Pavel Horáček v titulní roli představení Smetanova divadla v Praze (1987). Dále zpívají: L. Vele, J. Marková, E. Děpoltová, D. Šounová – Brouková, M. Kopp, K. Průša a B. Maršík. Nastudoval a řídil Z. Košler. Divadelní režie V. Kašlík. Kamera I. Bojanovský. Režie televizního záznamu M. Macků
Opera oper – jak je dodnes nazývána, znamenala vyvrcholení operního stylu své doby a zároveň se stala výchozím dílem nové hudebně-dramatické škola. Oslnivého hledače nepoznaného – v tomto případě lásky – povýšilo Mozartovo pojetí až do tragických poloh, kdy hrdina neváhá podat ruku tvrdému osudu. Mozart komponoval svého Giovanniho na objednávku českých stavů pro Prahu – Nosticovo divadlo. Protože dílo dokončoval spolu s přítelem – libretistou Lorenzem da Ponte v Praze, nastěhovali se k sobě co nejblíže – Mozart do hostince U dvou koček a da Ponte do Platýzu. To aby si mohli přes úzkou uličku okny podávat dopisované texty a melodie. Byla to pocta pěveckým hvězdám Bondiniovy operní společnosti a především podmanivému Luigi Bassimu, který exceloval v titulní roli. Zkoušelo se i na Bertramce přátel Duškových, aby premiéra, dvakrát odložená dopadla co nejlépe. 19.říjena 1787 byl skutečným Mozartovým triumfem, když sám od cembala operu dirigoval. Tehdejší noviny uvedly, že „v Praze takové opery dosud rovné nebylo!?.
Ke dvoustému výročí v roce 1987 nastudovalo Národní divadlo Dona Giovanniho v podobě, v jaké zazněla poprvé, tedy italsky a titulní roli ztvárnil Pavel Horáček.
