Sama doma

Záznam chatu ze středy 13. ledna 2016

ANTICYKLON: „Existuje i pojem negativní psychologie?“

Monika Stehlíková: „Ne. Pozitivní se používá pro zdůraznění toho, že je to psychologie v "kladných číslech", tedy pro lidi, kteří netrpí žádnou psychickou nemocí nebo poruchou, kteří přesto na sobě a svém pocitu štěstí chtějí pracovat.“

ANTIMONY: „Kdo vymyslel pozitivní psychologii?“

Monika Stehlíková: „Zakladatelem pozitivní psychologie je Martin Seligman, podle historky ho k tomu přivedla jeho dcera, takže tak trochu ji vymyslela ona.:)“

VENTURI: „Může pozitivní psychologie nějak pomoci psychiatrii?“

Monika Stehlíková: „Určitě. Je to velká oblast pro inspiraci. Do pozitivní psychologie se i řadí i techniky všímavosti/mindfulness, které mají výborné výsledky v léčbě depresí a závislostí vedle běžných psychiatrických postupů.“

Renata: „Dobry den pani Stehlikova,prosim Vas,jak motivovat 77letou babicku,ktera,zda se rezignovala na zivot?10let po smrti dedecka chodila k psychiatrovi,ktery ji predepsal neurol.Pan doktor ji jiz vyradil a neurol babicka nebere.Moc dekuji za odpoved a preju vse dobre!“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, obecně u starších lidí je to velmi těžké, pokud už rezignovali na život, jak píšete. Myslím, že začít by bylo dobré tím, že byste babičce dali najevo zájem. Nenechte se odradit v počátcích. Když vydržíte, dodá to babičce více motivace k životu. Povídejte si s ní, zajímejte se, naslouchejte jí, prostě se zajímejte. Vyprávějte si s ní. Vezměte ji na procházku, nechte ji si zavzpomínat na hezké zážitky jejího života. To by mohla být první "injekce".:) Pak třeba nabídněte příjemnou četbu, pokud babičku ještě baví číst. Držím palce, je to úkol ne úplně lehký. Pěkné dny, MS“

lugo: „Dobrý den, snažíme se o miminko a všichni nám říkají, ať na to tolik nemyslíme. Jenže když se člověk o něco snaží, nelze na to nemyslet. Lze zde uplatnit pozitivní psychologii? Děkuji“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, určitě. Ze zprávy není patrné, jak dlouho se o miminko snažíte a zda se jedná o dobu běžnou nebo už dlouhou. V každém případě člověk by měl mít přání, ale zároveň se k němu přespříliš neupínat. A to proto, že zaměřování pozornosti na jedinou věc může v psychice a těle způsobovat určité napětí, které může blokovat cestu k početí. Takže určitě si přát celou svou bytostí, ale potom se taky trochu s důvěrou obrátit k životu a k tomu, co přináší. Uvolnit se, relaxovat, snažit se vnímat svůj život okamžik za okamžikem. Ono stejně, pokud miminko přijde, přijde ve správný čas a vy budete mnohem pozitivněji naladěni než když byste se bývali nechali příliš frustrovat. Moc a moc držím palce, ať se Vám vaše přání vyplní a je všechno v pořádku.“

Šárka: „Přeji krásný den a chci se zeptat. Kdysi dávno jsem četla knížku Síla pozitivního myšlení a snažím se jí řídit. Za tři měsíce mě čeká návrat do pracovního procesu po 13 letech na mateřské dovolené. Měla jsem pocit, že práci najdu krásnou, a že mi sama vstoupí do cesty. Okolí se mi směje a tlačí mě do něčeho o co nemám zájem i když mám na to vzdělání. Tento tlak mě pak dostává do nejistoty, nervozity až naštvání. Poraďte mi prosím, jak být stále v klidu a pozitivní pocity si uchovat. Děkuji moc a přeji krásný celý rok. Š.“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, to je výborné, že se snažíte inspirovat touto knížkou. Zde bych Vám chtěla doporučit poslouchat sebe, ptát se sebe, co opravdu chcete, a odpovědět si. Oddělte se na chviličku od svého okolí, snažte se ho pochopit tak, že nejspíš dělá své maximum pro to, aby Vám pomohlo, ale rozhodovat o svém životě musíte Vy. Protože jen Vy máte zodpovědnost za svůj život. Na druhou stranu pozitivní psychologie není o tom být stále pozitivní, jistě jsou v životě i negativní emoce a mají své místo, patří do života. Nesnažte se s negativními věcmi bojovat, ale nechte je takové, jaké jsou, jak nejlépe umíte. Nezlobte se na sebe, že jste třeba naštvaná, pohněvaná apod. Poslouchejte však svůj vnitřní hlas. S okolím se snažte komunikovat asertivně.“

