25. října 2015

Na hradě Grabštejn si připomeneme časy jeho největší slávy. Gotické šlechtické sídlo si v 16. století vyhlédl císařský úředník Jiří Mehl ze Střelic a pustil se do jeho přestavby na zámek. Byl tehdy mužem velmi bohatým, a tak měl velké plány. Jenže netrvalo dlouho a přišel o svou funkci u dvora i další příjmy a nakonec musel panství prodat dřív, než dílo dokončil. Poté už hrad sloužil jen jako sídlo správy. Přesto tu mají návštěvníci co obdivovat. Pracovny i pokoje, v nichž úředníci žili, jsou zařízeny dobovým nábytkem, převážně z 19. století. A jeden z bytů zdobí unikátní sbírka takzvané žitavské fajáns. Na celém světě se dochovalo jen 400 kusů této keramiky a na Grabštejně se pyšní celými čtyřmi desítkami talířů. K místním lákadlům patří i soška sv. Barbory.

Venku začíná přituhovat, a tak se společně ohřejeme. A nikoliv u ústředního topení. Výtvarníkovi a sochaři Ivo Koníčkovi učarovala před dvaceti lety stará kachlová kamna, která našim předkům přinášela teplo už ve 13. století. Dokonce natolik, že se pustil do výroby replik historických kachlů, z nichž staví kamna a některá letitá taky restauruje. Nechá nás nahlédnout do své dílny, kde budeme sledovat, jak se takové kachle rodí, a co všechno je čeká, než se stanou součástí kamen. Ale taky do jízdárny valtického zámku, kde najdeme jedno z jeho děl. Dozvíme se, jak vzniklo, jak funguje, i to, čím se v něm bude topit. A narazíme i na další vzácný kousek, u kterého se hřáli pro změnu obyvatelé šlechtického sídla ve Veltrusích.

Městys Stonařov zmiňují historické prameny poprvé ve 14. století, ale už o sto roků dřív u brodu přes řeku Jihlávku stávala slovanská osada. Není tedy divu, že tu najdeme hned několik zajímavých pamětihodností. Tou nejvzácnější je karner, stavba určená k ukládání lidských kostí, tedy jakási kostnice. Podobné byly ve 13. století budovány hlavně v Dolním Rakousku, Štýrsku nebo Korutanech. U nás je ten stonařovský unikátem. Pak nasedneme na kolo a vypravíme se k nedalekému loveckému zámečku, ukrytému uprostřed lesa. Vede od něj několik půvabných alejí, které dostaly jméno podle obcí, k nimž směřují. Původně jich bylo šest, později k nim přibyla ještě sedmá zvaná Stonařovská. A připomeneme si ještě jednu místní pověst.

Taky vás fascinují šaty s bohatými spodničkami, zdobené ručně paličkovanou krajkou a dalšími drobnůstkami? Secesní móda z přelomu 19. a 20. století si zakládala na návratu k řemeslu a taky na originalitě. Moc původních oděvů se nezachovalo, ale my vám jich hned několik ukážeme. Pocházejí ze sbírek dvou dam, které téhle éře propadly, šaty shánějí, shromažďují a rovněž vystavují. Teď zrovna v brněnském Letohrádku Mitrovských. K některým z modelů, které budeme obdivovat, nám přidají i zajímavé příběhy. Tak například jedny vystavené šaty patřily druhé choti Maxe Švabinského, v dalších se vdávala jistá příbuzná básníka Adolfa Heyduka. A najdeme tu i pelerínu, kterou oblékal sám mistr poezie. Možná vás překvapí, že je dámská. My vám to ale vysvětlíme.

Lázně Skalka patří určitě k těm nejmenším u nás. Najdete je ve stejnojmenné obci, která má jen 250 obyvatel. Pyšní se ale vodou, kterou u nás nikde jinde nenajdete a v Evropě jen na několika málo místech. Má totiž velmi unikátní složení. Co všechno obsahuje, to se samozřejmě dozvíme. Napovíme jen, že je cítit sírou. Na počátku 20. století objevili její léčivé účinky, a proto tu začali nabízet blahodárné procedury. Vodu při nich používali nejen na koupele, ale taky k pitným kúrám. Pomáhá mimo jiné při potížích s pohybovým ústrojím. Po jejím vyzkoušení se vydáme taky do okolí. Zavítáme například k vrchu, který nese stejné jméno jako obec a najdeme u něj dvě kouzelná jezírka. A taky si připomeneme, že právě ve zdejších končinách proběhla poslední evropská tanková bitva druhé světové války.

V Krkonoších se budeme toulat Temným Dolem. Najdeme ho v údolí řeky Úpy, kam sluníčko dosáhne poměrně zřídka. A odtud taky zřejmě pramení jeho název. Tahle část obce Horní Maršov je v historických pramenech poprvé zmiňována v roce 1720, ale lidé tu žili už dřív. Pro milovníky túr je ideálním výchozím bodem k výšlapům na Černou Horu nebo na Rýchory, my se ale vydáme směrem ke Světlé hoře. Desetikilometrový okruh nás povede podél Vavřineckého potoka, kde budeme obdivovat i poměrně neznámé dvanáctistupňové vodopády. Pak se zastavíme u neobvyklého hrádku pojmenovaného Aichelburg. Je to vlastně dřevěný domek s kamennou věží, který navíc zdejším pánům nesloužil, ale byl vybudován jako vzpomínka na jednoho z nich.