Reportáže v regionech
Vrch Havran
I v blížícím se podzimu si můžete dopřát krásné výhledy z celé řady našich rozhleden. My se tentokrát společně vypravíme na vrch Havran na našich hranicích s bavorskými sousedy. Po válce si tohle místo vybrali naši vojáci, kteří si tu vybudovali mohutnou věž a z ní střežili hraniční prostor. Když odešli, věž začala chátrat, ale naštěstí se našla parta nadšenců, kteří se postarali o její proměnu ve vyhlídkovou. Odměnou za výšlap po víc než stovce schodů budete mít šanci nakouknout taky k sousedům, i když nám zrovna počasí nepřálo. Připomeneme si, jak to tu chodívalo v éře železné opony a dopřejeme si výlet do časů ještě víc dávno minulých. Zastavíme se totiž cestou i v místech, kde stávaly od 18. století sklářské hutě a o kus dál na potoce pak brusírny a leštírny.
Vrch Havran
Přimda
Po dlouhých dvou desetiletích se návštěvníkům zase otevřely brány starého hradu Přimda. Po Pražském hradě je snad jediným celistvě dochovaným románským hradem u nás. Vyrostl už někdy ve dvacátých letech 12. století a původně střežil obchodní stezku z Prahy a Plzně do Horní Falce. Později sloužil jako vězení, vězněn tu byl například kníže Soběslav II. i budoucí král Přemysl Otakar II. V 16. století hrad získali dva bratři ze Švamberka, ale příliš o něj nepečovali, a tak začal chátrat. Trochu paradoxně se dneška v nejlepší kondici dočkala ta nejstarší část hradu, novější jsou mnohem poničenější. Takže si můžeme prohlédnout vězeňskou celu s lavici, na které kdysi dávno sedávali vězni a také kamenný prévet, tedy záchod z 12. století. Nahlédneme i do věže, kde by časem měla vyrůst dřevěná rozhledna.
Přimda
Bizoni v Halži
Za bizoním stádem se vydáme na západ. Ale nebojte se dlouhé cesty, bude to jen západ náš český. Zmiňované stádo je totiž doma v Halži na Tachovsku. Je jaro, takže se můžeme potěšit i pohledem na malá telátka. K tomu přidáme informace o tom, jaké jsou bizoní samice matky a prozradíme vám také, jestli mají stejmé mléko jako krávy. Dozvíme se i to, že bizoni špatně vidí a snadno se vylekají, takže se v jejich blízkosti docela určitě hodí opatrnost. A až se vynadíváme, přesuneme se do místního špýcharu, v kterém nedávno zřídili Vesnické muzeum. Na co se můžemte těšit při jeho návštěvě? Třeba na žebřiňáky, kočáry, ale také na vazač povřísel nebo šroták na obilí. Všechny tyhle staré poklady shromáždil na stará kolena pan Antonín Vaněk.
Bizoni v Halži
Zlatá cesta
Cestou, kterou kdysi putovali čeští králové z Norimberka do Prahy a kudy také chodívali či jezdívali na doporučení Karla IV. obchodníci, se vydáme od Tachova k sousedům do Bavorska. Cesta, která se říkalo Zlatá a uplynulé desítky let se ukrývala v hraničním pásmu, byla zahalena tajemstvími. Dnes už místní vědí, kudy vedla a možná se o ní brzy dozvědí ještě víc díky chystanému archeologickému průzkumu. Rájem pro milovníky historie je ale také návštěva v Historickém parku v bavorském Bärnau. Vyrostly tu repliky starých staveb, díky pomoci odborníků jsou opravdu hodně autentické, a tak se bez velkého přemlouvání fantazie můžeme přesunout třeba do osmého století, kdy tu žili Slované. Tuhle dobu připomíná slovanská vesnice, časy o něco mladší pak hrádek, jehož rekonstrukce je jedinou stavbou svého druhu v Evropě.
Zlatá cesta
Běžky Zlatý Potok
Absolutního klidu a krásně udržované bílé stopy si užijeme na Tachovsku. Nejzápadnější strojově upravovaná běžecká trasa u nás je nejspíš ta u Zlatého potoka v Českém lese na hranicích s bavorskými sousedy. Auto nás tam nedoveze, pěkný kus musíme po svých. V 18. století tu vyrostly sklárny, kde se vytábělo hlavně tabulové sklo. Koncem devatenáctého století ale provoz utichl a místo se zalíbilo běžkařům. Jenže pak se nadlouho stalo královstvím pohraničníkům a turisté se sem mohli vrátit až o dost později. Na bavorské straně si milovníci zimní přírody mohli užívat ve středisku Silberhütte a po roce 1990 se společně s našimi nadšenci pustili do propojení naší a německé části. Dokonce v místech, kde kdysi stávaly chalupy Zlatého potoka, společně vybudovali jednu, která slouží v zimě běžkařům a v létě cyklistům.