Hanka Dvořáčková: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je možné si nějak navodit pocit štěstí, když jsem právě nazlobená. Mám 3,5letou dcerku a ona má teď takové období, že stále pláče, kvůli čemukoli. (Většinou jsou to hlouposti, jako že se nechce rozdělit, že se jí nelíbí ubrus na stole...) Mě ten pláč strašně rozčiluje a potřebovala bych nějaký návod, jak ji pozitivně naladit, aby přestala plakat nebo jak sama sebe naladit, abych tu situaci zvládla bez křiku. Děkuji za odpověď, Hanka“

Monika Stehlíková: „Ano, když jste hodně nazlobená, řeknete si sama v sobě stop a na pár vteřin jen pozorujte ten hněv v sobě, uvědomte si, jak se projevuje ve vašem těle - stažený žaludek, nepravidelný dech apod. Tímto prostým pozorováním, jakoby nezaujatým, z pozice svědka, způsobíte, když to uděláte dobře, že negativní emoce začnou slábnout. Oddělíte v sobě zkrátka stimul a reakci - odb. se tomu říká defuze. Dceru nechte plakat, ale přesvědčte se, jestli to nemá souvislost s nějakou bolestí. Pro mámu je to velmi náročné nereagovat, když dítě pláče, možná, když sebe dobře naladíte, zvládnete tuto emoci, pak to vaše dítě vycítí a platí, že pozitivní emoce jsou nakažlivé. Držím palce.“

Ivanka Loib: „45-letý syn si nedokáže najít "správnou" přítelkyni, za jeden z důvodů považuje to, že vyrůstal bez otce.Je finančně zajištěný, není ohyzda, ale někde dělá chybu. Lze mu nějak pomoci? Netroufám si radit mu, i když tuším, kde je zakopaný pes-nevím jak na to. Děkuji za odpověď. IL“

Monika Stehlíková: „To je velmi obecná otázka a potřebovala bych o synovi znát více informací. Přesto je dobré, aby si položil základní otázku, jestli přítelkyni opravdu najít chce, jestli po ní touží. Pokud ne, pak je to jeho život a nechť ho prožije tak, jak si sám přeje. Pokud by rád přítelkyni měl, pak mu doporučuji nějaký kurz osobnostního rozvoje nebo mindfulness, kde se posune a učiní změnu, která by mohla k nějakému vztahu vést. Pokud je to vážnější pokud jde o absenci otce v jeho životě, pak lze doporučit psychoterapii.“

Marta Kubínová: „Jak se vyrovnat se ztrátou blízké osoby, která zahynula tragicky-ne vlastní vinou- Je tomu již téměř pět let. Je tomanžel, s kterým jsem prožila krásné manželství. Myslím si, že nemám blízkou osobu, která by mi v tom pomohla.“

Monika Stehlíková: „To mě moc mrzí. Cokoli poradím takto na dálku, bude vypadat jako bagatelizace. Dobré by bylo to probrat na osobní terapii. Jinak tedy: přijměte to, že to mělo nějaký důvod, přijetí skutečnosti je první krok, přijetí neznamená zapomnění, jen akceptaci. I člověk, který už odešel, s námi v našich vzpomínkách a myšlenkách může být dále. Uvědomte si, že vztah s vaším manželem máte stále v srdci, a jděte ve svém životě dál. Soustřeďte se na svůj život, snažte si dělat drobné radosti, vnímejte a prožívejte přítomný okamžik. A uvidíte, kam Vás toto přivede - bude to jen lepší. Dobré je také mít člověka, s kterým byste toto mohla sdílet. Držím palce.“

Iva: „Dobrý den, prosím o radu, jak se nejlépe zbavit úzkosti (gen. úzkostná porucha), která bere člověku radost ze života. Dlouhodobým užíváním antidepresiv ji nechci řešit. Co by mohlo pomoci? Nebráním se alternativním metodám. Děkuji!“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, já Vám mohu nabídnout psychologické metody, které jsou účinné a dobře fungují. Metoda mindfulness je velmi efektivní na depresivní pocity. Obecně - dělat něco, co Vás baví, co odvede pozornost od depresivních myšlenek, více vnímat svoje tělo, dech, myšlenky tím slábnou. Více se otevřít přítomnému okamžiku - co teď zrovna je. Detailní postupy jsou např. v mých článcích. Držím moc palce.“

