Stíny strážních věží

Dokument o fašistickém zajateckém táboře v Českém Těšíně (1988). Připravili: M. Borák, J. Nekuda a J. Flak

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný.
Video není k dispozici.

Český Těšín

Starobylé město Těšín dělí řeka Olše na dvě samostatné části: na levém břehu Olše v Českém Těšíně, v těsné blízkosti přechodu do Polska, zbudovali nacisté za války tábor pro válečné zajatce. Málokdo ví, že to byl největší zajatecký tábor nacistů na území dnešního Československa a že se v mnohém podobal nacistickým koncentračním a likvidačním táborům.

Této části Českého Těšína se říká Kontešinec. Dnes jsou tu rodinné domky, po někdejším táboře nezůstalo ani památky. A přece v posledním roce války vykazoval těšínský tábor přes 70 tisíc válečných zajatců. K jeho činnosti se dochovala řada nacistických dokumentů, ale o skutečné podobě života v táboře svědčí nejlépe útržky vzpomínek, dochovaná táborová pošta nebo vězeňské zápisníčky s často neumělými verši.

Tábor byl zřízen v roce 1941, nejprve jako malý kmenový tábor pro polské, francouzské, belgické a jugoslávské válečné zajatce. Byl součástí velkého tábora v Łambinowicích u Opolí v dnešním Polsku. Od konce roku 1943 bylo velitelství celého táborového komplexu přeneseno do Těšína. Bylo tady vězněno několik tisíc zajatců, další byli umístěni v několika desítkách pobočných táborů nebo ve stovkách pracovních komand zřízených u velkých průmyslových závodů, velkostatků a dolů po celém severomoravském pohraničí a Horním Slezsku.

Tábor patřil k 8. armádnímu okruhu wehrmachtu, tj. německé armádě, o níž se dnes na Západě někdy tvrdí, že se nedopouštěla žádných válečných zločinů. V těšínském stalagu přebývali kromě zmíněných národností také zajatci italští, britští a sovětští, kterých tu bylo nejvíce. Je třeba zdůraznit, že nacisté se k nim chovali jinak než k zajatcům ze západních zemí. Určili jim smrt hladem a nadměrným pracovním vyčerpáním.

Łambinowice

I když v táboře v Českém Těšíně a nejbližších pracovních komandech se podařilo jmenovitě určit asi jen 600 umučených zajatců, byl jejich celkový počet mnohem vyšší. Týká se to zvláště tábora v Łambinowicích. Na místě někdejšího łambinowického tábora se dodnes dochovala budova bývalého táborového velitelství. Dnes je v ní muzeum zasvěcené památce bývalých válečných zajatců. Bylo jich zde mnoho tisíc, nejvíc zajatců ze západních zemí, hlavně britští zajatci. Pro dějiny československého odboje stojí za zmínku, že v listopadu a prosinci 1944 prošlo tímto táborem asi 1600 bývalých slovenských vojáků, účastníků Slovenského národního povstání, zajatých nacisty.

Tradice łambinowického zajateckého tábora ale sahají daleko do minulosti. Už v době prusko-francouzské války tu byl zřízen první tábor, jak o tom svědčí seznamy mrtvých francouzských válečných zajatců z roku 1870. Dalších 7 tisíc jmen, hlavně ruských a rumunských zajatců, přibylo za 1. světové války. Za 2. světové války, kdy tábor spravovala nacistická armáda, se oběti tábora počítaly na desetitisíce. Historikové spočítali, že łambinowickými tábory prošlo na 380 tisíc válečných zajatců. Kromě budovy bývalého velitelství tábora se dochovaly některé části hospodářských objektů a budova kasina, v níž si zpříjemňovali službu důstojníci z táborové stráže.

Jen těžko si dnes můžeme představit podmínky, ve kterých zajatci žili: hlad, těžká fyzická práce, nemoci a kruté zacházení je likvidovaly po tisících. V létě 1945 byly poblíž ruského tábora v Łambinowicích objeveny první masové hroby, v nichž je pohřbeno asi 70 až 80 tisíc sovětských zajatců.

Stopáž28 minut
Rok výroby 1988
 ST 4:3
ŽánrDokument