Reportáže v regionech
Skanzen Hlinsko
K největším muzeím v přírodě u nás patří Soubor lidových staveb Vysočina. Většina jeho exponátů je shromážděna ve skanzenu Veselý kopec nedaleko Hlinska. Obdivovat tam můžeme víc než čtyři desítky stavení, která vyrostla od poloviny 19. století do poloviny století 20. Zkoumat je začneme od střechy. Ta se tu totiž dělala ze dřeva. Obilí se ve zdejší krajině nedařilo, takže slámy moc k dispozici nebylo. Dozvíme se, jak se dřevo zpracovávalo i to, že střechy pak vydržely až třicet let. Když už bude řeč o tom, že obilí se tu moc nedařilo, nemůžeme nezmínit plodinu, která se tu naopak měla dobře. Tou byl len, jenž se tu samozřejmě také zpracovával. Ze lněných semínek se vyráběl olej, jak, to si řekneme při prohlídce olejny, kterou ve skanzenu mají také. A ze lnu se i tkalo. Jeho zpracováním si přivydělávaly chudší vrstvy obyvatelstva.
Skanzen Hlinsko
Kovář z Kraskova
Motyku, sekeru, kování k brance. To všechno svým sousedům i dalším zájemcům dokáže vyrobit či opravit ve své kovárně Aleš Navrátil. Jeho černé království najdete v Kraskově v Železných horách. Kovařina mu učarovala už jako malému klukovi, kdy mistry kováře vídal hlavně v pohádkách. A tak se tomuhle řemeslu vyučil. V současnosti dělí svůj čas mezi velké hospodářství a kovadlinu, takže času je míň než by chtěl. Ale především v zimě si teplíčka u výhně užívá co nejvíc. Úplně nejraději se věnuje výrobě historických zbraní pro různé šermířské skupiny. Nám předvede dva meče – historický a keltský, na kterém stráví tři dny, než si ho mohou šermíři vyzkoušet. Používá kvalitní ocel, která je po zatavení pružná a drží ostří. Tyhle možnosti staří Keltové neměli.
Kovář z Kraskova
Chov koní ve Slatiňanech
Koně byli velkou láskou pánů z Auerspergu. A tak na konci 19. století vybudovali u svého sídla ve Slatiňanech nejmodernější stáje v celé tehdejší monarchii. Koně byli připravováni na dostihy, vozili kočáry, ale samozřejmě také pány na hony. Ve zdejším kraji byly oblíbené hony parforsní, které nekončily smrtí zvířete. Takový jelen chovaný v oplůtku byl dovezen na hon a po něm se zase do oplůtku vrátil. Od roku 1945 jsou v hřebčíně doma starokladrubští vraníci, kteří sem byli přestěhováni z Průhonic. Kladrubští koně se původně chovali ve více barvách, pak se ustálila bílá a černá. Vraníky měli v oblibě představitelé habsburské vládnoucí dynastie, a tak po pádu monarchie byli stejně jako všechno s ní spojené v nemilosti. Profesor František Bílek ale zachránil tmavé krasavce před vyhubením, a tak je můžeme v slatiňanském hřebčíně obdivovat i my.
Chov koní ve Slatiňanech
Výrobce lihýřových hodin
O různých hodinách, které měřily čas našim předkům, jsme se už při našich toulkách dozvěděli hodně zajímavého. Tentokrát se seznámíme s dřevěnými lihýřovými hodinami, které vyrábí Jan Prokop. Nejde o žádnou technickou novinku, tahle hodiny se v oblasti Schwarzwaldského lesa začaly vyrábět už v 17. století. Pan Prokop jednou v časopise objevil návod a nechal se jím inspirovat. Dodržuje stovke let starou technologii. Popíše nám, jak funguje mechanismus těchto hodin, dozvíme se například, že tyhle hodiny měly vždycky jen jednu ručičku. A prohlédneme si samozřejmě i jeho práci se dřevem. Původní podoba hodin se Janu Prokopovi zdála moc jednoduchá, a tak vymyslel zdobení. K figurkám, které většinou představovaly staré řemeslníky, dokonce vymyslel pohyblivý mechanismus.
Výrobce lihýřových hodin
Zámek Slatiňany
Zámek ve Slatiňanech vyrostl na místě původní gotické tvrze ze 13. století. Do současné podoby byl přestavěn za majitelů z rodu Auerspergů. Ti tu žili až do roku 1942. Do interiérů se vrací mobiliář, který připomíná období, kdy rodinné sídlo obýval František Josef Auersperg s manželkou Vilemínou Kinskou a jejich pěti dětmi. Nahlédneme do pracovny pana knížete, kde nelze přehlédnout unikátní kalkulačku, zastavíme i v praconě jeho ženy a v ložnici. Určitě bychom neměli přehlédnout staré školní sešity jednoho z potomků. A mnohé návštěvníky možná překvapí i technické vymoženosti – centrální vytápění, rozvod teplé i studené vody, sedm koupelen, deset toalet, elektřina a také moderní kuchyně vybavená výtahem. Řeč bude i o hřebčíně, kde se od roku 1945 chovají kladrubští vraníci.