět.

23:28:59Tak pojď a vyprávěj o ní tomu, kdo ji od sebe vlastně vyhnal.

23:29:08Jaká byla, když byla malá, kam se ti schovávala, co měla ráda.

23:29:15Tak konečně mluv, prosím tě.

23:29:20Máme spoustu, spoustu času.

23:29:30Hybaj odtud, obludo! Ještě bys mi uhranula krávy!

23:29:36Teď abych kvůli tobě nechala vykouřit celou síňku!

23:29:43Nikdo mě nechce. Jako kdybych byla prašivá.

23:29:49ZARŽÁNÍ KONĚ A VÝKŘIK.

23:29:54Pane, nestalo se vám nic? Uhodil se asi do hlavy, chudáček.

23:30:02Nešťastnice! Čeho se asi ten kůň tak polekal?

23:30:07Tebe, a já se mu ani nedivím. A to já tě vidím dvakrát menší než on.

23:30:14Víš, kdo to tu leží?

23:30:18Je krásný. Vlasy má jako žluté hedvábí. A tvář bez jediné vrásky.

23:30:27Škoda, oči má zavřené. Určitě je má jako ranní nebe.

23:30:35Nemluv hlouposti. Až přijde k sobě, sešlehá tě bičem.

23:30:41-A kdopak to je?
-Náš princ. Já se o něj postarám.

23:30:47Tak už běž!

23:30:49Princ. A krásný a mladý. Prý by mě sešlehal bičem.

23:30:56To ne. On by se uklonil, vzal by mě za ruku a vedl zahradou.

23:31:03Kolem vodotrysku, po vysokých mramorových schodech.

23:31:10Protože jsem krásná, a princezna.

23:31:19Ty jsi tu ještě? Tak nebreč.

23:31:23Princ už je na nohou. Nespadl poprvé.

23:31:27Chodí sem krotit koně. Má to sem blízko.

23:31:31Blízko? Pane, nechte mě u vás sloužit.

23:31:37Tvář máš začazenou jako mouřenín, a ta oslí kůže!

23:31:43-I koně se tě lekají, co s tebou?
-Já budu dělat všechno.

23:31:49-Tedy, děvečku bych potřeboval.
-To já bych chtěla.

23:31:55-Jak dlouho se tak touláš?
-Měsíc nebo dva.

23:32:00Piju mléko, co lidé nechávají na prahu skřítkům.

23:32:05-A chleba kradu vrabcům.
-Přestaň už!

23:32:09Budeš mít svou vlastní komoru.

23:32:13Ale v neděli ani nevystrčíš nos! Poplašila bys lidi.

23:32:19-Tak vy mě...
-Počkej, počkej!

23:32:22-Já vám mockrát děkuji.
-To nemáš zač.

23:32:33Je neděle, ach. Au! Záda mě bolí.

23:32:39Na ruce mám puchýř od vidlí. Ven nesmím. Ale to nevadí.

23:32:49Dobrý den, princezno. Co budeme dělat?

23:32:54No přece oblékat se! Je neděle! A vy máte nějaké slušné šaty?

23:33:01Moment!

23:33:08Takové šaty nemá nikdo na světě. Jsou ze jmelí.

23:33:17Ty budou asi vypadat, po tom harcování!

23:33:22Takovéhle šaty se totiž nemačkají.

23:33:26No? Ach, vy jste krásná!

23:33:31A to jste nevěděla? Můžete jít. Čekám totiž návštěvu, víte? Tak pa!

23:33:44Já jsem blázen. Návštěvu!

23:33:51Je krásný! Hlavu má jako slunce. A já pořád, proč tak ráda vstávám.

23:33:59Ráno ho vidím na obloze. V noci se mi o něm zdá. Ve dne na něj myslím.

23:34:08Kdyby mě tak viděl! A rovnou se do mě zamiloval!

23:34:18Pozval by si chudáka sedláka, a strašně by mu vyhuboval.

23:34:24Jak to, že schováváš přede mnou princeznu v komoře?

23:34:30S takovým malým okénkem!

23:34:33Kdyby se teď tak v okně objevila jeho tvář!

23:34:39Zaťukal by... ŤUKÁNÍ.

23:34:42-Já snad umím čarovat!
-Sedláku, přijď na zámek!

23:34:47Povíš mi, koho to skrýváš v komoře.

23:34:51Jestli máš na krku jen jednu hlavu, tak se o ni boj!

23:34:57-Otevři!
-Hned!

23:34:59Já jenom hledám saze, už to bude!

23:35:04Saze. Ještě si dělá legraci! Čert mi napískal, abych tě sem bral!

23:35:11Z útrpnosti přijdu o krk. Asi tě poznal, když spadl z toho koně.

23:35:18-Nemohl mě přece poznat!
-Co ty víš, co mohl a co nemohl?

23:35:25Teď nikam nechoď. Ale až se vrátím, tak půjdeš.

23:35:48Tak pojď dál, ty kůže podšitá!

23:35:52Jsem ztracen, mluví o kůži.

23:35:57Co se týče té oslí kůže, princi, vždyť ona není zlá.

