Interaktivní zpravodajský pořad ČT24. Hlavní události dne, podstatná témata a jejich aktéři odpovídající na otázky diváků živě v Hyde Parku. Dnes na téma „Kojenecké ústavy ano, či ne?“ s předsedkyní Výboru pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva Klárou Laurenčíkovou. Ve čtvrtek pravidelně ve 21:00 pohled do světa byznysu

Obsah dílu

Přehrát vše

Chat

předsedkyně, Výbor pro práva dítěte při Radě vlády pro lidská práva

Klára Laurenčíková

Pobyt dítěte v ústavu stojí v průměru 44 570 korun měsíčně. Terénní práce s rodinou v tísni pak necelých 7250 korun za měsíc. Jak ukázala analýza ministerstva práce, je ústavní péče asi šestkrát dražší než přímá pomoc rodině. O postupném rušení kojeneckých ústavů se na vládní úrovni mluvilo před šesti lety. Usilovala o to i ministryně Michaela Marksová (ČSSD), ale zůstalo jen u slov. Aktivity se však mezitím chopily kraje. Jako první zrušil kojenecké ústavy před dvěma roky Zlínský kraj, přidal se i Jihočeský. Současná ministryně práce a sociálních věcí v demisi Jaroslava Němcová (ANO) chce, aby velké ústavy nahradila malá zařízení rodinného typu. O zákazu posílat děti do tří let do ústavů však neuvažuje. Česko za velký počet dětí v ústavech a roztříštěnost péče mezi resorty práce, školství a zdravotnictví dlouhodobě kritizuje Výbor OSN pro práva dítěte i další organizace. Měly by být kojenecké ústavy zrušeny úplně, nebo zůstat jako poslední možnost, když selže péče v rodině?

Záznam chatu ze čtvrtka 26. dubna

AK: „Měly by být kojenecké ústavy zrušeny úplně, nebo zůstat jako poslední možnost, když selže péče v rodině?“

Klára Laurenčíková: „Měly by do budoucna fungovat pouze jako malá zařízení komunitního typu, vysoce specializovaná, pobyt zde by měl být až posledním řešením. A to ještě na co nejkratší dobu. Prioritou by vždy měla být podpora původní rodiny, prevence umístění dítěte mimo rodinu a případně příbuzenecká či náhradní rodinná péče.“

ANTI: „" O postupném rušení kojeneckých ústavů se na vládní úrovni mluvilo před šesti lety. Usilovala o to i ministryně Michaela Marksová (ČSSD), ale zůstalo jen u slov." Proč zůstalo jen u slov?“

Klára Laurenčíková: „Bohužel od pádu železné opony marně čekáme na jasnou politiku vlády, která by v prvé řadě reagovala na potřeby dětí a rodin v krizi. V mnoha případech jsme však byli svědky neochoty hledat řešení a vůli k systémové změně.“

SK: „Jako první zrušil kojenecké ústavy před dvěma roky Zlínský kraj, přidal se i Jihočeský. Budou i další české kraje rušit kojen. ústavy?“

Klára Laurenčíková: „Věřím, že i další české kraje budou následovat tyto příklady dobré praxe. Budou rozvíjet alternativy péče o ohrožené děti a předcházet umisťování dětí do ústavních zařízení. Na vzoru zlínského kraje, že záměna je reálná, vyžaduje však odhodlané a motivované politiky a zodpovědnou spolupráci s odborníky.“

SKINF: „Bylo by dobré z kojenec. ústavů udělat Klokánky?“

Klára Laurenčíková: „Není to tak jednoduché, kojenecké ústavy jsou nyní pod resortem zdravotnictví, kdežto ZDVOPy spadají pod resort MPSV. Kojenecké ústavy (které jsou vhodně umístěné a mají dostatek odborného personálu) by se do budoucna mohly transformovat případně na zařízení poskytující ambulantní, krizové a respitní služby např. pro rodiče dětí s těžkým zdravotním postižením nebo rodiče, kteří hledají odborné poradenství v socioekonomicky tíživé živ. situaci apod.“

ANTI: „Je Česko opravdu poslední zemí Evropy, kde se opuštěné děti posílají do ústavu?“

Klára Laurenčíková: „Ano, jsme jednou z posledních zemí Evropy, kde ještě stále není legislativně stanovena minimální věková hranice, pod kterou by nebylo možné děti umisťovat do zařízení ústavního typu. Na Slovensku tento zákaz platí např. již 12 let.“

