Básník a grafik Bohuslav Reynek se pro svou pokoru a duchovní sílu stal legendou už za svého života (2006). Scénář a režie A. Kisil

Počátkem šedesátých let malíř Jan Zrzavý píše: V Petrkově u Havlíčkova Brodu žije ve svém rodném domě básník a malíř Bohuslav Reynek. Byl to kdys krásný a velký selský dvůr, dnes je to smutná zřícenina, dvůr plný bahna a močůvky, drolících se zdí… Po zabrání majetku mu zbylo jen stádo ovcí, jejichž pasením se živil. Nyní dožívá svůj život v tomto bědném zbytku domova, v chudobě, meditaci a modlitbách a ryje své vidiny do měděných destiček a veršů.

Podobně jako Jan Zrzavý byl i básník a grafik Bohuslav Reynek (1892–1971) velkým solitérem českého umění. V roce 1948 byl rodný statek zestátněn a V. Reynek pracoval jako zemědělský dělník. Žil ve zdevastovaném prostředí a byl cílevědomě zbavován všech nadějí. Starší syn Daniel mohl „budovat socialistický stát“ jen jako řidič náklaďáku, mladší Jiří byl státem předurčen k roli krmiče prasat. Mezi tím vším se pohybovala jejich matka, básníkova manželka, básnířka Suzanne Renaud, nefalšovaná dáma, které byl po roce 1948 znemožněn jakýkoli kontakt s rodnou Francií.

A tehdy se zrodila legenda o umělci žijícím ve františkánské pokoře, legenda, která mohla v 60. letech vejít alespoň částečně ve známost a která ovlivnila řadu lidí m.j. Jiřího Koláře, Ivana Diviše či Ivana Martina Jirouse. I ty nejprostší věci dostávají v Reynkově díle zvláštní dimenzi. Dívat se na jeho obrázky a poslouchat jeho texty, je jako nahlížet do světa, zasutého hluboko v našich duších.

Stopáž58 minut
Rok výroby 2006
 ST 4:3
ŽánrDokument