12. března 2017

Pokud patříte k milovníkům pohádek, určitě vám neunikly ty o andělovi popletovi jménem Petronel a jeho takřka nerozlučnému společníkovi, ale taky věčnému pokušiteli, čertu Uriášovi. Na Šumavě se vydáme po jejich stopách. Právě tenhle kraj si totiž režisér Jiří Strach vybral pro první pozemské putování svých hrdinů. Nejprve se zastavíme na hradě Kašperk. Ten byl sídlem hraběcího floutka Maxmiliána. Ovšem pozor, jeho komnaty byste tu hledali marně. Interiéry se natáčely na jiném hradě – Českém Šternberku. Ale kostelík, kde se Petronel domáhal návratu do nebes a kde pak málem ve snaze pomoci Dorotce zaprodal svou duši peklu, našli filmaři taky v šumavské krajině. I do něj vás zavedeme. A přidáme pár historek z natáčení.

O zlínském obuvnickém impériu toho bylo napsáno a řečeno už hodně. Přesto si ho znovu připomeneme. Vypravíme se totiž na prohlídku budovy, z níž bylo řízeno. Dnes v ní sídlí Krajský úřad, ale přesto budeme mít možnost unikátní stavbu důkladně prozkoumat. Byla jednou z prvních výškových v Evropě a skládala se vlastně z jednotlivých modulů. Dozvíme se, jak budování probíhalo, kolík lidí zaměstnalo a jak dlouho trvalo. Navíc se přesvědčíme o tom, že autor projektu Vladimír Karfík využil nejnovější technické vymoženosti doby. A doslova majstrštykem byla proměna jednoho z výtahu v pojízdnou kancelář. Prohlédneme si její vybavení a zjistíme, co je pravdy na historce o tom, že v téhle pracovně jezdíval pan šéf kontrolovat své zaměstnance.

Pokud jste ještě neuložili běžky hluboko do skříně, pozveme vás na výlet bílou stopou. Naším cílem tentokrát bude nepříliš známá krajina Lužických hor. Už druhým rokem tam příznivci zimních toulek mají k dispozici zhruba třicetikilometrovou Lužickohorskou magistrálu. A na ní navazující další desítky kilometrů upravovaných tras. Jednou z našich zastávek bude Polevský vrch, z něhož se potěšíme výhledem do dáli. Při troše štěstí je vidět třeba Ještěd nebo dokonce Krkonoše. Pak se vydáme k Panské skále známé spíš pod názvem Varhany. Pokud vám tohle místo bude připadat povědomé, tak možná proto, že si zahrálo v legendární Pyšné princezně. Můžete si zkusit vzpomenout, v jaké scéně. A obdivovat budeme i místní lidovou architekturu.

Milan Pokorný z Liberce měl už jako malý kluk rád nože. A tahle láska mu vydržela i v dospělosti. Dokonce se pustil do jejich výroby. Nejprve se jí věnoval ve volném čase a nakonec se z něj stal nožíř na plný úvazek. Nechá nás nahlédnout do své dílny, kde se rodí nejrůznější unikáty. Prozradí nám, z jakých materiálů nejraději tvoří a bude nás zajímat i to, které nástroje při tom potřebuje. Milana baví zakovávat do čepelí různé artefakty, například koleje z lomů, lano z lanovky na Ještěd a další neobvyklé kousky. S oblibou dělá taky zavírací nože. Prozradí nám, co je při jejich výrobě nejdůležitější. A navíc samozřejmě i to, jak si ověřuje kvalitu svých hotových kousků. Dovedete si představit, že na první pohled obyčejný nůž dokáže udržet stokilového chlapa?

Dopřejeme si i doušek blahodárné vody z karlovarských minerálních pramenů. Nicméně jejich síla nebude hlavním důvodem naší návštěvy vyhlášeného lázeňského města. Tentokrát budeme obdivovat tamní architektonické skvosty. Vydáme se do vilové čtvrti, která dostala název Westend. Najdeme ji, jak už její název napovídá směrem na západ od centra. První honosné domy tam začaly růst v druhé polovině 19. století. Celé pojetí téhle části města mělo připomínat přímořské letovisko a možná i proto v ní pobývali ti nejznámější lázeňští hosté. Třeba i první československý prezident Masaryk. Prohlédneme si nejzajímavější stavby a dozvíme se, kde jejich tvůrci čerpali inspiraci. Ve Westendu totiž najdeme ukázky nejrůznějších, hlavně evropských, slohů a stylů.

Paní Zima letos v přírodě vydatně kouzlila. Dopřála nám vydatnou sněhovou peřinu, ale díky mrazům byly k vidění taky unikátní ledopády. My se společně vydáme za jediným ryze přírodním v Krkonoších, který najdeme v Labském dole. Není to jen průzračná ledová podívaná, obdivovat tu můžeme i hru barev. Od zelené přes modrou až po žlutohnědou. Celý ledopád je vysoký dvacet metrů a tvoří ho několik stěn. Zajímavostí ale v Labském dole najdeme víc. Provede nás jím nejstarší krkonošská česky značená turistická stezka, kterou nechal v roce 1876 vybudovat hrabě Jan Harrach. Vede ze Špindlerova Mlýna až k Labské boudě. A mimo jiné kolem Pančavského vodopádu, který je se svými bezmála sto padesáti metry nejvyšším u nás.