SK: „Jsou kojenecké ústavy komunistickým nesmyslem?“

Klára Laurenčíková: „Kojenecké ústavy nemohou v tuto chvíli naplňovat potřeby malých dětí a zajišťovat moderní typy zdravotních a psychosociálních služeb. Jedná se o zařízení kolektivní péče, kde jeden zdravotník musí obstarat až šest novorozenců či kojenců najednou, což není v lidských možnostech nikoho, ani při sebelepší vůli a nasazení.“

Gabriel Svoboda: „Když budou zrušeny ústavy, co se stane s dítětem, které se nemůže vrátit do své původní rodiny a nemají o něj zájem žádní trvalí osvojitelé ani trvalí pěstouni? Vystřídá takové dítě během svého dětství osmnáct "přechodných" pěstounů?“

Klára Laurenčíková: „Nikoliv, do budoucna budou muset zcela jistě existovat malá pobytová zařízení komunitního typu. Je třeba, aby tato zařízení zajišťovala kvalitní terapeutickou a sociální podporu.“

Karolína: „Co jsou podle vás největší překážky toho, abychom měli v Česku konečně civilizovaný systém náhradní péče o děti?“

Klára Laurenčíková: „Tato otázka byla zodpovězena přímo v pořadu v čase 20:12.“

Antonín Schneeberger: „Dobrý večer paní Laurenčíková.Proč je pro politiky tak těžké udělat ten první nezbytný krok a zakázat umísťování novorozenců do ústavní výchovy s postupným rozšířením na další věkové kategorie? Mám pocit, že nejlepší zájem dítěte je až na posledním místě.“

Klára Laurenčíková: „Tato otázka byla zodpovězena přímo v pořadu v čase 20:14.“

Pavel: „Jsou známy případy, kdy pěstouni svěřené děti týrali, případně jim byli jejich vlastní děti odebrány a přesto dostali do "péče" jiné. Jak stát tomuto zabrání? Došlo někdy k týrání dětí v kojeneckých ústavech?“

Klára Laurenčíková: „Je třeba ještě více zintenzivnit podporu pěstounských rodin, k ojedinělým excesům bohužel může dojít, stát se je musí snažit minimalizovat, k poškozování práv dětí však v minulosti však došlo i v celé řadě ústavních zařízení.“

Ondřej: „Jaký typ péče je nejlepší pro děti bez ohledu na náklady? Existují studie, které by prokazovaly negativní dopady na osobnosti dětí v kojeneckých ústavech?“

Klára Laurenčíková: „Tato otázka byla zodpovězena přímo v pořadu v čase 20:22“

Zuzana Indrová: „Dobrý večer , zajímalo by mne, jak je kontrolována práce příslušných OSPOD, aby nebyli novorozenci umisťováni zbytečně v kojeneckých ústavech - dětských centrech na jejich doporučení, když existuje zákon, který jasně dává na první místo rodinnou péči.“

Klára Laurenčíková: „Kontrolu by bylo třeba posílit. Máte pravdu, že celá řada dětí je ještě stále v mnoha případech naprosto zbytečně mimo rodinné prostředí umístěna v ústavních institucích, zatímco jsou v daném území pěstouni s volnou kapacitou...Toto je naprosto nepřijatelná praxe...“

Světlana: „Kdo a jak se může stát pěstounem? Je nějaké věkové omezení?“

Klára Laurenčíková: „Tato otázka byla zodpovězena přímo v pořadu v čase 20:45.“

Jindřiška Pilcová: „Dítě jde z porodnice k pěstounům a když je považuje za své nejbližší a citově k nim přilne, jde k dalším pěstounům a pak možná k dalším....Co je na tom pro citový vývoj dítěte dobrého?“

Klára Laurenčíková: „Migrace mezi více pěst. rodinami je samozřejmě pro dítě zátěží. Nemělo by k ní docházet v nikterak častých případech. Musíme se snažit tyto situace minimalizovat, náhradní rodiče dobře podporovat, zvyšovat počty zájemců o roli náhradních rodičů... Zvyšovat povědomí o nutnosti systémové změny. Posilovat podporu rodin v tíživých životních situacích... Vytvořit systém depistáže a včasné intervence... Schválit konečně Zákon o sociálním bydlení... Samo Ministerstvo školství přiznává, že mezi ústavy dítě putuje za své dětství v průměru, až 4krát!“

Stopáž90 minut
Rok výroby 2018
 P ST HD