Nikol: „Dobrý den paní Stehlíková, jak nejlépe z hlavy dostat špatné myšlenky.například zažiji negativní věc a já mám tu špatnou vlastnost, že na ni pořád myslím, jak bych to udělal lépe a štve mi, že mi to ovládne tak, že většinou až po spánku je vše pryč.Čas léčí, ale v tu chvíli je to tak silná negativní emoce, že to tak bolí a mám strach, abych si tím nezadělala na nějakou nemoc. Jak je umět ovládnout, aby Vás neovládly???Děkuji“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, nedávat těmto myšlenkám pozornost, to znamená, odvést ji jinam - například v těchto chvílích začít vnímat svůj dech - jak tělo dýchá, zhluboka se nadechnout a vydechnout, třeba i několikrát. Zaujmout postoj, že se nesnažíme od negativní emoce utéct, ale že ji necháme, jak je, pozorujeme ji, odb. se tomu říká defuze. Pokud si ji uvědomíme, neutíkáme od ní, přiznáme si, že ji máme, necháme ji proběhnout, ona postupně mizí. To je obecný přístup. Někdy to jde lépe, někdy hůře, ale trénink to zlepšuje. Můžete si říct i stop, na chvíli se zastavit a pozorovat, jakoby nezaujatě negativní emoci. Toto když se umí, je to velmi efektivní. Přeji mnoho úspěchů.“

Eliška: „Dobrý den paní Stehlíková, dá se pomoci pozitivní psychologii pomoci v mém zivote kdyz mne nic uz nebavi ani nenaplnuje. Dekuji a preji prijemny den Eliska.“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, Eliško, to je tedy smutná otázka. Zkuste relaxovat, dopřejte si každý den několik minut v klidu, kdy nic nebudete dělat. Sedět na židli a nic nedělat - jen sedět a být, pozorovat, co se děje v nás a okolo nás. Nebát se toho, neboť jsme to my sami. Pak také více vnímat sebe, svoje emoce, myšlenky, signály těla, co nám vysílají a připustit, že je to tak, jak to je. Když se zaměříte na svoje a své potřeby a emoce, jistě Vás to přivede k tomu, co Vás baví. A to je základ. Mindfulness semináře jsou také dobrým startem - snižují negativní emoce a stres. POcit, že nás nic nebaví a nic nemá cenu může souviset s dlouhodobým stresem.“

Jana: „Dobry den, je mozno někde oblast pozit. Psych. Studovat v rámci celoživotního vzdělávání? Jsem Mgr. Andragogiky, ale rada bych si znalosti rozšířila.“

Monika Stehlíková: „Nejsem si úplně jistá, kde ji studovat v Čechách, ale obraťte se na PSychologický ústav Masarykovy univerzity a paní docentku Slezáčkovou, ta určitě poradí. Pak je spoustu podkladů, materiálů a videí na internetu - kvalitní vědecké věci, většinou ale cizojazyčné. Pro úvodní seznámení - kniha paní Slezáčkové v češtině.“

Elen Vargová: „Dobrý den, s přibývajícím věkem se více zabývám obavami z budoucnosti. Např. budou mě stačit peníze? Budu zdravá? Byla jsem velmi veselý optimistický člověk.... Jak se tohoto negativního náhledu na budoucnost zbavit? Děkuji“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, více se zaměřit na přítomný okamžik. To samozřejmě nevylučuje to, že se více zabezpečíte na stáří a uděláte důležité kroky, které můžete udělat. Potom, když už více udělat nemůžete, více důvěřovat sobě a životu, více vděčnosti za to, co už teď máte a intenzivněji vnímat, co je teď. Pokud budete skutečně pozitivní, více budete vnímat to pozitivní a více si ho do života přitahovat. Svůj život si vytváříme sami svým postojem a myšlením. Přeji mnoho síly a štěstí!“

