5. dubna 2020

Uprostřed pražské magistrály, v úseku vedoucím od hlavního Wilsonova nádraží k Václavskému náměstí, stojí nepřehlédnutelná budova s téměř antickými sloupy a průčelím. Vyrostla na konci 19. století. Mnozí z nás ji pamatují jako Smetanovo divadlo, od roku 2012 nese název Státní opera. První diváky přivítala scéna nazvaná Nové německé divadlo v roce 1888 představením opery Mistři pěvci norimberští. V posledních třech letech prošla rozsáhlou rekonstrukcí, po níž se v ní konečně letos v lednu opět rozezněly krásné tóny. Milovníci hudby si je bohužel nemohli užívat dlouho, stejně jako ostatní scény, je v těchto týdnech uzavřena. My do ní ale nahlédneme a zjistíme, jakých proměn se dočkala.

Stanislava Stuchlá vystudovala medicínu a pracuje jako oční lékařka. Svou ordinaci má v Praze, ale když se vydá do rodného Jindřichova Hradce, mění zdravotnické pomůcky za dláta a podobné nástroje. Už jako malá holka obdivovala proslulé Krýzovy jesličky a tento obrovský pohyblivý betlém se pro ni stal inspirací. Ve dvanácti letech vytvořila z kůry a tátovy rukavice svou první loutku – indiána. Po studiu jí na velkého koníčka nezbýval čas, vrátila se k němu až mnohem později. Byl pro ni tehdy terapií ve složité životní situaci a už mu zůstala věrná. Prozradí nám, co nejraději tvoří.

Uvnitř vápencového vrchu Třesín na západním okraji obce Mladeč nedaleko Litovle se nachází rozlehlý podzemní labyrint. Patří mezi archeologické lokality světového významu a je zřejmě vůbec nejstarším, největším a nejsevernějším sídlištěm moderních lidí, takzvaného cromagnonského člověka, v Evropě. Naši dávní předci tu prokazatelně žili už před více než 31 tisíci lety. Turistickým lákadlem je i bohatá krápníková výzdoba, která se na několika místech dochovala. Prohlédneme si třeba zdejší největší chloubu, které lidé říkají Egyptská mumie, a samozřejmě si také připomeneme dobu dávno minulou.

V roce 1936 byla v Kunovicích na jihovýchodě Moravy zahájena výroba letadel. A o 34 let později vzniklo ve městě z inciativy několika nadšenců Slováckého aeroklubu muzeum, které připomíná především její historii. Letos oslaví kulaté padesáté narozeniny a nejen to je důvodem naší návštěvy. Zdejší sbírka se postupně stala jednou z největších v České republice a neustále se rozrůstá. Dnes v ní najdete víc než 20 strojů, z nichž některé jsou skutečné rarity. Prohlédnout si můžete například naganský expres, kterým se před více než dvaceti lety domů vraceli naši hokejoví olympijští vítězové.

Majoliková keramika neboli fajáns je specifický druh hrnčířských produktů. Jsou to jemné kousky s bílou glazurou, které svým vzhledem připomínají porcelán. Na jižní Moravu se tahle výroba dostala v 16. století především díky habánským uprchlíkům, kteří k nám přicházeli například z Itálie nebo Německa. Na počátku 20. věku se jí začali věnovat lidé v obci Tupesy a jejich výtvory se proslavily nejen u nás, ale i v zahraničí. Dnes už bohužel tuhle starou a vyhlášenou tradici udržuje při životě posledních pár řemeslníků. Mezi ně patří Barbora Zelená, do jejíž dílny společně nahlédneme a dozvíme se, jak se takhle krása rodí.

Vrbčany jsou jednou z mnoha nepříliš velkých obcí na Kolínsku. Patří ale rozhodně k těm s dlouhou historií. V dostupných pramenech jsou poprvé zmiňovány v 11. století za vlády knížete Vratislava I. Pyšní se především kostelem sv. Václava. Svatostánek tohoto jména tu vyrostl už na konci 10. století. Podle legendy by právě sem měl zamířit patron české země poté, co vyrazí se svým vojskem odpočívajícím v bájné hoře Blaník na pomoc naší zemi. Má se tu totiž ukrývat praporec, který mu pomůže v boji zvítězit. Zastavíme se i ve zvonici, která se pyšní starým zvonem. A po prohlídce památky se vydáme i na procházku do údolí říčky Výrovky.