Rozhovor s Ferdinandem
Jak byste popsal cíl pořadu? Na co se divák může těšit?
Cílem pořadu je kultivovat tuzemské prostředí v oblasti zahradní architektury a péče o krajinu a zeleň okolo nás. Domnívám se, že po sametové revoluci přicházely na světlo veřejné spíše dílčí zahrádkářské rady a takové nesourodé komentáře bez smyslu pro celek a kontext. Rád bych, společně s vynikajícími soudobými architekty a výtvarníky z naší země, navrhnul novou a ucelenou filosofii přístupu k našim zahradám a zahrádkám. Podívejme se okolo sebe, často se setkáme spíš s napodobeninami nějakých katalogových kompozic a zahrada je velmi málokdy skutečným odrazem jejího uživatele, člověka. Chybí osobitost, upřímnost a opravdovost. Docela pěkným příměrem by možná byl stav české gastronomie v 90. letech. Podívejte se, ten v podstatě neměl nic moc společného s tím, jak se na stravování díváme dnes. A byla to otázka pár let kultivace a hledání pravdy a podstaty. Odklon od náhražek k opravdovým poctivým surovinám.
Jednotlivé díly se věnují různým typům zahrad. Můžete je stručně popsat?
Typů zahrad bychom mohli samozřejmě představovat ještě mnohem více. Hledali jsme charakteristické podoby, které jsou pro naše české prostředí signifikantní. Venkovská zahrada je ta, která váže na tradici venkova, ovocné sady, sousedské vztahy, tradiční materiály. Krajinná zahrada je ta, která se váže na daleké výhledy do dálky k horizontům, patří krajině, ta pak přetéká do zahrady a zahrada zas do krajiny. Třetí díl je věnován terasám. V městském prostředí jde o velmi významný podíl zeleně změkčujícího vlivu na prašné a tvrdé betonové prostředí. Je to místo, kde si můžete dopřát mnohem více z té zahradní pohody, než si často myslíte. Malá městská? To je klasická zahrada u rodinné vilky nebo domku, velikost do 800 m2, vazba na dům, důležitý pocit soukromí, vážeme se k architektuře domu a interiérů. Permakulturní? Téma zahradní alternativy ortodoxního bio lifestylu. Rodinná zahrada s důrazem na život celé rodiny, život dětí, manželů, prarodičů. Aktivity i odpočinek pro všechny. Zahrada odpočinková je v našem podání realizována k objektu dětského hospicu. Klademe si otázku, co všechno může zahrada nabídnout uklidnění duše, jak dobře zpracovaný koncept a proporce dokáže ovlivnit vaši psychiku. Meditace v zahradě, klid a odpočinek. Zahrada zámecká není zdaleka jen zahradou k zámku, ale představujeme zde přístup k domům, které mají silný historický kořen, kde je třeba respektovat (anebo naopak nerespektovat) nastolenou náladu, kterou dům disponuje a okolo sebe šíří.
Který z těch typů zahrad je právě Vám, jako architektovi, nejbližší?
Každý z prezentovaných typů je vázán v kontextu na okolí, a když je dobře uchopen, tak nemá chybu. Nemám své preference v rámci srovnání mezi jednotlivými styly. Miluju zahradu, která je ve správný čas na správném místě. Zahradu, která si na nic nehraje, zahradu, která není manýrou.
Využívají Češi zahradní architekty?
Jasně. Je zde, myslím, jasně čitelný trend. Velkou službu pro nás udělali kvalitní interiéroví designéři, kteří řadě lidí otevřeli oči a pochopili, že práce s prostorem po boku zkušeného a vnímavého architekta je zcela jiná liga, dokonce snad jiný sport.
Když se někdo rozhodne využít služby zahradního architekta, na co se prvně myslí, jaké jsou limity?
Nejprve je třeba se společně pobavit a zjistit, jestli si navzájem architekt a klient vůbec rozumí. To je esenciální, musí si rozumět nejen po stránce vkusu a designu, to dokonce považuji za vedlejší, ale zejména po stránce lidských hodnot.
