Skřítek

Rozhovor s Marikou Procházkovou - „Řeznice“

Jak jste se dostala ke spolupráci s režisérem Tomášem Vorlem?
Pan režisér se byl podívat na představení Divadla Na zábradlí, ve kterém jsem hrála a pozval mě na kamerové zkoušky.

Ve filmu hrajete sličnou řeznici, která okouzlí svého řeznického kolegu Bolka Polívku. Jak se vám s ním spolupracovalo?
Pan Polívka byl velmi přátelský, ohleduplný, pozorný a trpělivý. Díky němu jsem při natáčení získala větší klid.

Kde jste hledala inspiraci pro tuto roli?
Snažila jsem se naplnit představu pana režiséra tak, že jsem si ji vzala za svou...

Nechal vám Tomáš Vorel velký prostor pro improvizaci?
Celý můj výkon je improvizace na přesně dané téma, s předem dohodnutým fyzickým jednáním. Takže ve výsledku o žádnou improvizaci nešlo.

Hrál pro vás fakt, že se ve filmu nemluví, nějakou zásadní roli?
Veškerá „verbální“ komunikace se odehrávala v duchu, takže člověk musel zapojit velkou fantazii a soustředit se na to, aby svým projevem sdělil to, co by zprostředkovala slova. Nejhorší byly postynchrony!

S Evou Holubovou si ve filmu vyměníte pár ran? Prala byste se kvůli chlapovi i ve skutečnosti?
Ne! Jakýkoli druh násilí mě děsí a odpuzuje. Pokud nejde o sebeobranu, považuji agresi za projev slabosti.

Jaká atmosféra vládla na place při natáčení?
Atmosféra? Jedním slovem „milá“. Jen prostředí bylo velmi skličující. Takhle si představuji peklo. Soucit s těmi zajatými zvířaty se nedá ani popsat. Rok jsem nemohla maso ani cítit. Ale...

Jste především divadelní herečka, je pro vás divadlo prioritou nebo se diváci mohou těšit, že vás budou vídat na filmovém plátně častěji?
Většina herců začíná v divadle a záleží jen na potřebě vkusu filmových režisérů a na jejich chuti a odvaze obsazovat neznámé tváře.
Divadlo je pro mě prioritou. S filmem zatím nemám velké zkušenosti.
Natáčení byl pro mě zatím zážitek překotný a nervózní, zatknutý do přesných technických požadavků. S výjimkou práce s režisérem Vorlem, tam jsem měla dojem, že panuje klid a pohoda a herec má čas věci opravit.
Jsem ve skutečnosti plachá, takže upřednostňuji divadelní zkoušení. Mám tak čas se blíž seznámit s kolegy i s postavou a ztratit ochromující zábrany, které člověka blokují ve svobodném projevu.
Kdybych dostala příležitost ztvárnit ve filmu dramatickou postavu, byl na přípravu čas a práce by vyžadovala „více než malé množství citové investice“ a látka by dokonce nutila herce, aby se odborně dovzdělal a dovednostně vycvičil, pak bychom mohli mluvit o zvažování priorit. Ale v mém případě je to stále divadlo.

Marika Procházková (1974, Zlín)

Vystudovala Střední pedagogickou školu, poté odjela studovat na rok do USA. Po návratu do Čech absolvovala DAMU. Následovalo angažmá v divadle Rokoko, hostovala v Národním divadle, Divadle Na zábradlí, Divadle Komedie, Divadle Bez zábradlí, Kalich, Rokoko, Divadelní společnosti Jana Hrušínského. Nyní po nastudovaní hry Nebezpečné vztahy (Markýza de Merteuil) přijala angažmá v Národním divadle v Brně.