Karolína: „Dobrý den, Chtěla bych se zeptat, jak se mám naučit žít přítomností? Měla jsem zhruba před rokem psychické problémy, které jsem řešila s psychologem.... Jádro problému bylo trauma z dětství... Avšak nepřestalo mě to trápit. Jde o to,že mě neustále provázejí negativní myšlenky. Dřív to bylo aktuální, teď už se mi jen často vybavují a vrací... Vím,že je to pouze v hlavě,nikoli realita, ale je mi z toho úzko...otravuje mi to život a jsem z toho trochu zmatená. Jako bych nevěděla kdo jsem. V myšlenkách mi přijde, že jsem strašně sobecký a zlý člověk, ale přitom vím, že ve skutečnosti nejsem. Už jsem z toho zoufalá. Nemůžu se soustředit na přítomný okamžik a užívat si života. Jen se trápím. Poradíte prosím,co s tím? Případně doporučíte mi nějakou knížku? Děkuji“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, je dobré, že už trauma vnímáte jako něco, co patří do minulosti. Traumata je potřeba v sobě zpracovat - laskavostí k sobě, jakobychom léčili svoje vnitřní dítě, odpuštěním a přijetím toho, že to, co se stalo, se stalo. Pak je možné se od toho osvobodit. Knížky od Tchih Hanha jsou velmi laskavé - třeba jak uzdravit své vnitřní dítě. Můžete zajít i na kvalitní konstelace (Tereza Pohlová, Jan Bílý) a pak se naučit žít více v přítomnosti třeba v kurzu mindfulness. Jinak obecně: být pozorností více u toho, co zrovna děláte, co zrovna v daném momentu ve vašem životě je, více prožívat. Tím se dá obecně začít žít v přítomnosti. Mrzí mě, že se trápíte, pokuste se si uvědomit, že tyto negativní myšlenky jsou "jen" vaše myšlenky, vytvořte si k nim aspoň občas odstup a uvidíte, že vás budou atakovat méně a méně. Dobrá je také kniha od Grady, která se jmenuje Všímavost. Držím palce.“

Bártová Petra: „Dobrý den paní Stehlíková, chci se zeptat, zda se k Vám můžu objednat ? Děkuji předem za odpověď. Bártová“

Monika Stehlíková: „Dobrý den, pochopitelně. Telefonní číslo najdete na mých stránkách www.monikastehlikova.cz. Budu se těšit na setkání při osobní terapii. s pozdravem, MS“

Jarmila: „Loni nám zemřela dcera. Mám se sejít se skupinou lidí "zemřelo mi dítě"“

Monika Stehlíková: „Dopřejte si chvilku pro sebe, o samotě a položte si otázku, zda se chcete se skupinou sejít nebo ne. Poslouchejte sebe, do ničeho se nenuťte. Ale ano, setkání se skupinou lidí, kteří prožili podobné nebo stejné trauma, může podpořit, sdílená bolest poloviční bolest se říká. JSem s Vámi, moc mě to mrzí.“

Jarmila: „Zdravím, co dělat, já byla pozivní dlouho na ostatní, byla jsem "vrba", co všechny vyslechne,poradí, ale už jsem z toho vyčerpaná. Mě se vlastně nikdo neptá jak mi je. Děkuji a hezký den Jarka“

Monika Stehlíková: „Tomu rozumím, to se automaticky dostavuje, když člověk přestává myslet na sebe a svoje potřeby. Člověk by měl myslet na ostatní ale i na sebe. Dopřávejte si pravidelně relaxaci a čas pro sebe. Máte-li snad přímo pocit, že vás ostatní využívají, nenechte se. Ukažte, že i Vy máte své potřeby. Vztahy by měly být rovnocenné, aby přinášely spokojenost. Porozhlédněte se ve svém okolí, třeba je tam nějaká nová přítelkyně, přítel, s kterým navážete jiný vztah.“

Slávi: „Dobrý den, Jak lze pozitivní myšlení aplikovat na hubnutí? Máte nějaké triky, doporučení? Děkuji a přeji Vám pěkný den. S.“

Monika Stehlíková: „Na hubnutí funguje pár tipů: jíst pomaleji, pomalu, více si jídlo vychutnávat, uvědomovat si, jak jíme, nemyslet a nedělat při tom nic jiného (kromě povídání s rodinou a přáteli - to se doporučuje). Žaludek pak má pocit sytosti dříve než když jíme rychle a stačí mu tím pádem trochu méně jídla. Udělat si z jídla "svátek". A pak také dopřávat si čas klidu a relaxace/meditace. Za nutkáním jíst stojí snaha "zajíst" neklid, který v sobě máme. Věřit si, že postupně, krok za krokem se Vám to povede, trpělivě, ale rozhodně. Sport funguje skoro vždy. POkud za nadváhou stojí nemoc, vyléčit nejprve ji. Už Vás vidím krásnou a hubenou, držím palce.:)“