23:36:03A pracovitá je jako žádná jiná.

23:36:07A je dokonce i veselá. A já mám měkké srdce.

23:36:14Co to pleteš, oslí kůže, měkké srdce?

23:36:18Spíš máme tvrdou hlavu! A přimhouřené oči, sedláku.

23:36:24Tvrdá hlava, to bude pád s koně. A ty oči? Viděl oslí kůži!

23:36:31Copak nám osud naměřil všem stejně? Nemůže přece za to, jak vypadá.

23:36:38Neměla kam jít a brečela. Tak jsem ji vzal k sobě.

23:36:45Tak přiznáváš, že tu krásnou dívku moříš na statku jako děvečku?

23:36:52Jako děvečku, to ano, ale že by byla krásná?

23:36:57Mlč! Být to jinak, přišel bys o hlavu!

23:37:03Ale že je to takhle, nechám ti ji na krku.

23:37:07SMĚJE SE.

23:37:12Už jsem měl docela nahnáno. Já mám svou hlavu tuze rád.

23:37:18-Princi, jestli se vám ta holka neprotiví, nechte ji. -Neprotiví!

23:37:25Vždyť já se do ní skoro zamiloval. PRINCOVI SPOLEČNÍCI SE SMĚJÍ.

23:37:32Nevěříš? To proto, že mě znáš.

23:37:36Ale pánové, dnes mám chuť se zamilovat!

23:37:40Řekni té krásné dívce, ať upeče koláč, a přinese mi ho na zámek.

23:37:48Co tu ještě stojíš?

23:37:50Já jen přemýšlím, jestli jsem o tu hlavu přece jen nepřišel.

23:37:59Děvče!

23:38:06-Oslí kůže!
-Nestalo se vám nic?

23:38:11Mně nic, ale princ se zbláznil.

23:38:16Máš upéci koláč a donést mu ho na zámek.

23:38:21-Koláč?
-Ano.

23:38:24-Ty nevíš, co to znamená?
-Má rád koláče, miláček.

23:38:31Jistě, on má rád koláče.

23:38:34U nás to odjakživa znamenalo jen jedno.

23:38:38Když mládenec řekne holce o koláč, je to jako kdyby volal:

23:38:45Tebe chci, a žádnou jinou!

23:38:48A když ten koláč sní, no tak je ruka v rukávě.

23:38:53-Já jsem to věděla!
-Počkej, kůže ztřeštěná!

23:38:59Celého mě ušmudláš. Ona to věděla, no to se podívejme!

23:39:05-Nakonec z tebe bude princezna.
-No a co kdyby?

23:39:10Mluví z tebe horkost. Ale ten koláč upéci musíš.

23:39:16Tady máš, co k tomu potřebuješ.

23:39:20Holka nešťastná, ne, že bych ti nepřál štěstí.

23:39:25Ale mám takové tušení, že to bude mýlka.

23:39:30Nebo, jak říkají tady na zámku, omyl.

23:39:40To ne, to neříkejte, prosím.

23:39:47Všechny brány se otvírají, nevím ani, kde mi hlava stojí.

23:39:54Konečně poznám, jaké má oči.

23:40:00PRINC A JEHO DRUHOVÉ SE SMĚJÍ. Tiše, pánové!

23:40:05Kdopak jsi, krásná dívko? A odkud máš ten koláč?

23:40:10A co to máš na sobě?

23:40:13Proč jsi tak špinavá? SMÍCH.

23:40:16Já jsem ta dívka, kterou jste viděl za oknem.

23:40:21A která vás má už dávno ráda. SMÍCH.

23:40:26A zapomněla se převléci, když ji zavolá princ.

23:40:31Dobrého koně zkazíš, když mu dáš chomout.

23:40:35Ty budeš vždycky děvečkou, i kdybys předtím byla princeznou.

23:40:42Já nejsem kůň. A hned tak se nepokazím.

23:40:46-Vím, vypadám strašně.
-No strašně!

23:40:51Ale jsem to přece pořád já.

23:40:54Tvář je jen maska, která s námi chodí životem.

23:41:00Málokdy z tváře poznáte, jaký kdo doopravdy je.

23:41:05Kdepak jsme to vyčetli? Dobře, tak se jdi upravit.

23:41:11Třeba si pak vzpomenu na tu krásnou dívku v okně.

23:41:16A třeba se zas zamiluji. SMÍCH.

23:41:20Ale člověk má vypadat vždycky dobře! A ty?

23:41:24Přijdeš si s koláčem, a vsadím se, že máš ještě smutek za nehty.

23:41:31Odveďte slečnu do koupelny!

23:41:36Smutek za nehty! Sedmkrát jsem si drhla ruce, princi,...

23:41:42...než jsem jen na ten koláč pomyslela!

23:41:47Ale oslí kůže! Děvče! Oslí kůže!

23:41:52Tak už jsi zase tady, oslí kůže. Já to věděl.

23:41:59-Je to princův omyl, viď?
-Já nevím, asi spíš můj.

23:42:04-Víte, jaké má princ oči?
-Nevím, nekoukám mu do nich.

