3 plus 1 s Miroslavem Donutilem

Už víc než tucetkrát si ji zkusil ve svém cyklu 3+1 Miroslav Donutil. Přinese nápad, téma, nabídne kauzy, nechá věc zpracovat scenáristou (tentokrát to byl David Jan Novotný), a pak s režisérem (Mirek Sobota, Zdeněk Zelenka, naposledy František Filip...) věc natočí. A už jen čeká, co na to diváci. Nejnovější téma zní: Otcové a synové.

Pokolikáté už točíte cyklus 3+1?

Pak jste dostal scénář, no a?

Trochu jsem váhal... Pozor, napsané je to dobře, nechci shazovat. Ale po prvním přečtení jsem byl malinko bezradný. Ale bylo mi blbé z toho vycouvat...

Vy, takový rutinér, a bezradný?

Říká se, že když si režisér film vymyslí, je vymalováno, a už se to musí jen natočit...

Pozor, nejdřív musím připustit, že to, co budu točit, má nějaký smysl. Jestli mám naději, že se lidi pobaví, že je to bude zajímat nebo se jich to dotkne citově. Tady jsem myslel, že to pro ně může být takové odpočinkové potěšení.

Když točíte drobné televizní povídky, musíte do nich dávat stejnou energii a invenci jako do velké věci?

Jak se točí s Mirkem Donutilem?

Báječně. Mám ho rád, je „dělovej“, točí dobře, jde mu to, pamatuje si, má nápady.

Není někdy moc sebevědomý? Nepřekročí tu hranici?

Když má být herec zajímavý, musí být taky zajímavý režisér?

To víte, že je to dobré, každý přínos je dobrý.

V čem je zajímavý Filip pro Filipa?

Snad... Že jsem to tak dlouho vydržel, sám se tomu divím. Do televize jsem nastoupil v roce 1954. Začal jsem jako asistent režie, ale při mé druhé věci se režisér ztratil. No, nebudeme to komentovat, zapomněl se snad někde ve vinárně, to se tehdy stávalo, a tak jsem zaskočil a už u režie zůstal. Končil jsem FAMU, mohl jít na Barrandov, ale pak jsem viděl, že tady mám víc šanci točit. V televizi jsem šel z jednoho do druhého.

Je televize dobré médium?

Někteří říkali, že Barrandov je Olymp a tohle nějaké takové akvárium, ale všichni vidíme, jak to dopadlo.

Co vaše filmografie? Víte vlastně, co všechno jste natočil?

Měl jsem takovou nějakou, ale už ji nemám. Schovával jsem si všechny scénáře, které jsem kdy dělal. Víte, když se něčím zabýváte měsíc nebo i rok, je blbé to zahodit. Ty scénáře jsem skládal do almary, a když to už přetékalo, odvezl jsem je na chalupu. A protože se před časem zjistilo, že mám ty scénáře už jen já, a na Kavčích horách je potřebovali, televize si všechno ode mne odvezla do svého archivu. Takže vím přesně, že to bylo 610 kousků.