Reportáže v regionech
Podblanicko
První zastávka s naší kamerou bude tentokrát na památné hoře Velký Blaník. Jde o jeden z pomyslných českých symbolů a podle pověsti spí v jeho útrobách vojsko, které vyjede zemi na pomoc, až jí bude nejhůř.
Legenda má několik verzí, jejich základ je ale více méně stejný, a to už po staletí. Hora Velký Blaník je už od dob národního obrození oblíbeným poutním místem a byl tu vyzvednut i jeden ze základních kamenů Národního divadla. Později vyrostla na vrcholu rozhledna, ke které vede naučná stezka příhodně nazvaná „S rytířem na Blaník“.
Interaktivní naučná stezka je dlouhá 4 kilometry a vede středem naší nejmenší Chráněné krajinné oblasti Blaník. Najdete na ní 13 zastavení, která doplňuje 17 hravých míst pro děti. Náročný výstup je na vrcholu korunován rozhlednou, kam kromě turistů míří i poutníci a dodnes se tu slouží mše.
A dobře se tady taky dá jezdit na místních cyklotrasách, třeba po Romantických zámeckých parcích a navštívit můžete i ty, které teď hrají všemi barvami v Odlochovicích, Ratměřicích nebo v Jemništi, A snad jen dodáme, že v zámku, kde dnes sídlí Muzeum Podblanicka, je prý zakopán poklad Viléma Vostrovce z Kralovic, který po bitvě na Bílé hoře ukryl svůj majetek před konfiskací.
Podblanicko
Olbramovice
Ve čtvrtém zastavení se podíváme na rozhraní Znojemské a Mikulovské vinařské oblasti – na Olbramovicko. Tedy přesněji, spíš než po Olbramovicku se budeme pohybovat pod Olbramovickem. Navštívili jsme totiž jeho podzemní chodby. Jejich historie se prý začala psát už před tisíci lety.
Podzemí využívali lidé hlavně jako praktické a účelné skladovací potravinové prostory. Jejich funkce se ale v průběhu staletí měnily. Nejstarší zmínka o olbramovickém podzemí pocházela původně z roku 1321 – osada byla v državě Jindřicha z Lipé. Nové výzkumy ale ukázaly, že je třeba tuhle časovou teorii antidatovat. Podzemí měří kolem půl kilometru, chodby jsou vytesány do pískovce.
Se sklepmistrem Jiří Markem se tak ocitneme až na dně prehistorického moře. Vrstva pískovce je tady místy silná až sto padesát metrů – tyto prostory sloužily proto i jako skrýše třeba i v dobách třicetileté války. Jejich osudy pak připomínají nápisy v měkkém pískovci.
Olbramovice
Klášter Kladruby
V údolí řeky Úhlavky, 7 kilometrů od města Stříbra se rozkládá bývalý benediktinský klášter, založený na počátku 12. století knížetem Vladislavem I. Po svatovítské katedrále na Pražském hradě a chrámu svaté Barbory v Kutné Hoře jde o třetí největší kostelní stavbu v Česku.
Dnešní podoba areálu je z třetiny 18. století. Dominantou je klášterní kostel, přestavěný Janem Blažejem Santinim ve stylu barokní gotiky. Ten také navrhl většinu vybavení interiéru, na kterém se dále podíleli bratří Asamové, sochaři z okruhu Matyáše Bernarda Brauna a Karel Legát.
Po jižní straně kostela je situován starý konvent, u kterého na východě stojí stará prelatura a na jihu budova nového konventu, jejíž autorství je připisováno Kilianu Ignáci Dientzenhoferovi.
Klášter ležel v blízkosti Norimberské zemské stezky, která spojovala Čechy a Bavorsko. Té často využíval jak Vladislav I., říšský arcičíšník, tak i jeho manželka Richenza, která pocházela z německého Bergu.
Období do konce 14. století je charakterizováno mohutným rozvojem klášterního majetku a mocenského vlivu. Toto období bylo ukončeno husitskými válkami. V lednu 1421 dobyl klášter Jan Žižka a zanechal zde svoji posádku, která odolala i útoku vojsk krále Zikmunda, jež čítala 12 000 vojáků.
Po husitské revoluci se kladrubský klášter jen pomalu zotavoval. Znovu vzmáhat se začal až díky pobělohorské procírkevní politice. Počátek 18. století se dá označit za druhý vrchol jeho historie.
Klášter se však ze své moci a majetku netěšil dlouho. V roce 1785 byl zrušen v rámci reforem Josefa II. V následujících letech sloužily budovy jako sklad střelného prachu, později byl konvent využit jako generální vojenský špitál a za napoleonských válek jako kasárna a lazaret.
Roku 1825 byla na celé kladrubské panství vypsána dražba a ještě v témže roce Kladruby koupil Alfréd I. kníže Windischgrätz. Windischgrätzové využívali objekt hlavně k hospodářským účelům, protože rodinné sídlo měli na zámku v Tachově.
Po roce 1945 převzal objekt Státní statek v Kladrubech. V 70. letech se objekt začal rekonstruovat. Opravy probíhají dodnes za finančního přispění státu a Evropské unie.
Klášter Kladruby
Konopiště
Na konci třináctého století založil jihovýchodně od Prahy Tobiáš z Benešova zámek ve francouzském stylu. Od dnešních hranic Prahy to je sem 40 kilometrů a jde o jeden z nejnavštěvovanějších hradních areálů. Zámek Konopiště. Jeho prvním majitelem byl Jan Josef z Vrtby, zámek pak na téměř tři staletí patřil Šternberkům. Nesmazatelnou stopu tady ale nechal arcivévoda František Ferdinand d'Este. Tu nechal něco dostavět, tu třeba zbourat, obměnil zahradu i interiéry.
Zámek Konopiště
Vojenské muzeum v Lešanech
Lešany – vojenská posádka, kasárny a dneska taky místo, kde se scházejí fandové vojenské techniky. Důvod je nasnadě. Ve Vojenském technickém muzeu v Lešanech u Benešova je k vidění bojová válečná technika. Asi čtyři sta kousků, které své zlaté funkční časy prožívaly na začátku 20. století. Většina strojů je ale stále provozuschopná – a to obdivuje i cizina. Návštěvník si může projít simulovanou bitvou, projít se zákopem a prozkoumat třeba tank T34.