Film inspirovaný setkáním s režisérem Vláčilem a jeho filmy. Hraje J. Kodet. Kamera J. Kačer a D. Marek. Scénář a režie T. Hejtmánek

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

Slovo, zápis, scénář: jak vystavět svůj text, který je náhle cizím, tak, aby dodal orientaci vlastního myšlení všechnu žádoucí sílu přesvědčivosti - vnitřní, vědomé i nevědomé motivace mohou být jaké chtějí, ale režírovaný dialog je určitou objektivní skutečností, jeho účinky jsou pak objektivními účinky, tedy jak dostát vnitřní pravdě a zároveň popsat osamocenost, která k ní vede, jak zachovat řeč, jež je v souladu se samou povahou toho, co člověk dělá a zároveň se neztratit v čistém vězení vlastní subjektivity, dezorientujícího solipismu - dokumentární film jako literární snění, které má písemnou podobu a řád hraného filmu, možná dokument, který vědomě přesahuje obojí, ale přesto se snaží dostát pravým obrazům. Těm, které vyvstávají v nás samých.

Filmová esej inspirovaná důvěrným vztahem Tomáše Hejtmánka k legendě české kinematografie, režiséru Františku Vláčilovi. Původním autorovým záměrem bylo zachytit setkání, vydat se na cestu po místech filmů, vyvolat paměť lidí, kteří s Vláčilem spolupracovali. Základem měl být rozsáhlý rozhovor s režisérem. Vláčilova smrt ale představu posunula k novému tvaru: zůstalo slovo, zápis rozhovorů a původní dílo. Portrét se musel cele proměnit a zároveň si zachovat stejný druh pohybu, jeho vnitřní strukturu a vzájemnou závislost. Výsledný film je průnikem mezi reminiscencí, hraným filmem a dokumentem, několikanásobnou citací k poctě myšlení, cítění a tvorby. Herec Jiří Kodet hraje režiséra Vláčila, respektive jím je v nepřetržitosti zápisu, jedinou jemnou odchylkou je jiná tvář, nikoli jiný jazyk. Vláčilovou filmovou řečí pak hovoří celý Hejtmánkův film. Pocta je nápodobou, dokonalým spletením původních obrazů s díly Vláčilových děl - nikoli tedy biografie či portrét, ale autobiografie v rozhovoru, pokračování původní zpovědi. Originalita filmu tkví v pokusu o tento přenos, v zásadním překročení rámce pouhého portrétu jako životopisné poznámky. Cílem filmu není dozvědět se, naopak divák již musí vědět, musí vstupovat do filmu se znalostí Vláčilova díla, vrstev obrazů a zvukových šlépějí, měl by se orientovat v režisérových osudech (to aby mohl projít textem filmu posílen, vědom si přítomnosti určitých prvků, míry a způsobu jejich využití, jak se spojují s ostatními, které je vtahují I omezují, a jaké jedinečné rysy daný styl z tohoto dědictví čerpá). Druhou možností vidění je naprosté oproštění se od fenoménu Franttiška Vláčila, oddělení matérie od pohybu, smyslu od konkrétního hlasu. Obrátit se, dokonale se odtáhnout od těla života a těla díla, vzdálit se autonomii a vnímat hraniční film jako původní celistvost, jako zpověď umělce na konci života a zároveň jako rozhovor učitele a žáka, odehrávající se v poli obrazů. I to je pokračování, uskutečnění plnosti výrazu druhého.

Jiří Kodet
herec

Jiří Kodet

* 6. 12. 1937

† 26. 5. 2005


* 19. 2. 1924

† 28. 1. 1999


Stopáž71 minut
Rok výroby 2004
 P ST
ŽánrDokument

Všechny koprodukční filmy České televize