23:42:10Má je studené jak voda u dna.

23:42:14To víš, roste jako dříví v lese.

23:42:18Chce moc věcí, a není nikdo, kdo by mu uměl říci, co má chtít nejvíc.

23:42:28-Na to musí přijít každý sám.
-A co bude s tebou?

23:42:33Být to na mně, tak tě tu nechám.

23:42:37Vy jste hodný. Co se mnou bude, to já nevím.

23:42:43Ale teď už vím, co chci nejvíc.

23:42:49Mockrát vám děkuji a na shledanou.

23:42:58Bojím se jako poprvé. A přece je to jiné.

23:43:04Kolik těch dveří ještě bude? A pak ho uvidím.

23:43:10Je dosud moudrý, jak říkal rádce. To jistě stále je.

23:43:19A já už také, trošku.

23:43:27-Tady mě máte, králi.
-Princezno.

23:43:31Slečno, kde jste byla?

23:43:35Králi, přišla jsem vám říci, že vás chci za muže.

23:43:40Nezlobte se na mě, že jsem utekla.

23:43:47Ne, vy mně promiňte.

23:43:50I moudřejšímu než jsem já, se někdy stane, že ho krása zaskočí.

23:43:57A pak chce sloučit, co se sloučit nedá, oheň a sníh.

23:44:02Stáří s mládím.

23:44:04-Promiňte, byl jsem blázen.
-Co to říkáte?

23:44:12Vy jste mě přece učil to o tváři. O tom, co je za ní.

23:44:18Že na kráse zas tolik nezáleží.

23:44:22-A já poznala, že máte pravdu.
-Oba jsme měli tenkrát pravdu.

23:44:28Vy za mládí, já za své stáří. Promiňte mi, nemohu si vás vzít.

23:44:38Vždyť já už byl králem, a vy teprve maminčiným potěšením.

23:44:44Když já už vítal cizí posly, vy jste sotva uměla říci máma.

23:44:51Vy si to pamatujete? Já také. Poslouchejte.

23:44:57Mudrcové všech věků vám vzkazují, že starý je ten,...

23:45:03...kdo má srdce ztvrdlé jako pohozený chléb.

23:45:08-Králi, vy se usmíváte!
-Jste dobrá žačka.

23:45:16Chtěl bych vás mít za dceru.

23:45:22Králi, ať na místě zestárnu, abyste mě chtěl!

23:45:30-Rádče! -Chci dobře poradit, a vždycky se mi to nějak zamotá.

23:45:37A co mají říkat ti, kterým se život zamotal?

23:45:42Mám tě tak rád, princezno!

23:45:45Co bych za to dal, kdybych směl být mladší!

23:45:52Králi, mám vás ráda.

23:45:57A přesto nemůžeme být nikdy spolu.

23:46:02Proč mlčíte?

23:46:06Promiňte mi, princezno.

23:46:10Představoval jsem si, co bych vám teď asi všechno pověděl.

23:46:17Co bych asi udělal, kdybych byl mladý.

23:46:26Jak to vždycky radíváš, rádče, když už si nevíš rady?

23:46:32Já nevím, králi.

23:46:35Přijdu brzy, králi.

23:46:40Možná, že ne brzy, ale přijdu, musím.

23:46:49Zas, babo raď, viď?

23:46:53Už jsi tu potřetí, a víckrát přijít nesmíš.

23:46:57A tak, co dneska spolu spředeme, nebudu už smět rozplést.

23:47:04A zůstaneš s tím sama.

23:47:07Pomoz mi. Chci krále za muže. A on chce mne.

23:47:11Vlastně nechce, prý je starý.

23:47:15Dej mu nějaké koření nebo bylinky nebo něco, ať si to rozmyslí.

23:47:22To nejde, dcerko. Žádné koření moudrého muže neotočí.

23:47:28-A navíc, král má pravdu.
-Já vím.

23:47:31Nebo nevím? Vím jenom, že s ním chci žít. Obětovala bych všechno!

23:47:39Ty přece, slyšíc slovo oběť, vidíš tváře utrápené.

23:47:44-Tys to slyšela?
-Slyším někdy až za roh.

23:47:50Poslyš, jestli to myslíš opravdu, mohu ti pomoci.

23:47:57-Ale chce to...
-Udělám všechno!

23:48:00Ještě nevíš, co chci povědět, a už křičíš.

23:48:05Mohu zařídit, a budu muset trochu čarovat, že král omládne o 10 let.

23:48:17Ale budou to tvá léta. Tobě zmizí, jakoby nikdy nebyla.

23:48:23On bude mladší, ty zas trochu starší.

23:48:2910 let.

23:48:33Když chtějí být lidé spolu, musí dát něco jeden druhému.

23:48:3910 let.

23:48:43Považ, kolik je to dní, které nikdy nebudou.

23:48:48Kolik jasných rán, ve kterých se nevzbudíš.

23:48:53Co dešťů neuslyšíš chodit kolem oken!

23:48:5910 let! Kolik to lidí nepotkám, a kolik slov to nezaslechnu?