Češi žijící v Chorvatsku a jejich vlastní televizní program, bulharské mystérium hlasů i Arménka Mariam Gharibyan v cyklu dobrých zpráv o lidech, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny

Obsah dílu

Přehrát vše

Naše putování časem a archivem našeho pořadu dobrých zpráv o lidech, kteří žijí jinde, než jsou jejich kořeny, bude i putováním po světě. Navštívíme Chorvatsko, Bulharsko i exotickou Arménii. Zemi, která je spojnicí Evropy a Ásie. Zemi, která je kolébkou jedné z nejstarších kultur. Arménci jsou však, coby oběti, spojeni i s jednou z nejkrutějších tragédií minulého století. Arménská výtvarnice Mariam Gharibyan miluje Prahu, kterou zvolila za svůj nový domov. Její jméno se dá přeložit do češtiny jako „ta, co nežije ve své zemi“. Do Prahy přijela v roce 1993 s bratrem. Potřebovala si odpočinout od práce. Přijeli jen na měsíc, ale nakonec zůstali čtyři. Po tu dobu jí bylo líto spát a neprožívat krásu Prahy a její atmosféru. Každý den tam nacházela a (i po dvaceti letech nachází) stále něco nového a fascinujícího. Nakonec se pro Prahu – alespoň prozatím – rozhodla zcela. Asi po roce jejího pobytu v Praze sem za ní přijela i maminka a zůstala zde. Jenže pak po necelých dvou letech onemocněla a zemřela tady, což pro Mariam nebylo vůbec jednoduché, stejně jako pro jejího bratra, který se též v Praze usadil. Když Mariam není dobře, chodí mamince na hrob. V jistém slova smyslu je to pro ni nejdražší a nejsvatější místo. S maminkou měly velmi hluboký vztah, byly spíš kamarádky, sestry. Měla smysl pro to, co Mariam těší, sama také malovala, ačkoli byla zdravotní sestra. Po její smrti se Mariam hodně věcí rozbilo, život nabral jiný směr. Mariam říká, že má schopnost snést toho hodně v situacích, kdy se jiní hroutí. Teprve nedávno se naučila dávat najevo, když s některými věcmi nesouhlasí. Tohle prý její maminka nedělala. Víc snášela a trpěla. Co je ale Arménům společné a co je pro ně typické, je to, že i v nejhorších situacích svého života dokáží vymýšlet vtipy a brát život s humorem – to se projevilo v nejtěžších chvílích genocidy i v např. relativně nedávné době, kdy v zemi bylo zemětřesení a život tam nebyl vůbec jednoduchý…

Vzpomínka na jedinečný koncert bulharských mysteriózních hlasů v Divadle Husa na provázku.

V Chorvatsku už několik desetiletí funguje i vysílání pro českou menšinu, která v tomto národnostním guláši tvoří dosti významnou ingredienci. Významnou a uznávanou.

Stopáž27 minut
Rok výroby 2017
 P ST AD HD
ŽánrDokument