Sama doma

Záznam chatu z pondělí 18. září 2017

SAK: „Existují opravdu mužské a ženské role, není jediná role - člověk?“

Radka Maňáková: „To je moc dobrá otázka. Myslím, že nad rolí ženskou a mužskou, o kus výš je ta jediná - člověk, bytost...“

sk: „V čem jsou mužské a ženské role nejvíc stejné a v čem nejvíc rozdílné?“

Radka Maňáková: „Stejné jsou v tom, že každý vnímáme, že něco v našem životě je to nejdůležitější. Oba principy se snaží udělat to nejlepší, co v dané situaci dokáží atd. Jen je to pro každého z nás něco jiného. Oba v podvědomí spolupracujeme na přežití lidstva tím, že dáváme vznik novému životu. Pro člověka s převahou mužského principu je nejdůležitější zacílit, najít cestu, vytrvat u této vybrané a dokončit. U člověka s převahou ženského principu je nejdůležitější, aby vztahy kolem něj byly harmonické, aby prostředí bylo nějakým způsobem krásné a vnímá, že "vše souvisí se vším" - vidí svět jako síť vztahů. A tohle se jednak doplňuje do širšího celku - zacílení s vnímáním souvislostí, jednak to na sebe může narážet, když se na sebe vzájemně začneme za ty rozdíly zlobit. ještě jeden příklad- intuice mužského principu se nejvíce týká příčin a následků v technickém světě, ženská intuice se nejvíce týká vztahů.“

Jarka: „Jak se cítíte v ženské roli?“

Radka Maňáková: „Krásně. Silně. Naplněně. A ještě pořád objevuji, co to vlastně pro mě skutečně je. Nějak mi to nikdo neukázal :)“

KREVEL: „Jak to vypadá s mužskou a ženskou rolí či ženskou a mužskou rolí u člověka co se nechá přeoperovat - transexuál?“

Radka Maňáková: „To vůbec nevím. Nikdy jsem v té kůži nebyla, ani nejsem na tuto problematiku odborník. Nemám odpověď, která by se týkala transexuálů. Mám ale pocit, že pro každého z nás je důležité vnímat, že každém z nás jsou přítomny oba principy. To, co pro sebe máme udělat, je zvědomit si, v jakém poměru těch principů je nám opravdu dobře. Bez ohledu na to, co od nás očekává okolí. Já sama mám například mužského principu pořádnou porci a mám ho ráda a vím, v jakých oblastech života ho zavolat do akce, kde mi pomáhá.“

Petr: „Mel bych otazku na toto téma. Ziju s moji sestrou a jejim pritelem v jedne domacnosti. Nevím jak je to mozne, ale doslo u nas doslova k vymeme roli. Ja uklizim a zastavam zenske role, jen mi tedy nikdo nepomáhá. Jak tedy presne definovat rozsah ženských a mužských rolí? DEKUJI“

Radka Maňáková: „Ta současná past je v tom, že se vlastně stírají mužské a ženské role v domácnosti i v práci. To, co funguje vždy v "systému" a systém je soužití dvou či více lidí, je, že systém se vnitřně snaží být v nějaké rovnováze. A když někdo na sebe vezme péči o domácnost, už si to nikdo další nemusí vzít. Dělá v tom systému něco jiného (ne nutně užitečného). Často se to stává v začátku vztahu holkám - chtějí pečovat, začnou uklízet se starat s láskou o celou domácnost a za nějakou dobu toho mají plné zuby. Nikdo jim nepomáhá a nikdo to neoceňuje. Má to jedno řešení, mluvit o tom, co dělám a nedělám od začátku vztahu. A pak průběžně. A nemusí se to stát jen holkám, jak je vidět na vašem příběhu. Má to jediné řešení - mluvit spolu o tom, kdo co tady bude dělat a ty dohody obnovovat nejdéle po roce....“

