Pocta české hudbě

Záznam zahajovacího koncertu jubilejní 110. sezony České filharmonie (2005). Na programu jsou skladby – Z. Fibich: Záboj, Slavoj a Luděk, symfonická báseň op. 37, L. Janáček: Taras Bulba, rapsodie pro orchestr, A. Dvořák: Symfonie č. 7 d moll, op. 70. Hraje Česká filharmonie, dirigent V. Válek. Průvodní slovo J. Novotná. Režie T. Šimerda

Rok 2005 byl pro Českou filharmonii umělecky mimořádně úspěšný. Více než 70 dní na cestách orchestr přivedlo k úspěšným vystoupením na různých koncích světa – do newyorské Carnegie Hall, na PROMS do londýnské Royal Albert Hall, do vídeňského Musikvereinu, tokijské Suntory Hall, Barcelony a dalších španělských měst, premiérově na Tchajwan a v roli rezidenčního orchestru na prestižní Schleswig-Holstein Musik Festival v severním Německu. O to intenzivnější byly pak návraty ke koncertům doma v proslulém pražském Rudolfinu. Byl to rok, kdy německý Frankfurter Allgemeine Zeitung psal v superlativech o znovuzrození českého zvuku orchestru, byl to rok pod taktovkou šéfdirigenta Zdeňka Mácala, byl to jubilejní rok českých skladatelských velikánů Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka. Jeden umělecký rok končí a začíná další – sezona s pečetí – České filharmonii bude 110 let.
Vůbec první koncert České filharmonie se uskutečnil 4. ledna 1896 v Rudolfinu, dirigoval jej Antonín Dvořák. Než převzal v roce 1919 šéfdirigentskou taktovku první významný dirigent mezinárodního formátu Václav Talich, stáli v čele orchestru Ludvík Čelanský a Vilém Zemánek, epizodně také Oskar Nedbal. Na Talichovu osobnost navázali další vynikající dirigenti: Rafael Kubelík (1942–1948), Karel Ančerl (1950–1968) a Václav Neumann (1968–1990). V devadesátých letech se na šéfdirigentských postech vystřídali Jiří Bělohlávek, Gerd Albrecht a Vladimir Ashkenazy, který stál v čele orchestru do konce sezony 2002/2003. V pořadí desátým šéfdirigentem České filharmonie se od sezony 2003/2004 stal Zdeněk Mácal.