Skřítek

Rozhovor s Ivanou Chýlkovou - „Mistrová“

Jak jste se poznala s režisérem Tomášem Vorlem?
Poprvé jsem ho viděla a zároveň zaslechla jeho jméno na imatrikulaci na vysokou školu. On nastupoval do prvního ročníku na FAMU a já na DAMU. Řekli jeho jméno Tomáš Vorel a já čerstvě dorazivší ze severní Moravy, odkud pocházím, jsem se cítila ohromně popuzená, že ani na tak oficiální akci nejsou Pražáci schopni se zbavit svého slangu, a že bezostyšně zničí jméno Tomáše Orla.

Ve filmu hrajete mistrovou potravinářského učiliště a tváříte se tak, jako byste si život bez masa nedokázala představit. Jak jste se cítila během natáčení přímo na jatkách?
Hrozně, jako asi všichni členové štábu. Já tam naštěstí strávila jenom půl dne, protože přece jen větší část jsem byla ve třídě se svými žáky. Kdybych tam pobyla jen o něco víc času, tak je ze mě vegetarián. Aspoň dočasný určitě. Jako se to stalo Evičce Holubový.

Jak se vám hrálo ve filmu, ve kterém se vůbec nemluví? Byla vám tato groteskní poloha blízká?
Hrálo se mi dobře, protože to byla především zábava a ta je pro mě při práci nejdůležitější. A nemusí jít nutně jen o komedii. I práce na dramatu může být zábavná. Hodně záleží na lidech, kteří se na daném projektu sejdou. Ideální je, když to baví všechny. A to případ Skřítka určitě byl. A to, že se ve filmu nemluví, považuju za devizu. Za prvé - ve většině českých filmů působí dialog jako překážkový běh. Za druhé tím, že se ve filmu nemluví, se Skřítek stává automaticky celosvětovým filmem, protože rozumět mu budou určitě všude.

Co byste vzkázala divákům, které byste zvala na Skřítka do kina?
Určitě přijďte, nebudete litovat ani času, ani peněz!

Ivana Chýlková (1960, Praha)

Vyrůstala ve Frýdku-Místku. Studovala herectví na ostravské konzervatoři a na pražské DAMU. Hostovala mj. v divadlech Ypsilon, v Klubu v Řeznické, v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a v Divadle Na zábradlí. Příležitostně vystupovala jako zpěvačka se skupinou Žentour a v představeních divadla Sklep. Díky vysoké postavě se stala především představitelkou emancipovaných, cílevědomých a pragmatických hrdinek. Na plátně debutovala epizodní rolí ve filmu Věry Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne. Prosadila se postavou vyzývavé milenky Majky v Kachyňově snímku Dobré světlo. Za roli Dany v debutu Ireny Pavláskové Čas sluhů získala Cenu za ženský herecký výkon na Dnech českého a slovenského filmu v Bratislavě 1990. Její nejvýznamnější televizní rolí je hlavní hrdinka adaptace románu Evy Kantůrkové Přítelkyně z domu smutku. Je držitelkou Českého lva za nejlepší ženský herecký výkon v hlavní roli (dcera Ukrajince Hakunděka Olga) ve Šteindlerově filmu Díky za každé nové ráno.

Filmografie (výběr): Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983), Dobré světlo (1986), Čas sluhů (1989), V žáru královské lásky (1990), Něžný barbar (1990), Kanárská spojka (1993), Díky za každé nové ráno (1994), Má je pomsta (1995), Čas dluhů (1998), Oběti a vrazi (2000), Musím tě svést (2002), Nevěrné hry (2003) a v řadě televizních inscenacích a seriálech, nejnověji Josef a Ly, On je žena!, Hop nebo trop.