Probouzí se v nich síly, které neumíme ovládat. Nikdo neví, co vlastně prožívají, ani proč na ně má takový vliv Měsíc. Žijí mezi námi a prožívají každodenní peklo na Zemi – rodiny a děti s diagnózou nejtěžšího autismu. Dokument režisérky V. Stehlíkové

Většina filmů o autismu představuje jeho polohu, která nám připadá něčím fascinující a přitažlivá. Ukazuje lidi vybavené zvláštní vnímavostí a neobvyklými schopnosti často hraničícími s genialitou. Režisérka Veronika Stehlíková se však v tomto dokumentu vydává prozkoumat jinou, méně fotogenickou a mnohem méně známou tvář této nemoci, než kterou známe ze skvělého podání Dustina Hoffmana ve filmu Rain Man. Této – nejtěžší – formě autismu se odborně říká „nízkofunkční“. Patří k nejnáročnějším a nejhůře zvladatelným zdravotním postižením vůbec. Ti, kteří jí trpí, mají problém v naší společnosti normálně fungovat.

Dokument zachycuje situaci čtyř rodin s různě starými dětmi. Adéla má autismus spojený s mentální retardací a problémovým chováním. Nemluví, je neustále v pohybu. Hází vším, co jí přijde do ruky. Bije se rukama do obličeje, léta nosila boxerskou helmu, která ji pomáhala ochránit před ní samotnou. Matka dospělé Marcely posté za den vyndává oblečení naházené pod postelí a rozsypanou mouku v kuchyni. Další rodině zachránila život klec, ve které jejich čtyřiadvacetiletý syn tráví většinu svého života. Mimo ni útočí lidem na obličej, mlátí pěstmi, vypichuje oči. Dorotka propadá záchvatům zoufalého sebepoškozování, při němž ji neudrží ani 3 dospělí lidé…

Diskusi o nedostatečné pomoci rodinám s dětmi s nízkofunkčním autismem rozvířila v roce 2016 tragédie matky, která i s autistickým synem skočila pod vlak. Situaci komentuje terapeut Hynek Jůn, který se zásadně zasloužil o růst povědomí o této nemoci a rozvoj specializované péče pro lidi s touto závažnou diagnózou. Sociální služby, které mají lidem se zdravotním postižením pomáhat, totiž tyto nejtěžší klienty paradoxně často odmítají. Nemají na ně ze strany státu dostatek prostředků. Přitom právě kvalitní péče dokáže životní pohodu takto nemocných lidí výrazně zlepšit.

Dokument Děti úplňku vznikl z iniciativy manželů Petry a Petra Třešňákových. Poté, co jejich dcera Dorota v šesti letech skončila hospitalizovaná v dětské psychiatrické léčebně, si uvědomili, že Česko nenabízí takto postiženým dětem žádnou důstojnou budoucnost. Rozhodli se na problém upozornit a usilovat o zkvalitnění sociálních služeb.

„Spolupráce na projektech, jakým je film Děti úplňku, je pro mě tím, kvůli čemu věřím, že má moje práce smysl. Snad konkrétní příběhy, na nichž ukážeme, co obnáší nízkofunkční autismus, alespoň trochu pomohou v hledání řešení, jak zlepšit situaci rodin s dětmi s takto závažnou diagnózou,“ říká kreativní producentka filmu Alena Müllerová a dodává: „Jak říká v závěru filmu Petra Třešňáková: I zvířecí smečka se v některých případech dokáže semknout a postarat o postiženého jedince. Kéž bychom to dokázali i my."

„Většina filmů o autismu představuje jeho podobu, která nám připadá něčím fascinující a přitažlivá. Ukazuje lidi vybavené zvláštní vnímavostí a neobvyklými schopnostmi hraničícími s genialitou. Vykresluje intenzivní vnitřní svět, který se řídí trochu jinými zákony, než ten náš, ale jeví se nám především záhadný a vzrušující,“ říká autor námětu, novinář a otec Dorotky Petr Třešňák. „Poté, co naše Dorotka přestala spát, celé dny si ubližovala a nakonec skončila v šesti letech hospitalizovaná v dětské psychiatrické léčebně, jsme si uvědomili, že to nemusíme sami dlouho zvládnout. Brzy jsme zjistili, že Česko nenabízí takto postiženým dětem žádnou důstojnou budoucnost,“ uzavírá Petr Třešňák, který se svou ženou Petrou a dalšími rodiči inicioval jak vznik dokumentu, tak další aktivity za zkvalitnění sociálních služeb.

Stopáž52 minut
Rok výroby 2017
 P ST AD HD
ŽánrDokument