Hanka: „Co byste poradila lidem bojujícím s depresí? Děkuji.“

Monika Stehlíková: „Mindfulness.“

pavel: „jaksemate“

Monika Stehlíková: „výborně.:)“

Míla: „Prosím, příadně nejmenovat.Dobrý den.Právě mám otce v nemocnici,začíná s ním doslova peklo.Je to cholerik,celý život na mě byl zlý, chtěl syna.Teď začíná citově vydírat!Chce něco přinést, HNED.Jenže všichni v rodině jsme pracující a HNED to nejde.Jenže on chce třeba párátkO, sáčeK.Když přijedu a přivezu párátkA,sáčkY,křičí na mě, že to nechce,že tam toho má moc.Dnes jsem měla IHNED přijet,protože ho stěhovali na jiný pokoj a on chtěl,abych mu přijela srovnat věci v tašce.Odmítá brát léky,problémy má s lékaři i personálem.Domů z nemocnice nechce,je tam prý spokojený,nemusí topit,vařit, ale nikdo za ním nemůže jezdit denně.Když přijedu,často na mě křičí.Když nepřijedu,prý mě nezajímá jak mu je.Začínám být psychicky i fyzicky velmi unavená.Hodně mi pomáhá sport,podobně"svéhlavá"je totiž i dcera a při sportu dokážu vypnout.Jenže teď na to nemám čas,jak "tancuju"okolo táty.Jsem opravdu ta hyena,která se nechce starat o svého otce?Pracuji 50-60h týdně a nemůžu přijít o práci,žiju sama.Děkuji za odpověď“

Monika Stehlíková: „Najděte v sobě sílu vystoupit z negativních vzorců, které ve vztahu máte - nenechte se už déle sekýrovat a vydírat. Je ale potřeba říct, že v dlouhodobějším vztahu je "vina" tak trochu ná obou partnerech. Vyzbrojte se odhodláním pro změnu, odvahou nastavit si život jinak a nově, nebraňte se i větším změnám, pokud jsou ve vašem životě nevyhnutelné. A ano, dopřávejte si hodně času pro sebe a v těch okamžicích se snažte vnímat přítomný okamžik - jen to dobré, co zrovna děláte. Nabijte Vás to novým elánem a optimismem.“

Eva: „Dobrý den, mám dotaz, jak se psychicky ( těžko pozitivně) připravit na pohřeb tatínka, který zemřel po krátké těžké nemoci ?“

Monika Stehlíková: „Velmi těžká otázka. Vzpomínejte na to krásné, co Vám bylo dáno spolu zažít, buďte za to vděčná, přejte tatínkovi vše dobré. Vyzbrojte se odvahou, buďte silná. Hodně odvahy.“

Martina: „Dobry den,pani doktorko,muj syn(v unoru mu budou 4r.)je uplne normalni rostak.V kolektivu se vsak nechava velmi strhavat k tem nejvetsim lumparnam,ackoliv sam takove nikdy nedela(bouchne,kopne ve skolce na popud druhych-dle slov ucitelky MS je velmi chytlavy a obvzlast na nejvetsi rostaky).Mohla by jste mi poradit jak ho vest,aby byl "sam sebou".Je uvnitr velmi citlivy.Dekuji MH“

Monika Stehlíková: „To je na delší práci se synem. Nelze asi dát jednu univerzální radu. Začněte tím, že si s ním budete povídat o tom, jak by to přišlo jemu, kdyby jeho někdo kopal. Dávejte mu klidně a laskavě tyto obdobné otázky, aby si na ně mohl sám odpovídat a přivedla jste ho k vlastnímu závěru. Důležité je, aby si uvědomil, že ani jemu by to příjemné nebylo a aby si to uvědomil a už to nedělal.“

Irena: „Dobry den, jsem optimista a manzel pesimista. Nekdy mi to strasne vadi, ze na vsechno nadava a nelibi se mu a ve vsem vidi problem. Da se s tim neco delat? Dekuji.“

Monika Stehlíková: „Vyzkoušejte si tuto variantu a uvidíte, která bude lepší: řekněte si vnitřně, že ho necháte, ať si říká, co chce, nereagujte na něj vnitřně a běžte si po svém. Uvidíte, co se bude dít.“