Variace na Dostojevského klasiku z finské periferie

Kaurismäkiho první celovečerní hraný film se volně drží Dostojevského stejnojmenné literární předlohy, přičemž děj filmu je přenesen do současných Helsinek. Řezník Antti Rahikainen spáchá na první pohled nepochopitelnou vraždu, avšak záhy se ukáže, že ke svému činu měl jistý důvod. Přesto ho začnou trápit výčitky svědomí, které postupně překračují únosnou mez.

Filmový samouk a samorost Aki Kaurismäki (nar. 1957) je spolu se svým bratrem Mikou nejznámějším finským filmovým režisérem. Přízeň diváků si získal především parodiemi na „nejhorší rokenrolovou kapelu světa“, Leningradské kovboje. Jedinečný je svými portréty helsinské periferie, která je plná nedbalých, melancholických, ale hrdých rytířů pevných zásad. Ve svých snímcích vytváří vlastní obraz Finska, tak zvanou Akilandii, v níž se mísí reálná situace země s ideální představou lidské solidarity a pospolitosti. Pro jeho snímky se periferie stává centrem a namísto slov si vystačí s trefnými hláškami, z nichž čiší smysl pro lakonický humor.

Napište nám