Rozhovor s režisérem

Filmaři většinou vyhledávají neokoukaná témata, která před nimi ještě nikdo nezpracoval. Vy jste rozhodl ztvárnit příběh každodenní, jaká minimálně částečně už viděl každý z nás ve svém okolí. Co vás přivedlo k rozhodnutí natočit film o malé rodině, které hrozí rozpad?

Uvědomovali jsme si, že nejsme originální. Ale cítili jsme, že kolem nás žije hodně rozpadávajících se rodin. A že se stává běžným jevem, že dítě přestane mít celistvou rodinu jeden domov. Začíná žít dva životy ve dvou domovech, odděleně u mámy a otce. Jak se s tím dítě vrovnává? Jak se cítí?

Tuto často se vyskytující realitu jste se rozhodli zobrazit z pohledu dítěte.

Psychologové říkají, že rozvod je malá smrt rodiny. Na rozvod se často díváme jen vlastním dospělým pohledem. Proto jsem se snažil pochopit pocity dítěte v nelehkém období rozchodu jeho rodičů. Chtěli jsme citlivě natočit pohled na dětský svět, konfrontovaný se světem nás dospělých.

Nenapomínáte trochu nás dospělé?

Nechtěli jsme moralizovat. Nechtěli jsme ani kriminalizovat rozvod. Chtěli jsme jen ukázat, jak je pro dítě rodina důležitá. A také to, jak to může dopadnout, když se nám dospělým, těm, kteří mají být pro dítě bezpečným přístavem, vymknou věci z kontroly. Zároveň se snažíme vypíchnout drobnosti, které jsou tak důležité ve vztahu, v soužití s dítětem, v drobném prožívání jeho života, a které bohužel, často přehlížíme.

Jak se dospělý vžije do dětského myšlení?

Scenárista Marek Leščák i já máme děti. Když jsme psali scénář, velmi intenzivně jsem své děti pozoroval, jak vnímají různé věci, a částečně jsem se jejich pocity snažil zapracovat do filmu. Chválabohu mám kompletní rodinu, ale už jsem také ve vztahu zažil vyhrocenější situace. Takže jsem trochu čerpal i ze svých zkušeností.

Díky dětskému pohledu máme možnost vidět sami sebe, pochopit, co se s nimi děje, když jsme sebestřední, egoisty a přitom nám něco podstatného protéká mezi prsty. Ty momenty, které máme prožívat s dětmi, ten čas, který je tady a už se nikdy nevrátí. Hovořili jsme s rodiči, kteří procházeli rozvodem, i s těmi, kteří si vzájemně velmi ubližovali a v určitých chvílích se chovali naprosto šíleně, aniž si to tehdy uvědomovali. Vyslechli jsme příběhy, kdy rodiče ztratili kontrolu sami nad sebou a dítě to odneslo.

Rodinné téma vyvolává mnoho otázek. Jaké jsou pro vás ty hlavní?

Chtěl jsem přemýšlet o lásce, nenávisti a schopnosti odpouštět. Právě tímto příběhem jsem chtěl alespoň trochu pootevřít naše duše a citlivě vyprávět o tom, že je důležité si všímat jeden druhého.

Proč jste si u hlavní postavy zvolil právě motiv plavání?

Rovina plavání jako závodního sport dotváří charakter postavy Niny. Ukazuje, že je to bojovnice, která touží zvítězit. Voda je metaforou jejího boje o rodiče, o to, co milovala a ztrácí. Současně je voda i světem, kam uniká, aby mohla chvíli žít radostně, kde se odplaví zármutek.

Jak jste vybírali hlavní hereckou představitelku?

Bibianu Novákovou jsme našli na castingu, což bylo dost překvapivé. Na casting chodí většinou děti, které moc chtějí hrát a tak i hrají, nebo tam chodí rodiče, kteří chtějí, aby jejich děti hrály. Zřídka se tam objeví děti s něčím vnitřně silným a vyspělým. Nalézt nový talent a navíc dětský, je opravdu hodně složité. Bibiana se věnovala herectví v dramatickém kroužku, ale to pro nás nebylo podstatné. Důležité bylo, že jsme si od počátku dobře rozuměli. Také bylo hned jasné, že má potenciál pro civilní herectví, že dokáže působit pravdivě. Až po čase jsem se dověděl, že se její rodiče také rozvedli. Naštěstí to u nich probíhalo jinak, než v našem filmu. Biba je už dospělý člověk. I když má jen dvanáct let, neměl jsem pocit, že hovořím s dítětem. Je to silný a rozumný člověk.

Jak jste vybírali její filmové rodiče?

Petru Fornayovou znám už delší dobu, dokonce jsem ji chtěl obsadit do svého předchozího filmu. Petra je tanečnice a režisérka, má v sobě pravdivost a citlivost. I jakýsi druh rebelství a vzdoru. Navíc je zajímavá a neobjevená. Do filmu nám přinesla další rozměr, svou vlastní profesi. Postavu matky jsme vytvořili jako ženu, která miluje hudbu a tanec, ale z existenčních důvodů musí pracovat v Rakousku u benzínové pumpy, kde s kolegou buduje nový osobní vztah.

Pro orli otce jsme hledali někoho, kdo dokáže ztvárnit muže – dělníka, chlapáka, který je fyzicky zdatný, ale není to jen obyčejný dělník. Robo Roth je pro tuto roli absolutně atypický. Divák si ho vůbec nespojuje s postavou, která fyzicky pracuje. Přitom je ve filmu jeřábník, který nezapadá do prostředí stavby, má rád hudbu a chtěl dělat něco úplně jiného. Oba dospělí mají hodně nesplněných snů.