Sama doma

Záznam chatu z úterý 6. června 2017

Mirka z Benešova: „Dobrý den, moc se mi líbí vaše zahrady-hrou. Ráda bych dala vědět "naší" školce, jak se může zapojit. Co pro to můžu udělat? A pak by mě ještě zajímalo, která ze zahrad je nejbližší Vám osobně. a proč? Děkuji, moc Vám fandím!“

Jitka Přerovská: „Je to jednoduché. Nadace Proměny Karla Komárka vyhlašuje grantové výzvy a právě na podzim tohoto roku vyhlašujeme další grantovou výzvu, kam se může Vaše školka přihlásit a může být vybrána pro další realizaci. Stačí Vaší školce zaslat odkaz na www.nadace-promeny.cz:-) Ze školek je mi nejbližší zahrada mateřské školky v Arabské ulici, na Praze 6, je zrealizována ve velice přírodním duchu, je zde skvělá atmosféra, a když řeknu, že tam mají i kutiště s pískem, kameny, cihlami a rourami a děti šťastně kutí:-), tak to asi mluví za vše:-)“

Markéta: „Dobrý den, zajímalo by mě, kdo vlastně na Úřadě městké části koordinuje způsob obývání "veřejného prostoru". Je na to nějaká profesionální pozice? U nás v Praze 6 - Břevnov před cca 4 lety bylo zainvestováno do malebné historické části Tejnka, nepochybně za hodně peněz vrácena historická dlažba, krásné zákoutí s pítkem a lavičkou a osazena značka Obytná zóna. Sousedé začali nadšeně organizovat pouliční slavnosti a setkání. Loni ale jiní lidé rozhodli o ukončení parkovací zóny o ulici vedle a z této památkové zóny se stalo parkoviště přespolních, cizinců a služebních aut z přilehlých ulic....Nyní se plánuje v paralelní ulici jednosměrka, taže toto bude jediná možnost jak se dostat protisměrným směrem autem...Čili žádný malebný veřejný prostor - parkoviště a zvýšený provoz. Nechápu, jak to kdo na tom úřadu myslel???? Jak se bránit?“

Jitka Přerovská: „Dobrý den, veřejný prostor je takovým dialogem mezi městem, veřejností/občany a odborníky. O tento dialog se zasahujeme v naší nadaci. V současné chvíli si města už nemůžou dovolit s občany nekomunikovat a tuto komunikaci by občané měli vyžadovat. Současné tendence ukazují, že občanská sdružení již nyní mají docela velkou sílu v prosazení pozitivních věcí, tedy toto je asi moje rada, komunikovat s radnicí, nejlépe prostřednictvím občanského sdružení a věřit, že mnoho pozitivních věcí se dát prosadit. Náš projekt parku v Litomyšli pomohlo nastartovat právě občanské sdružení, stejně tak v novém projektu v Plzni-Slovanech pomohlo nastartovat právě občanské sdružení ve spojení s místní Masarykovou základní školou.“

ANGOLA: „Sdělte mi prosím to nejpodstatnější a to nejzajímavější na výzkumu dětí venku Nadace Proměny, díky!“

Jitka Přerovská: „Děkuji za otázku. Výzkum České děti venku je reprezentativní výzkum pro Českou republiku, který se váže na náš druhý grantový program Zahrada hrou, ve kterém realizujeme úžasné školní zahrady, ze kterých děti nechtějí jít domů:-) Ale k otázce: Výzkum se zaměřil na to v jakém prostředí tráví české děti čas venku, jak dlouho, jestli vůbec, co jsou překážky, aby šly ven, jak se používají a jestli školní zahrady, jestli jsou vůbec v kontaktu s přírodou, atp. Výzkum proběhl na vzorku 1500 dětí a jejich rodičů po celé ČR. Z těch nejzásadnějších výsledků bylo kolik průměrně času tráví denně venku oproti tomu kolik času tráví na různých médiích (1:41 hod venku proti 4:14 - času strávených na médiích)Je to dosti alarmující. Detailní výsledky najdete na našich webových stránkách a jestliže jste rodič, tak výsledky nejsou moc optimistické.“

emilie: „Hezky den preji. Byli jsme s rodinou tento vikend v Litomysli a uplne nahodne byli u otevreni nadherneho hriste u reky, parku... Videli jsme tam vasi nadaci. Prosim, odkud jsou ty herni prvky? Deti byly absolutne nadsene, nemohli jsme je dostat pryc. Vsem doporucuji navstevu!!! Diky a doufam, ze mekdy neco takoveho vznikne taky u nas.“

