Reportáže v regionech
Špillarovna
O tom, že v krásné krajině pod Čerchovem nemusíme obdivovat jen dílo paní Přírody, se přesvědčíme při návštěvě Pece pod Čerchovem. Před 111 lety si tu vystavěl svou vilku malíř Jaroslav Špillar. Podíváme se, co se v ní dochovalo dodnes a porozhlédneme se i po tom, co slavného obyvatele připomíná. Ve vilce nazývané „Špillarovna“ bývalo rušno. Sjížděli se sem malířovi sourozenci, ale také kolegové z oboru i další osobnosti kulturního života. Několikrát zavítal třeba Alfons Mucha, který v Peci dokonce trávil svou svatební cestu. A ani při ní nezahálel, dokonce se prý podílel na výzdobě místní kapličky. Hostem ve „Špillarovně“ býval i Mikoláš Aleš. Pokud budete chtít svůj výlet obohatit prohlídkou děl Jaroslava Špillara, vydejte se do Domažlic do Galerie bratrů Špillarových, jestli raději zůstanete v přírodě, tak vyražte po Špillarově stezce na Čerchov.
Špillarovna
Tři střevíčky
Za Popelkou a jejími kouzelnými oříšky se vypravíme na zámek do Horšovského Týna. Právě tam totiž po celé prázdniny probíhá výstava věnovaná jedné z našich nejslavnějších pohádek. Nenechte se zaskočit názvem výstavy, který zní Tři střevíčky pro Popelku. Není to chyba autorů, jen upozornění na to, že při návštěvě zámku odhalíme jedno překvapení. Kromě toho si samozřejmě prohlédneme krásné kostýmy, které se narodily v dílně Theodora Pištěka. Nechybí mezi nimi drobné šaty Popelčiny, ale ani poněkud rozměrnější garderóba nepřehlédnutelné Droběny. Připomeneme si, kde všude se filmaři při natáčení zabydleli a přidáme pár zajímavostí ze zákulisí natáčení i přípravy výstavy.
Tři střevíčky
Muzeum chodských krojů
Víte, co to je koláč, žalín nebo třeba čepení? Napovíme, že všechno souvisí s tradičními chodskými kroji. A pro odpověď si zajedeme do Postřekova, kde Marie Langová a Anna Burešová otevřely muzeum. Umístily do něj kroje pro různé příležitosti a nám k nim prozradí, kdy a kdo je nosil. Takže se například dozvíme, že u krku na košili kroje, který nosily ženy při slavné rebelii, nechyběl smuteček, který byl nejprve zlatý, ale pak na památku Jana Sladkého Koziny změnil barvu na černou. Černá byla i barva kroje svatebního, ve kterám šla dívka k oltáři. Proč smutek ve velký den? Nevěsta přece opouštěla svou rodinu, tak proto. A co to je třeba ten v úvodu zmiňovaný koláč? Čepec s výšivkou a paličkovanou krajkou.
Muzeum chodských krojů
Cyklostezka Babylon Furth
V sedle bicyklu se vydáme do Babylonu. Do toho na západě Čech. Dřív se obci říkalo Pařezov a rybníkům u ní Pařezovské. Zhruba před sto lety byl jeden z nich vypuštěn a už zanedlouho se ten, který zbyl, stal oblíbeným místem pro odpočinek a rekreaci. Už za první republiky nabízel takové atrakce jako byla skluzavka nebo skákačka. A taky pravidelné benátské noci. Navíc má podle všeho voda v rybníce pozitivní vliv na pohybové ústrojí. Od rybníka se vydáme směrem k hranici a nakoukneme k západním sousedům. Hlavně k Dračímu jezeru, tedy k přehradě chránící Furth im Wald před velkou vodou. Cestou zpátky se zastavíme u Čertova kamene a nabídneme i další zastavení stezky vedoucí kolem něj.
Cyklostezka Babylon Furth
Tanaberk
Na kole se tentokrát projedeme krajinou na rozhraní Českého lesa a Šumavy. Naše putování začneme ve Všerubech. Dozvíme se, že právě sem následovala svého muže a také tu tvořila Božena Němcová. V té době vedly kolem Všerub pašerácké stezky do sousedního Bavorska. My přes hranice přejedeme taky a dojedeme k pomníku, který zlaté časy pašeráků připomíná. Pak se zase vrátíme domů a naše putování zakončíme na Tanaberku. V roce 1703 na kopec prý vystoupal nemocný všerubský kantor. Dočkal se uzdravení, které bylo časem označeno za zázrak. A k chrámu, který na místě zázraku vyrostl, začali mířit poutníci. Ty časem vystřídali turisté, kteří sem jezdí dodnes.