Hodně lidí si služby zahradního architekta neobjedná, protože se si myslí, že je to vyjde draze. Dá se vytvořit hezká zahrada, terasa nebo balkon i s menším rozpočtem?
Jasně. Právě kvalitní architekt umí ve svém projektu (který ale sám o sobě není levnou záležitostí) navrhnout kouzelnou realizaci za pár kaček. Chce to nápad, ne naditou peněženku. I když s tou je to, pravda, často jednodušší.
Máte rád, když klient má vizi, nebo spíš, když to nechá celé na Vás?
Obojí má své a je to v pořádku. Horší je ale kombinace, případně oscilace mezi těmito dvěma extrémy. A ta je častá.
Když je to na Vás, snažíte se poznat trošku osobnost klienta a podle toho pak tvořit? Je v tom i kus psychologie?
Osobnost klienta je zcela zásadní pro projekty, které s kolegy malujeme. Člověka máme na předních pozicích společně s geniem loci a vazby na okolí. Jasně, zahrady jsou pro lidi!
Existuje v zahradní architektuře něco jako vkus? A pokud ano, jak jsou na tom Češi?
Stejně jako ve všem ostatním. Interiér, móda, design. To vše je součástí zahradní architektury. Pozor, nepleťte si zahradní architekturu se sázením kytiček. To je pouhým zlomkem z překrásného a velmi solidního krystalu, který zahradní architektura nabízí. Barvy, materiály, proporce, světlo, komfort, chutě, vůně, harmonie, nálada, pocity: to je zahradní architektura.
Jaké jsou největší nešvary Čechů?
Napodobeniny všeho druhu. Plastové dřevo, betonové dřevo, plastový trávník, sádrový kámen, plastový břečťan, betonové ploty s výlisky kamene – fuj! Pak jsou to zahrady, které chtějí být něčím, čím nejsou. Například japonské zahrady na českém venkově? To osobně věřím jen sběratelům bonsaí a exotické keramiky. Naše krajina nabízí stejně hluboká témata jako japonská, ale jsou naše. Co je krásnějšího než rozkvetlý trnkový sad v louce plné motýlů? Český rybník? Březový háj?
Může být na zahradě trpaslík?
Jasně, ale musíte ho mít rád!
Když jdete městem, díváte se po balkonech a zahradách?
Neustále. Oči i srdce dokořán. To je moje největší inspirace – ta odstrašující, stejně jako ta motivující.
Jste zahradní architekt a projektant. Teď i průvodce televizního pořadu. Jak jste si práci před kamerou užíval?
Velmi cenná zkušenost. Bavilo mě to. Na vystupování před lidmi jsem zvyklý. Mám rockovou skupinu Boys don’t cry, ale stát před kamerou je úplně něco jiného. Jen mluvit srozumitelně? Tereza, scenáristka, mě několikrát posílala k logopedům, ale já se nedal! A nejtěžší je zůstat energický celý natáčecí den. To je těžká práce s psychikou. Kolikrát vám není do smíchu a nejradši byste byl úplně sám. Ale kamera nastoupená, klapka a jedem. To mě vrátilo k meditacím a k soustředěné práci s vlastním rozpoložením, hledání harmonie a klidu v sobě. Velká škola! Díky za ni!
Co na celém natáčení pro Vás bylo nejpříjemnější a co naopak nesložitější?
Nejpříjemnější bylo setkávání s vybranými architekty a umělci a nahlédnutí pod pokličku jejich tvorby. Kluci sochařští si vždy pěkně uklidili své ateliery, jejich sympatické ženy napekly buchty a bylo to takové slavnostní, ale tím, že se máme rádi, tak jsme si to tak nějak obyčejně příjemně užívali. Skvělé bylo také setkání s profesemi, které k filmu patří. Milí a tvůrčí lidé. Složité? Zůstávat v klidu a pohodě a učit se být věcný, stručný, informativní, abych dokázal v pár slovech vyjádřit, co potřebuju.