Rozhovor s maskérkou Lenkou Noskovou
Jak jste se vlastně k řemeslu vlásenkářství dostala?
Vlastně ani nevím. Byla to touha, sen přetvářet herce do jejich rolí, do postav, které hráli. Je pravda, že do tajů opravdového maskérského řemesla, jehož součástí je i výroba vlásenek, mě zavedla naše přední umělecká maskérka Jiřinka Pahlerová a za to jsem jí velmi vděčná.
Jak se Vám spolupracovalo s takto velikou koprodukcí?
V podstatě můžu říci, že dobře. I když u takto velké koprodukce je složitější se shodnout na tom, jak budou ve výsledku herci vypadat. Každý stát měl svou představu o vzhledu Marie Terezie. A i když to byla stále ta samá jedna Marie Terezie, představy byly rozdílné. Vzhledem k tomu, že nebylo cílem diváka provést muzeem voskových figurín, byla potřebná určitá stylizace.
Se kterou parukou bylo nejvíce práce?
S každou bylo práce víc než dost. Samotná výroba a každodenní úpravy zabraly hodně času. Pro hlavní role vyrobeno celkem 55 hereckých paruk a použito bylo celkem 65 hereckých paruk. To je dost velké číslo. Týmu lidí, kteří na výrobě a úpravách paruk pracovali, tedy patří velká poklona. Kdybych měla vybrat tu nejsložitější, bylo by to velmi těžké, ale nejvíc práce bylo asi na parukách pro Marii Terezii. A to hlavně z toho důvodu, že samotná herečka byla natolik pracovně vytížena, že nebylo možné ji mít k dispozici na zkoušky tak, jak by bylo třeba. Postava Marie Terezie měla devět různých paruk, každou na jinou příležitost. Byly pro ni vyrobené například dvě paruky, které byly použity pouze na jednu scénu.
Pracovala jste na hlavních postavách filmu. Jaká s nimi byla spolupráce?
Spolupráce byla naprosto výborná a velmi přátelská. Bylo pro mě velmi důležité navrhnout konečný vzhled paruky tak, aby se v ní herec cítil dobře, aby ho nijak neomezovala a pomohla mu lépe se vžít do své role. A to se myslím povedlo.
Co pro Vás bylo na Marii Terezii největší výzvou?
Největší výzvou byla doba, ve které Marie Terezie žila, a sama Marie Terezie jako osobnost.