Sama doma

Záznam chatu ze středy 3. října 2012

Zdenka: „Dobrý den, můj syn - 4 roky (chodí do školky) ve školce neříká básničky, nezpívá ani se nějak nezapojuje do společenských her. Většinou mu vystačí autíčko nebo jiná hračka a v klidu si hraje. Mám ho doma nějak motivovat, aby se zapojoval (nechci ho nutit) nebo ho nechat být a časem se mu to třeba začne líbit? Je ale zajímavé, že když si doma hraje sám, slyším ho zpívat písničku nebo vykládat příběh u hraní. Předem děkuji za odpověď.“

Hana Ondrušková: „Zdravím Vás, skutečně to vypadá, že Váš synek je flegmatik, ale to neznamená, že by mu to mohlo v životě jakkoliv vadit. Flegmatici jsou lidé s předpoklady pro sociální práci nebo i pro vědu. Není dobré je nutit - "zakousnou se". Nejde jim primárně o dosažené výsledky, ale o vztahy, které v jejich okolí panují. Jsou to klidní mírumilovní lidé a očekávají stejný typ chování i vůči sobě. Nemá smysl je lámat. Jejich velikou výhodou je to, že umí přijímat svět a ostatní tak, jak jsou a dělá to z nich hodně spokojené lidi.“

lucie: „Dobrý den, ráda bych se zeptala jak nejlépe motivovat dítě flegmatika. Děkuji“

Hana Ondrušková: „Jak už bylo řečeno - na nátlak flegmatici reagují velmi špatně. Motivují je dobré vztahy. V kroužku nebo ve škole je víc zajímá atmosféra v kolektivu než to, jestli v daném oboru budou nejlepší. Jde jim o to, aby se cítili přijímaní a bylo s nimi komunikováno přívětivě. Nereagují obvykle na takovou tu klasickou "jednorázovou motivaci" - myslím tím nějakou formuli nebo něco, na co by slyšeli. U flegmatika je motivace dlouhodobější záležitostí. Když cítí, že ho máte rádi, bude mít snahu dělat ty věci, které chcete, kvůli Vám. Je to velice typické. Flegmatici dělají hodně věcí pro radost druhým ne kvůli sobě. Jejich radostí je pak to, že vidí radost druhých a tím mají radost sami.“

Regina: „Dobrý den, jde poznat už u kojence jestli je dítě flegmatik? Jestli ano, tak jak? Děkuji.“

Hana Ondrušková: „Okolo prvního roku už se daří rozpoznat alespoň první známky osobnostního typu dítěte, ale bohužel nemůžeme říct, že by to bylo "na beton". U flegmatiků a melancholiků, což jsou uzavřenější typy je znát hlavně to, že není nic moc znát :):):). Malé děti flegmatici většinou nijak zvlášť nevzdorují, ale pozor nenechte se mást tím, že když se jim něco nelíbí, tak si to tvrdě prosazují - sice takovým neagresivním ale zase vytrvalým způsobem. A tohle flegmatikům vydrží celý život. Nejdou do otevřených konfliktů, ale když něco dělat nechtějí, tak prostě nebudou.“

Tomáš: „Dobrý den paní Ondrušková, chtěl bych se vás zeptat co mám dělat se synem když je Flegmatik. Děkuji s pozdravem Lindner“

Hana Ondrušková: „Těžká otázky... Pokud má odpovědět takto ve stručnosti. Zkuste prosím syna nikam netlačit. Čím víc se Vám podaří přijímat ho tak jak je, tím líp pro Vás oba. Flegmatikovi jde o dobré vztahy a touží po takovém tichém mírném ujištění, že ho máte rád. Tím ho také dovedete nejlépe namotivovat. Flegmatika nejde snadno motivovat, nefunguje na motivaci pomocí nějakého slíbeného výsledku. Chce pohodu ne výsledky.“

