20. září 2015

K oblíbeným turistickým cílům na samém jihu Čech patří Vyšší Brod. V bývalé trhové osadě, která už někdy ve 12. století vyrostla na česko-rakouské kupecké stezce, vybudovali Rožmberkové klášter. Pro ně měl být místem posledního odpočinku a cisterciáčtí mniši z něj měli šířit vzdělanost a rozvíjet hospodářství v kraji. V časech podstatně mladších v něm Adolf Hitler ukrýval umělecké poklady z celé Evropy, které chtěl přestěhovat do plánovaného velkolepého muzea v Linci. Dnes si tu návštěvníci opět připomínají éru cisterciáků a můžou vidět řadu historických vzácností. K těm nejobdivovanějším patří Závišův kříž se zajímavým příběhem. A zájmu se jistě bude těšit i renesanční urna, která se používala při volbě papežů. V areálu sídlí i Poštovní muzeum, kde právě probíhá jedna lákavá výstava.

V obci Dolní Morava na rozhraní Orlických hor a Jeseníků si přijdou na své milovníci poznání, zábavy, dobrodružství i krásné přírody. Pokud nevěříte, přijměte naše pozvání na krátký výlet. Začneme ho v Mamutíkově vodním parku, kde hlavně ti nejmenší můžou na celé řadě atrakcí poznávat, jak to chodí ve světě vody. Jak se dá rozpohybovat její proud nebo třeba to, jak se dřív zavlažovalo. Hned vedle nás čeká park lesní s pohádkovými domečky ve větvích stromů a dalšími lákadly pro děti. Dospěláci si na své přijdou poté, co se nechají vyvézt lanovkou. Jen kousek od její konečné stanice roste totiž unikátní stezka v oblacích, která všem zájemcům umožní nahlédnout do sfér, kterým vládnou ptáci. Příznivce adrenalinu pak určitě potěší dvě single trailové trasy.

Dešenice jsou poměrně nenápadným městysem na samém okraji Chráněné krajinné oblasti Šumava. Jejich dějiny se začaly psát ve 13. století, první zmínka o obci pochází konkrétně z roku 1272. A ve 14. století už tu zřejmě stávalo panské sídlo obehnané vodním příkopem. Původně gotická tvrz je místní chloubou dodnes. Zažila časy dobré i zlé. Střídali se v ní páni, k nejvýznamnějším patřili Předeničtí z Předenic, které dodnes připomíná kupříkladu několik fresek. A taky historka, jak v hodovní síni došlo při svatbě jedné z dcer zdejšího pána k velké rvačce. Později, přesněji v časech, kdy tu vládli Kolowratové, se v tvrzi začalo vařit pivo. A zlatavý mok se tu rodil dvě stovky let. V minulém století to s tvrzí nevypadalo dvakrát dobře, ale v posledních letech se dočkala obnovy a vzniklo v ní dokonce malé pivovarnické muzeum.

Do časů, kdy v řadě vesnic snad v každé chalupě klapal tkalcovský stav, se přeneseme v hlineckém Betlémě. V tamní bývalé tkalcovně můžeme dnes znovu sledovat při práci mistry řemesla. Jako jediní u nás předvádějí tvorbu takzvané žinylky. Že netušíte, co se pod tímhle označením skrývá? Je to zdobená příze, která připomíná housenku. K nám dorazila z Francie a snad nejvíc se rozšířila v 19. století. Vznikaly z ní přehozy, závěsy, ale taky koberce, které připomínaly vzácné perské. Jen byly o dost levnější. Na Hlinecku se vyráběla i trochu pozměněná podoba žinylky, z níž se pak vyráběly třeba šály nebo plédy. A ty se těšily velké oblibě. Dozvíme se, jak se tahle vzácnost vytváří a prohlédneme si taky některé pomůcky mistrů tkalců.

V Pečkách nejprve zavítáme do zdejšího architektonického pokladu. Je jím evangelický kostel, který slaví sté narozeniny. Vyrostl totiž při příležitosti pětistého výročí upálení Jana Husa. Nejcennější je jeho interiér, v němž se spojil kubismus a česká moderna. Podobný prostor byste jinde ve světě hledali marně. Pak se vydáme do okolí města. Povede nás Stezka Markomanů. Co se na ní o pradávných germánských obyvatelích našich končin dozvíme? Zastavíme se například na návrší Pičhora, kde bylo při stavbě silnice na konci 19. století objeveno pohřebiště tohohle kmene. Dozvíme se, jak jeho příslušníci žili, i to, jak ukládali k věčnému spánku své mrtvé. A naše putování zakončíme prohlídkou renesančního zámku Radim, na němž si můžeme vybrat ze dvou návštěvnických okruhů.

Město Písek se pyšní celou řadou historických zajímavostí. Jednou z nich je i tamní vodní elektrárna. Je nejstarší vodním dílem svého druhu u nás, které dodnes dodává proud. Najdeme ji v místech, kde původně klapával starý mlýn. Když už přestal být zájem o jeho nájem pro mletí obilí, našli pro něj místní jiné využití. Provoz pamatuje i slavného vynálezce Františka Křižíka. Toho totiž městští radní požádali, aby jejich ulice rozsvítil na tu dobu nevídaným způsobem – elektrickými lampami. Proč? Protože do té doby tu v noci zářily jen lampy petrolejové a místní měli pocit, že jsou takzvaně sto let za opicemi. Dozvíme se, jak zavádění žhavé novinky do praxe vypadalo, jak tehdy osvětlení fungovalo a taky to, že dřív podobné neměli v žádném jiném městě u nás.