20. června 2011

Zní to skoro nevěrohodně, ale Bezpečnostní informační služba se zajímá o bourání starých venkovských nádraží. Co v těch zapadlých baráčcích, kde tu a tam přejede lokálka, agenti hledají? Provázanost státní železnice s místními firmami, které na zakázkách vydělávají. Bourání je totiž celorepublikový trend, který jde v úhrnu do desítek milionů korun ročně. Obce i soukromníci mají přitom zájem málo využívané objekty koupit. Ale přes rozhodnutí bourat, lidově řečeno, nejede vlak. Reportér Karel Vrána našel příklad tohoto přístupu ve východočeské Chvalči.

Na jedné straně Petr Kamínek, na druhé Aleš Bazika. Co jsou zač? Ten první je počítačový manažer, druhý tramvaják. Jeden je odpůrce odborářské demonstrace, druhý aktivní stávkující. Jejich cesty jsme sledovali v průběhu minulého čtvrtka, kdy měla Prahu ochromit stávka dopraváků. Záměrně jsme nechali stranou tolikrát skloňované papaláše a místo toho dali prostor lidem, které veřejnost nezná. Jak to dopadlo, uvidíte v reportáži Markéty Dobiášové a Lukáše Landy.

Nahota je pro většinu z nás cosi intimního. Pro některé lidi je však nahota koníček. Říkají si naturisti a nazí procházejí českou krajinou. Chodí po vyznačených turistických trasách, takže je můžete klidně potkat v lese a na louce tak, jak je příroda stvořila. Je to český fenomén. Naturisti v zahraničí svého koníčka většinou pěstují na vyhrazených a uzavřených místech. Reportér David Vondráček – sám zbaběle zahalený – se před týdnem zúčastnil už třetího ročníku naturistického pochodu Posázavím, kde si pokládal otázku, kde začíná a končí tolerance k novodobým českým adamitům.