Alice Dundrová: „Dobrý den! Mám 4-letou dceru, která je typický flegmatik. Potřebovala bych poradit, jak ji donutit něco dělat - příklad - ráno potřebuji, aby se rychle oblékla do školky, ale ona má stále spoustu času a až když zvýším hlas, tak se často rozbrečí a se slovy "Maminko, mám tě ráda" se příjde pomazlit. Čím ji motivovat, aby byla rychlejší? Děkuji!“

Hana Ondrušková: „Odpusťte mi prosím to, co řeknu, ale jediná dlouhodobě fungující strategie je neměnit dítě, ale sebe. Oba je Vaší šancí jak se naučit trpělivosti a to i za cenu, když Vám může ujet vlak, nestihnete doktora a spousta podobných věcí... To, co je na flegmatikovi opravdu nádherné je skutečnost, že druhé přijímají tak, jak jsou a nemají snahu je neustále měnit. Tím jsou inspirací pro nás ostatní, co jsme hodně zaměření na výsledky. Jako pomoc pro Vás může být to, že HNED neznamená pro flegmatika okamžitě. Pro něj to je - až dodělám to, co teď dělám. Dá se s ním předem domluvit, ale nefunguje tlačit na něj až v ten poslední moment. Zní to asi drsně, ale prostě zkuste vydržet a mluvit s ní vždy přívětivě.“

Jiří ohnoutka: „Dobrý den . Nevím jestli to je normální ale mě dceři zemřel pes a jí to nijak nesebralo. Je to flegmatik?“

Hana Ondrušková: „zdá se, že to vůbec flegmatik nebude - ten je naopak hodně citlivý a emoční. Ale na druhou stranu, jen podle této jedné reakce se nedá nic moc poznat. Důvody, proč dítě reaguje tím, že nijak nereaguje, může pod tím být spoustu věcí... extrémní snaha tento zážitek vytěsnit atd.“

Jana: „Když jsem já i manžel flegmatici, bude i dítě flegmatik? Je to děditelné?“

Hana Ondrušková: „temperament se nedědí, to že vidíme podobnost dětí a rodičů je dáno z velké části výchovou. Některé složky povahy je možné zdědit, ale obecně osobnostní typ ne.“

Tomáš: „Dobrý den, poraďte mi co mám dělat: mám dítě které je tak flegmaticke že ani nechce chodit do školy a když mu řeknu ať se učí tak mě ignoruje.“

Hana Ondrušková: „Flegmatici nejsou zaměřeni na výsledky. Netouží "být první", netouží "mít skvělé výsledky" ani "mít skvělou kariéru". A proto je hodně těžké je motivovat. Motivovat flegmatiky je možné pomocí poctivého budování vztahů. Jak už bylo řečeno - dítě flegmatik má tendenci dělat věci kvůli paní učitelce, kvůli kamarádovi nebo kvůli rodičům. Proto je důležité, aby dítě bylo v atmosféře, která mu sedí - a to může být i otázka Vašeho dítěte. Jde o to, aby se mu v té škole líbilo - kvůli dobré atmosféře... a pak bude menší problém, že mu o to učení vůbec nejde.“

Majka: „Na koho se můžu obrátit s žádosti o pomoc při určení typu dítěte, provádí jej každý dětský psycholog? Děkuji za odpověď.“

Hana Ondrušková: „ano, psychologové umí určit osobnostní typ člověka s velikou přesností. Jen buďte opatrná na diagnostiku, která je interpretována tak, že "dítě je na matematiku a není na jazyky" nebo "jemu ta hudba asi nepůjde". Psycholog může velmi dobře určit stávající stav - jako když uděláte fotku. Fotka není video a život je víc jako video. Často se zanedbává to, že člověk se vyvíjí a mnoho věcí se může naučit, když o to stojí, i když se to na začátku nemusí zdát.“

Kateřina Vachová: „Můžete být prosím konkrétnější jak motivovat flegmatické dítě, které má na všechno čas?Každý den když chceme jít na vycházku se 5-letá dcera strašně dlouho převléká a nakonec brečí, abychom jí neutekli. Vždycky dopředu ví, že už je čas, ale prostě vůbec nereaguje a začne se převlékat (s křikem a pláčem) až v době, kdy zbytek rodiny nastupuje do výtahu. Děkuji“

