Reportáže v regionech
Dřízna
Poutní místo Dřízna najdeme nedaleko obce Přepychy v podhůří Orlických hor. A jeho příběh se vlastně začal psát v místním svatostánku. Do něj totiž v roce 1875 přišel kaplan Alois Mádr. A místo v lesích si oblíbil. Možná i proto, že na něm vyvěral pramen, jehož vodě byly připisovány zázračné účinky. Podle pověsti měla kdysi vyléčit oči jednoho kolem putujícího ruského vojáka. Kněz sem umístil litinový kříž a později nechal postavit kapli, která je zasvěcena Panně Marii. Od té doby sem až do poloviny minulého století pravidelně chodívala procesí. Posledním dílem Aloise Mádra pak byla křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Na jejím konci čeká poutníky Boží hrob vytesaný ve skále, který je připomínkou zmrtvýchvstání Ježíše Krista.
Dřízna
Skuhrov nad Bělou
Skuhrov nad Bělou je jednou z bran do Orlických hor. Jeho historie se začala psát už ve středověku a časy dávno minulé připomíná dodnes několik pamětihodností. Na výběžku nad obcí stával mohutný hrad. Nevyrostl v těchto místech náhodou. Kraj byl totiž bohatý na železnou rudu. Ta se tu nejen dobývala, ale taky zpracovávala. První hamr tady fungoval podle starých pramenů už v roce 1521. S panským sídlem je spojeno hned několik legend. Dominantou obce je pak kostel sv. Jakuba Většího, který nahradil původně dřevěný svatostánek. Připomeneme si ještě významnou místní podnikatelskou rodinu Porkertů, která se proslavila především výrobou kuchyňských strojků. A vydáme se ještě k oboře s bílými daňky a na nedaleký Hraštický kopec s památnou lípou.
Skuhrov nad Bělou
Panenky z kukuřičného šustí
Různé výtvory z kukuřičného šustí jsme společně obdivovali už mockrát. Tentokrát se vypravíme do království Heleny Rázkové z Javornice. Panenky z tohohle materiálu měla v oblibě vždycky, jenže dlouhé roky si je jen kupovala. A od mládí ji těšila i výtvarná tvorba, takže se stala učitelkou kreslení. Ale teprve poté, co odešla na zasloužený odpočinek, své dvě záliby spojila a pustila se do výroby panenek. Nejprve se zaměřila na vánoční tématiku. A protože její postavičky z betlémského příběhu měly velký úspěch, začala svůj sortiment rozšiřovat. Postupně přidala i motivy velikonoční a taky řemeslné. Prozradí nám, co všechno tvorba jedné zdánlivě obyčejné figurky obnáší, jak se kupříkladu dělají vlásky, čepec na ně nebo pořádná sukně.
Panenky z kukuřičného šustí
Utzův betlém
Betlémy se do našich domácností rozšířily po josefínských reformách, kdy nemohly být stavěny v kostelech. Naši předci si příběh o narození Ježíška vytvářeli z nejrůznějších materiálů. Nejčastěji snad z papíru a dřeva. A neustále se snažili o zdokonalování svých děl. Ve výrobě jesliček mechanických jsme dokonce světovou velmocí. Koneckonců známé Krýzovy z Jindřichova Hradce jsou dokonce v Guinessově knize rekordů zapsány jako největší lidový mechanický betlém na planetě. K nejdokonalejším výtvorům s pohyblivými postavičkami, který u nás vznikl, patří takzvaný Utzův betlém. Vydáme se za ním do Olešnice v Orlických horách a při jeho prohlídce vám prozradíme něco o muži, který mu věnoval kus života. A budeme obdivovat jeho um a taky fantazii.
Utzův betlém
Opočno
Opočenskému panství kdysi vládli pánové z rodu Trčků z Lípy. Patřilo jim od roku 1495 déle, než celé století. Poslední z nich Adam Erdman byl zavražděn v Chebu společně s Albrechtem z Valdštejna. Přesto se ve městě a okolí dodnes dochovaly památky připomínající jejich stavební aktivity, ale i hospodaření. Nejprve se zastavíme u kostela. Vilém Trčka z Lípy ho nechal přestavět v renesančním duchu. Rozhodl se v něm vybudovat rodinnou hrobku. Inspirací pro úpravy mu byla jeho cesta po Itálii, odkud si dovezl i stavitele. Další vzpomínkou na zdejší éru známého rodu je jeden z nejstarších mysliveckých areálů u nás. Opočenskou oborou nás provede okruh, cestou po něm při troše štěstí narazíme na některé zajímavé obyvatele. A v čase předvánočním nesmíme zapomenout ani na rybníky, na nichž panstvo hospodařilo.
