Filmový esej o lidské identitě v podobě tuleně, lachtana či třeba mloka. Režie M. Novák

Celovečerní dokumentární bajka VÁLKA S MLOKY pojednává o lidské přirozenosti na pozadí dvou příběhů. První tvoří osud lachtana Gastona, který se dle ředitele pražské ZOO stal „nejslavnějším zvířetem na této planetě“ poté, co uplaval během ničivých povodní v roce 2002 až do Německa. Pražská ZOO Gastonovi, kterého adoptoval v čase největší slávy bývalý premiér Gross, postavila po smrti sochu. Druhým příběhem, který se stal o 50 let dříve, je osud tuleně Odyssea, jehož odchytil na Sardinii milánský novinář, a jako mládě vypustil za přítomnosti filmových kamer do slavné kašny Di Trevi. Fotoreportér Patellani, přítel Federica Felliniho a specialista na filmové hvězdy, dostal za svůj čin pokutu. Nikoliv proto, že zabil tuleně, ale poněvadž znečistil vodu v kašně. Fellini se tím inspiroval pro film „Sladký život“ a vymyslel pro takové novináře pojem „paparazzi“ – ti, kteří vytvářejí „přirozenost“ moderního člověka. Jak se změnil náš vztah ke zvířatům? Přírodní rezervace ve městě, akvaparky místo moří, lov tuleně s cestovní kanceláří na objednávku. Tuleň byl za dob Homérových nejrozšířenějším obyvatelem největšího biotopu Evropy: Středozemního moře. Dnes je opalování módou a tuleně vystřídali na plážích lidé. Tak se tuleni stali jedním z nejohroženějších savců Evropy. Kde se budeme v budoucnu setkávat s divokými zvířaty? Jak probíhá domestikace zvířat a co je to domestikace nás lidí?

Odysseův příběh de facto zachycuje okamžik zmocnění se „přírody“ člověkem, zatímco Gastonův příběh je symbolem útěku této „přírody“ od člověka. Oba příběhy jsou si podobné v tom, že začínají odchytem zvířete a končí jeho smrtí. Lachtan Gaston zemřel, protože nepřežil návrat do přírody – zatímco tuleň Odysseus musel zemřít proto, že nepřežil pobyt v lidském světě. Filmová esej o tom, „kdy člověk přestává být Člověkem… a stává se tuleněm.“

Stopáž57 minut
Rok výroby 2007
 P ST 4:3