Rozhovor ze střižny

Dramaturgyně filmu Věra Krincvajová se s režisérkou Jitkou Němcovou při vzniku filmu pravidelně setkávala ve střižně. A tak není divu, že právě tam vzniklo osobní vyznání režisérky Jitky Němcové.

Kdo přišel s nápadem natočit film o Vláďovi Mišíkovi? Vláďa tě oslovil první, anebo ty jeho?

Točila jsem o Zuzaně Michnové, ta byla na prvním místě, a pak jsem si řekla, že bych natočila ještě o Vláďovi Mišíkovi. Lidem, o kterých točím, dávám vlastně nový život. Třeba o Zuzaně Michnové by už nikdo dvacet let nevěděl – jak psali novináři – konečně že si někdo vzpomněl. A Vladimíru Mišíkovi jsem změnila život… Především, točím filmy o výjimečných lidech naší hudební scény. A domnívám se, že už u těch dvou jmen zůstanu.

Posloucháš ráda jeho písničky?

Aby ne, je to přece také můj život!

Co tě na Vladimírově životě nejvíc fascinovalo, když ses jím tak při natáčení probírala, studovala ho, dokumentovala?

Fascinovala mě celá jeho osobnost, vůbec není jednoduchá. Tím ale získal film Nechte zpívat Mišíka rozmanitost a vrstevnatost. Vláďův osud je zajímavý, ale během natáčení se mi odkryly jeho další dosud netušené situace.

Při natáčení ses potkala se spoustou Vláďových kolegů muzikantů - jak se ti rozhovory s nimi natáčely? Byli to disciplinovaní respondenti?

Všichni na Vláďu slyší a všichni se už známe. Komunikace s nimi je jednoduchá.

Používáš ve filmu archivy, dohrávané scény, triky, písničky, rozhovory a dokonce je součástí i jedno velké genealogické pátrání. Věděla jsi rovnou a předem, jaké všechny příběhové linky bys ve filmu chtěla sledovat?

Před natáčením jsem měla v ruce pevný scénář - a ten jsem zrealizovala. Pro mne byl Vláďa Mišík jako hrdina filmu, a tomu faktu jsem všechno přizpůsobila. Postavila jsem si scénu v ateliéru, planetku Mišík a do ní jsem Vláďu posadila. Tím jsem ho absolutně stylizovala. Pokud beru Vláďu jako herce, umožňuju mu, aby se do své postavy „schoval“. Přestal mít ostych a uvolnil se k projevům, které by asi nikdy nesdělil. K Vláďovi jsem přidala slepici Evičku, a tím se rázem změnil jeho monolog v dialog - a každý dialog už je dramatický. Planetka Mišík mi umožnila stav beztíže, a ten mě inspiroval k chagallovským obrazům, kde lítá úplně všechno. Dalším nápadem bylo Mišíkovo LP Kuře v hodinkách, kde to kuře z obalu desky mi vyrostlo ve slepici. Tím, že jsem měla Vláďu jako herce ve stylizovaném prostředí, jsem mohla velmi plynule inscenovat hrané scény… Například silná hraná scéna pod písní Stříhali dohola malého chlapečka. Vláďa mě nechal jako jedinou nakouknout do svého soukromí přes rodinné videoarchívy. Jediné, s čím jsem se nesmířila, že jeho americký otec padl v Korejské válce. Tuhle Vláďovu informaci o smrti otce jsem nedokázala přijmout - sama nevím proč.

Jak jsi s tím faktem dál pracovala?

Rozhodla jsem se, že to prověřím, že bychom mohli na hrob jeho otce položit kytičku. Ale všechno bylo úplně jinak! Nejedna situace z pátrání po jeho genealogickém rodu připomínalo až detektivku, se skutečně netušeným rozuzlením… Vláďova maminka už nežije, a tak jsme na začátku neznali ani celé jméno Vláďova otce, jen křestní, John – a že se narodil někde v Michiganu nebo v Massachusettsu. To bylo vše.

Proč ses rozhodla umístit hlavního hrdinu na vzdálenou planetku na okraji naší sluneční soustavy?

Protože astrologové v observatoři na Kleti skutečně nedávno objevili planetku s průměrem pět kilometrů. A s úctou k Mišíkovým písním pro ni navrhli jeho jméno a Mezinárodní unie „Mišík“ pro planetku 18456 dne 6. května 2014 uznala.

Máš svůj styl, ráda si hraješ… souhlasil s tvými nápady Vladimír, anebo jsi ho musela přesvědčovat?

Vláďu jsem nemusela přesvědčovat, scénář se mu okamžitě líbil. A přistoupil na takto stylizovaný film. Nechtěli jsme ve shodě dělat "státotvorný" dokument k jeho jubileu.

Film jsi chtěla stihnout k Vláďovým sedmdesátinám 8.března – je to pro režiséra dobře, nebo spíš špatně, vědět, že má takto neposouvatelný termín dokončení?

Tahle dead line časového limitu je pokaždé opravdu náročná, navíc tento film je velmi složitý, má nejen triky, různé motivy a několik vrstev vyprávění, Je to plnohodnotný, velký film. Kdybych neměla kolem sebe tým profesionálů, nikdy bych termín nemohla stačit. Scénář vznikl v březnu 2016 a za rok, 8. března bude mít premiéru.

Myslíš, že Mišíkova hudba a potažmo tvůj film jsou spíš generační záležitost, anebo si můžou získat i mladé publikum? Čím?

Film je tak dobrodružný a zajímavý, nechybí v něm legrace, takže se domnívám, že v žádném případě není generační.

 

Všechny koprodukční filmy České televize