Reportáž ze slavnostního předávání prestižních ocenění v Míčovně Pražského hradu.
Připravil M. Skyba.
  • Vyrobeno 2004
    • Skryté titulky

Státní ceny za literaturu a překlad mají v moderní historii českého písemnictví důstojnou tradici, která začala v roce 1920. V dobách první republiky se tohoto ocenění dočkala řada vynikajících autorů, mimo jiné např. oba bratři Čapkové, Viktor Dyk, Josef Hora, Ivan Olbracht, Vladislav Vančura, František Halas, Vítězslav Nezval, a také např. T. G. Masaryk, Rudolf Medek, Josef Pekař, Jaroslav Durych, Jiří Karásek ze Lvovic, Egon Hostovský, a mnozí další.

Smutná kapitola této tradice začíná Mnichovem a protektorátem. Také poválečná, respektive poúnorová éra nebyla svobodné literatuře nikterak nakloněna, což se do tehdejších Státních cen, od roku 1955 Státních cen K. Gottwalda, do jejichž režimu byly Státní ceny za literaturu zahrnuty, neblaze promítlo. Přesto je třeba z poválečné éry zmínit mezi laureáty SC např. Vladimíra Holana, Konstantina Biebla, Jaroslava Seiferta, Milana Kunderu nebo Ludvíka Vaculíka.

O skutečné renesanci Státních cen za literaturu a překladové dílo lze mluvit až od roku 1995, kdy tehdejší ministr kultury Pavel Tigrid obnovil tuto tradici ve svobodném prvorepublikovém duchu. Letošní ceny jsou tedy jubilejní a zdá se, že v něčem přelomové: na rozdíl od předchozích ročníků, kdy jejich laureáti si často odnášeli trofej nejen za konkrétní dílo, ale současně za dílo celoživotní, letošní nominovaní literáti patří ke střední, ba spíše mladší střední generaci.

Pořad, který představí všechny nominované i oceněné autory, se krátce ohlédne i do historie tohoto ocenění.

Napište nám