Hana Ondrušková: „zkuste se do toho převlékání zapojit s ní. Flegmatici jsou týmoví, ale nejsou to typy, kteří by byli rozhodní a iniciativní. To, že ví, že už je čas, je bohužel velmi slabý motivátor. Když to víte předem, můžete se zapojit a "vzít jí s sebou" převléknout se. Flegmatik se při přívětivém zacházení zapojí téměř do čehokoliv. Ale nečekejte, že se to změní a příště začne sám...“

Jitka: „Dobrý den, jak u flegmatickeho ditěte namotivovat pani učitelku ve školce.Dítě se bojí paní učitelky a nechce chodit do školky.“

Hana Ondrušková: „Tohle je opravdu náročné, protože paní učitelku asi nezměníme a dítě zase nemůže pochopit, proč paní učitelka dělá/nedělá to co dělá/nedělá. Pokud nemáte šanci změnit školku, což předpokládám, tak alespoň dávejte dítěti maximum toho emočního ujištění doma. Čím víc toho bude doma mít, tím míň to bude vyžadovat venku.“

Jana: „Dobry den, omlouvam se predem, ale otazka se netyka tak temat, ale s pritelem se zde dohadujeme, jestli vas znam, nebo ne. Nejste nahodou z Mikulova? Porad mi to vrta hlavou. Diky moc za odpoved.“

Hana Ondrušková: „Ano jsem :):):)“

Monika Slezáková: „Dobrý den, může se flegmatické dítě (20 měsíců) i občas rozčíllit, vztekat se či zatnout pěstičky? Děkuji za odpověď, MS“

Hana Ondrušková: „dobrá otázka - ano i dítě flegmatik (a i dospělý flegmatik) se umí rozčílit a vztekat se. Je to sice méně obvyklé než u jiných typů, ale i oni to umí. Jde totiž o to, že flegmatik je vnímán jako "ten co je mu všechno jedno" a ona to není pravda. Když už flegmatik na něčem trvá, obvykle s ním nehnete. On to tolik nekomentuje a nedělá okolo toho takové velké divadlo, ale často klidně a vytrvale jde za svým.“

Hanka Kolářová: „Dobrý den, má dcera nechce jíst a ani výhrůžky, ani slib odměny za snězení jídla nezabírají, už jsme vyzkoušeli úplně vše a nevíme co dál, je to známka flegmatika? Také když se na ní zlobím (jsem spíš cholerik a nyní s narozením dalšího dítěte mě často vytočí i maličkost), tak se třeba rozbrečí a volá na mě nezlob se na mě maminko, nezlob se na mě a brečí spíš proto, že se na ní zlobím, než proto, proč se zlobím. Je dcerka flegmatik a jak jí mám motivovat?“

Hana Ondrušková: „Tohle je pro flegmatika velice typické chování. Chápu, že jako dobrá máma máte strach, aby holčička nebyla podvyživená, ale jestli můžu doporučit, netlačte na ní. Pro dítě bývá mnohem horší ta emoční vzpomínka, že bylo do něčeho nuceno, než to, že bylo hodně hubené... Flegmatik zvlášť. Držím palce a přeju silné nervy :)“

Marek (DKnL): „Dobrý den paní lektorko, ikdyž otázka mimo téma, ale myslím, že jsem melancholik. Toužím po poznání, včem bych se mohl nejlépe ve svých 31 letech uplatnit nejen profesně, ale i v koníčcích. Mám pocit, že chci mnoho věcí vyzkoušet, např. různé atletické disciplíny, přičemž vždy pozorně naslouchám učitele (trenéra, lektora autoškoly), abych co nejlépe vykonal daný učební úkol a to mě mě baví. Co jsem? Dík.“

