Skřítek

Rozhovor s Tomášem Hanákem - „Matikář“

Do širšího podvědomí diváků jste vstoupil právě při spolupráci s Tomášem Vorlem ve filmu Pražská pětka, kde jste ztvárnil roli neodolatelného trampa, posléze brigádníka. Vzpomínáte na tu dobu rád?
Aby ne. Všichni jsme především bezstarostně, i když zodpovědně pili, zatímco rodiny, starosti s výměnou letních pneu za zimní či nutnost navlékat hned po probuzení ortézy, to vše bylo ještě daleko za obzorem. Taky jsme neměli sklon k mudrlanství, což je velké riziko přibývajících let. Jediné, co se za ta léta nijak zásadně nezměnilo, je kupodivu právě Tomáš Vorel sám, který se vydal na dráhu samorosta-profesionála, neživí se reklamou, nýbrž choroši, nežije s žádnou celebritou, nýbrž s laní, kterou ale nechci jmenovat. Prozradím jen, že se poznali u krmelce a že je opravdu krásná.

Tomáš Vorel vás obsadil do hlavních rolí svých předchozích filmů - Kamenný most a Cesta z města. Nebylo vám tentokrát líto, že jste dostal ve Skřítkovi menší manévrovací prostor?
Po Kamenném mostu, který mi nebyl úplně po chuti, jsem byl rád, když jsme natočili Cestu z města, kterou diváci - i já - máme stále raději, protože je o stále dotěrnějších infekcích dnešní doby, a také o naší neochotě dělat zásadní rozhodnutí, směle točit kormidlem našeho vlastního života. Asi proto většina z nás pluje tím smrdutým a nudným mořem bankovních příkazů, hypoték, dovolených s polopenzí, firemních loajalit a všech imidžových požadavků doby jediným směrem: do přístavu, na jehož molu je obrovská cedule VÍTÁ VÁS PORT PRDEL. ZDE VAŠE LOĎ KONČÍ. Kapitánu Vorlovi ale tenhle kurs nehrozí. A i proto je mi ctí, když se mohu v Tomášově díle byť i jen mihnout, být tam byť i jen cítit, lehce zasmrdět. A navíc mám štěky rád, protože dlouhodobý pobyt mezi filmaři - a umělci vůbec - bývá někdy rovněž cestou do tamtoho přístavu...

Jak se za ta léta vaše spolupráce vyvíjela?
No, mně se trochu vyvinulo břicho z kalhot, takže holt už nemůžu hrát pružné a elastické hrdiny. Je mi trochu líto, že pozastavením pití a odstěhováním z Prahy mi ubylo možností vídat Tomáše častěji, byť rozostřeně či dvojitě. A přitom nás pořád baví a zajímá totéž - právě ta švandovitá tragičnost moderního suprživota. Co taky jiného...

Ve Skřítkovi hrajete postavu přísného učitele matematiky, měl jste před dětmi při natáčení respekt?
Ne! Proč myslíte, že já sám mám tři děti? Děti jsou radost, štěstí! Vždyť dítě je prakticky jediný tvor, který nás musí poslouchat, kterého je možné neustále poučovat, k něčemu nutit, případně - když má dospělý nějaký problém - i zbít. Nebo - když je ten problém větší - i zabít.

V čem vidíte kouzlo grotesky?
Že nám dává zapomenout na psychologické filmy, kde se rozervaná hrdinka za dramatického kvílení houslí jen motá a potácí po mostě, aby se nakonec, po hodině a půl, stejně rozhodla, že neskočí, protože přece jen stojí za to žít...

Tomáš Hanák (1957, Kremnica, SR)

Filmový, reklamní a prkenní herec, otec tří dětí, v mládí sportovec - reprezentant ČSR ve veslování, vystřídal řadu povolání, skladníkem dek a státním rybářem v pohraničí, pak loutkoherec/mluvič, hostinský v lese, v stáří varietní umělec, kouzelník divadla Sklep, sólista orchestru MTO Univerzál, „moderatizátor“ zaniklého Rádia Limonádový Joe, tvář pořadu Pomozte dětem, dva roky sloupkař Lidových novin, dvakrát vyhlášen magazínem SPY jako největší krasavec a charismatik (později musel ustoupit fotbalistovi Patriku Bergrovi), kromě řady filmových ztvárnil i řadu rolí televizních, v televizním filmu Znásilnění dokonce vzrušeně hnětl Kateřinu Brožovou. Nedávno vytvořil roli muže, od hlavy k patě zabaleného do kožešin, v americkém filmu Bratři Grimmové, který na Barrandově točil bývalý člen recesistické skupiny Monty Python Terry Gilliam. Od roku 1977 je autorem a hercem divadla Sklep.