Jitka Přerovská: „To mě moc těší. V sobotu jsme otevřeli další náš park Nábřeží řeky Loučné a jsme zcela nadšeni. Park je nejen krásný, ale opravdu i funguje a to pro všechny generace. Herní prvky jsou dílem skvělých mladých umělců Pavly Scerankové a Dušana Záhoranského. Jsou motivovány hudbou a jsou to zcela originální herní prvky, které jinde na světě nenajdete. Snažili jsme se navázat i na tradici originálních herních prvků ze 60. let, stejně tak i bojovat proti unifikaci herních prvků, což se nyní děje. Mnoho herních prvků jsou stejné a my si myslíme, že děti si zaslouží krásnější a kreativnější prostory.“

maminka dvou kluků: „znám trochu vaši nadaci a zajímalo by mne, jak se díváte na téma, o kterém se mluvilo v úvodu.. úrazovost dětí, souvislost s výchovou odmala... naši kluci běžně lezou po stromech, znají vodu, zkoušejí s tatínkem nářadí...nemáme problém. kolem vidím děti, které jsou opečovávané, ale přitom hrozně nešikovné. Když si vzpomenu, jak jsme si hrávali my, myslím, že není na škodu dát dětem trochu víc volnosti.“

Jitka Přerovská: „Dobrý den, osobně zastávám stejný pohled na věc. Děti potřebují od útlého věku se hýbat, běhat, lézt na stromy, tvořit z přírodních materiálů. Jestliže je na zdravou míru rizika nebudeme zvykat od malička, v 18 letech se to již nenaučí. Když jsou malé jsou připraveny fyzicky i psychicky se učit, jestliže tato doba učení mine a jen velice těžko se to dohání. Myslím si, že právě zcela přírodní prostřední, ve kterém se odmalička děti mohou pohybovat a učit se je tím nejlepším co mohou do vínku dostat.“

Anna: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je správné děti nutit ven. Prosím neuvádějte mé jméno. Děkuji.“

Jitka Přerovská: „Dobrý den, myslím, že není dobré děti nutit. Ale když být venku a třeba i za každého počasí naučíte děti od malička, bude to pro ně normální... Děti se venku naučí hrát, tvořit, pochopí, že tam je legrace. Hlasuji tedy pro motivaci k věci, ne nucení:-)“

Tereza z Mělníka: „Dobrý den, moc Vašim aktivitám fandím! V dnešní přetechnizované a uspěchané době je opravdu těžké zajistit, aby byly děti co nejvíce venku. Co byste doporučila nám maminkám, jak na to? A zároveň, jak působit na učitele ve škole, aby s dětmi byli více venku? Samotnou mne děsí, jak moc času i my dospělí trávíme uvnitř. Díky moc.“

Jitka Přerovská: „Je zajímavé, že potřebu "být venku" jak pro sebe, tak pro své děti si uvědomujeme všichni, ale v reálném životě se nám to nedaří prosadit. Toto potvrzuje i náš výzkum České děti venku, 81% rodičů by chtělo, aby jejich děti byly více venku a to stejné chtějí pro sebe. Stejně tak jsme se nad tímto zamýšleli, když jsme tvořili náš program Zahrada hrou. Protože: Kde děti tráví nejvíce času v pracovních dnech? Ve školce či ve škole. Dnes už se neběhá v partě po vesnici, po městě. A proto jsme chtěli využít tohoto školního času a fenoménu zelených školních zahrad v ČR (třeba na západě školy často takové zahrady nemají) a využít toho: Pro kontakt dětí s přírodou, pro volnou hru, pro socializaci, pro to, že se naučí, že můžou tento sdílený prostor také samy ovlivňovat. Protože jednou se stanou dospělými a budou to právě ony, které by měly ovlivňovat a tvořit prostor kolem nás.“

Pavlína z Neratovic: „Dobrý den, děláte opravdu záslužnou činnost, díky moc za to! Zajímalo by mne, jak podle Vás vypadá ideální školní zahrada pro děti? A jak podnítit učitele, aby zahrady více využívali pro výuku? Děkuji.“

Jitka Přerovská: „Dobrý den do Neratovic, změny v naší společnosti se dějí pomalu, ale dějí se. Když se ptáme učitelů v mateřských školkách proč tolik nechodí ven, proč si nehrají v přírodním prostředí nejen s pískem, ale i dalšími přírodninami, nemají více volného pohybu, atp. učitelé říkají, že se často obávají reakce rodičů. Proč je moje dítě tak špinavé, proč se škráblo? Ale naše dětství přece vypadalo jinak. měli bychom o tom přemýšlet:-)“