Hana Ondrušková: „pokud jste skutečně melancholik, bude u Vás asi tendence hodně se rozhodovat hlavou. To může způsobovat, že člověk si těžko vybírá, co se sebou a kterou cestou se vydat. Jakmile je ale člověk hodně racionální a rozhoduje se hodně "hlavou", má taky vyšší přirozenou tendenci pochybovat. Pro melancholiky bývá důležité naučit se používat k rozhodování víc "srdce" (a nebojte není to hloupé - i mozek má svou emoční část) :) Zkuste začít v těch nejmenších bežných věcech - nejít to, co je rozumné, ale prostě si občas dát to, dát to, na co máte chuť :) Hodně štěstí!“

Lucie: „Jak naučit flegmatické dítě chodit na nočník?“

Hana Ondrušková: „zkuste postupně "chodit spolu" nebude to hned, ale dítě se naučí :)“

Hani: „Dobrý den, chystám se dceru (2,5) začít brát s sebou na dětský kroužek, který vedu. Podle info, které jsem dnes od vás poslouchala to vypadá, že by mohla být spíš flegmatik. Nechtěla bych něco zanedbat, aby se tam dceři líbilo a chtěla tam se mnou chodit, co bych měla dělat a co nedělat, aby se zapojovala, i když tam bude mít maminku?“

Hana Ondrušková: „bude asi nejdůležitější, aby neměla pocit, že je tam "byť s Vámi, přesto sama" flegmatik nechce být sice středem pozornosti, ale nechce být opomíjen... dejte jí najevo, že i tam jsme pro ní pořád k dispozici...“

Marta: „Dobrý den, jak jsem vás tak poslouchala, nabyla jsem dojmu, že máme také doma částečně malého flegmatika 5 letého. Opravdu špatně reaguje na špatnou domácí náladu od malička a hlavně se těžko seznamuje s novými kamarády, s novou situací, změnou zaběhaného. Trochu mám někdy dojem, že je v něm kousek autisty. Může se i takto flegmatik projevovat. Jinak je dost citlivý, na to že je to kluk. Má nás rodiče moc rád. Brzy půjde do školy a tak se trochu obávám, jak to v novém prostředí zvládne. Děkuji pěkný den.“

Hana Ondrušková: „Nebojte se, flegmatik není slabý člověk. Jen je mnohem klidnější než ostatní a někdy nás to zbytečně vyděsí. Ve škole bude důležité, aby mu sedl kolektiv a paní učitelka. A druhá důležitá věc je to, abyste zbytečně netlačili na výsledky. To neznamená, že by se flegmatik nechtěl učit - to vůbec - naopak je hodně důsledný a trpělivý, často i pracovníci ve vědě - ale na druhou stranu, když se jim nechce, nemají z toho dobrý pocit, že tlak rodičů je ještě víc zablokuje.“

renata: „Děkuji Vám, že Vaše odpovědi. Pracuju s malinkými dětmi a jejich rodiči, sama mám dve děti a velmi mě zraňuje, jak dovedou být rodiče"zlí"jen proto, že děti je "neposlouchají". Myslím,že je třeba ukazovat, že chyba je v dospělých a přístupu ke křehké dětské dušičce. Že děti jsou dar a velmi mnoho se od nich můžeme naučit, pokud jim nasloucháme....“

Hana Ondrušková: „...absolutně souhlasím... a držím Vám palce při Vaší práci.“

Jana: „Dobrý den, jak mám syna 5let, naučit semnou kominukovat, na jakoukoli otázku,např"jak ses dnes ve školce mněl ,co jste dělali" se mi každodenně dostane odpovědi já ani nevím, já už si nepamatuju v lepším případě se občas něco dozvím ale dost nepodstatného:-) pak si připadám,jako bych o něj nejevila zájem.Děkuji a jsem s pozdravem Jana“

Hana Ondrušková: „Tím, že je flegmatik emoční a ne výsledkový, tak podobné "nevýsledkové" odpovědi budou typické. Největší mateřskou odvahu a zájmem projevíte tím, že to dokážete přijmout. Chápu, že je to těžké, ale je to asi jediné smysluplnné, co můžete dělat.“