Alena: „Co mám dělat s dominantním manželem, který ani po 37 letech manželství nechce vnitřně uznat, že by mohl zmírnit ve svých nárocích a měl by také trochu přispět do našeho společného života tím, že bude některé činnosti : třeba uvařit pro oba kávu, donést něco na zub , nechat mě v klidu i když chce něco ,, moc nutně". Nevím zda jsem to dobře vysvětlila.Jinak manžel až na vaření funguje , vypere, vyžehlí , uklidí , má zájem o společný volný čas, zašije si, je čistotný, umí mi pomoct v těžkých životních situacích. Já jsem naivní optimista on je relista - PESIMISTA .Dřív jsem tento rozdíl nevnímala tak citlivě, protože jsme na sebe neměli tolik času.Děti , stavba , práce , velká zahrada, prarodiče - nemoci. Děkuji za odpověď.“

Radka Maňáková: „Tahle odpověď se Vám asi nebude líbit, ale já lepší nemám. Nikdo z nás nemůže změnit toho druhého. Můžeme něco změnit jen v sobě. Takže já, když potřebuji, aby mě rodina nechala například v klidu, tak to všem řeknu a v klidu opravdu zůstanu. Řeknu jim, za jak dlouho budu mít prostor pečovat, odpovídat atd. A pořád to ještě hledám, když něco ve vztazích nefunguje - co to je, co mám vnitřně změnit. A co mám prostě přijmout, protože to není to nejdůležitější, na čem trvat. Moc Vám přeji, ať se cítíte dobře. A když už teď máte čas dívat se na to, co je pro Vás důležité, tak to dělejte. Když rozklíčujeme v čem se cítíme dobře, můžeme se tak cítit častěji a lidi si tuhle otázku "jak bych to chtěl/a opravdu žít" moc nekladou. Jen následují vzorec "takhle se to dělá". Radka“

Marie: „Dobrý den! Narodila jsem se 9.7.1951, mám v datu narození pouze lichá čísla, která ředstavují mužskou energii. Celý život se s tím peru, že mám mužské myšlení, chybí mi ženská jemnost. Dá se s tím jěště něco na stará kolena dělat? Děkuji za odpověď“

Radka Maňáková: „Dobrý den Marie, do numerologie nevidím, ale jak to cítíte, taková jistě Vaše realita je. První otázka je, jestli s tím něco dělat opravdu chcete? Třeba je to takhle pro Vás dobré. A jestli s tím něco dělat chcete, zkoušejte to. Ženskost znamená přijímat věci a lidi a dávat jim lásku. Je to jistá měkkost. (a naše ego tohle nemá moc rádo, to raději hodnotí, odsuzuje, hlásí se o jakési fair-play atd.) Dokud tu jsme, vždy s tím něco dělat můžeme. Přeji Vám radost. Radka“

marie: „Jsem v předčasném duchodě.Manžel pracuje.Když dělám jeho práce,na ktere nema čas a jsou nutné,je naštvany a místo pochvaly mi nadává.Mrzi mne to.Nemužu žít v nepořádku.Ale zároveň jsem vyčerpaná. Jak prosim posílit muž.princip?Dekuji marie“

Radka Maňáková: „Dobrý den Marie, velmi dobře jste popsala jednu z věcí, které se ve vztazích dějí - když děláme za někoho "jeho věci", málokdy se dočkáme pochvaly. Nevyžádané dobro je jeden z momentů, díky kterým se lidé na sebe často zlobí - jeden si časem přijde využitý a druhý nepotřebný. Stále dokola je to ta stejná písnička - je nutné spolu více mluvit. Například o tom, jaké máme pocity - třeba jaké máte pocity vy, týkající se "žití v nepořádku" a protože se tak cítit nechcete, tak asi něco, co není vaše uklízíte. Je potřeba, aby ve vztahu vznikaly dohody. Jenže obvykle to vypadá tak, že žena chce věci neustále vylepšovat = dělat prostředí lepší ( a neumí to říct dobře a muž má pocit, že ať udělá, co udělá, nikdy to není dost)Muž pro změnu je s věcmi, pokud nějak fungují, obvykle spokojen a nechce to vylepšovat, natož měnit. A tady se střetávají, pokud o tom, co cítí k dané věci nemluví.¨ Vy se ptáte na posílení mužského principu. Nevím, jestli chcete posílit svůj a nebo manželův. A proč. Kdybyste chtěla posílit svůj - abyste nebyla vyčerpaná, znamenalo by to, říct si, co je pro Vás to nejdůležitější, tomu věnovat pozornost a ostatními věcmi se nijak zvlášť nezatěžovat. Možná upřesníte otázku :)) Radka“

Patrik40: „Dobrý den, mám pocit, že se zapomnělo na děti. Muž a žena se v určitém případě už nepotřebují, ale přesto by bylo vhodné rodinu nezatracovat! Děkuji za názor v této věci.“

Radka Maňáková: „Dobrý den, no jasně, to je náš první úkol - zabezpečit přežití lidstva a to nejde nijak jinak, než že se budou rodit děti. Já vůbec rodinu ani partnerství nezatracuji. Naopak, moc ráda bych ukázala, že nemáme být leniví a protože se akutně pro soužití nepotřebujeme, tak se raději na partnerství vykašleme, protože to od nás vyžaduje energii, aby to fungovalo. Chce to od nás, abychom spolu mluvili o tom, co chceme a co se nám líbí, a taky o tom, co se nám nelíbí. Chce to od nás, abychom sami sebe tomu druhému ukazovali. Abychom nacházeli i jiné věci v páru, které spolu můžeme tvořit, když už děti zabezpečíme... Když se na to soužití nevykašleme, když nebudeme leniví, můžeme v současné době zažívat ještě naplněnější partnerství, než jsme kdy mohli, protože už nejde o "každodenní boj o přežití", ale máme prostředky i čas jít spolu třeba i ke spirituálnímu rozšíření. Nebo prostě k radosti. Co jiného je důležité :) Radka“

Barbora: „Dobrý den, Radko, díky vám a vašemu vysvětlení ž/m principu jsem si před půl rokem konečně "dovolila" prozkoumat svou ženskou stránku jak v pracovním, tak v osobním životě a chtěla bych vám moc poděkovat, že své myšlenky šíříte :) Má otázka zní: neplánujete nějakou knihu na toto téma? (pokud ještě neexistuje)“

Radka Maňáková: „Dobrý den Barboro, napsala jsem s kolegou knížku "Adam a Eva v práci" a čtenáři mi dávají zpětnou vazbu, že jim moc pomohla v jejich osobních vztazích. Tak třeba je to ono. A užívejte své dary krásně. Radka“

Věra: „Zdůrazňujete komunikaci ve vztahu , ale jak komunikovat, když jakoukoli snahu o komunikaci manžel utne, protože se hned urazí a odchází...a mezi dveřmi vykřikne svou pravdu.?“

Radka Maňáková: „Dobrý den, nevím. Moc ráda bych ukázala alespoň těm, kteří do vztahu vstupují, že otevřeně komunikovat spolu mají od začátku. Jinak se můžou dostat do stavu "bez návratu". Psychologové tomu říkají stav "zaplavení". Kdy obě strany už reagují podrážděně na jakýkoliv podnět a není to možné vrátit zpátky. A dostali se tam tak, že na začátku nechtěli svůj vztah porušit, chtěli ho mít krásný a tak raději svému partnerovi moc neříkali, co jim vadí. (ženy mají tendenci naznačovat a čekat, že si partner domyslí a muži neřešit, když to nějak funguje) Když to ještě jde, tak to jde tak, že svému partnerovi ukážete své pocity. A vím, že je to moc těžké - ukázat to a nemít při tom vyčítavý tón atd. Ukázat své pocity znamená velmi otevřeně říct např. "když se mnou nemluvíš a odcházíš, tak se cítím bezmocná a nešťastná. Vede mě to k tomu, že už to nemám zkoušet. Co je v téhle situaci pro tebe důležité?" Přeji, ať to jde. Radka“