Rozhovor se scenáristkou Mirkou Zlatníkovou
Slyšeli jsme, že Marie Terezie je Vaší hrdinkou…
Jako jedna z prvních žen v historii musela řešit konflikt mezi manželstvím, mateřstvím a kariérou. Já sama jsem životní balanc v tomhle období nenašla, selhávala jsem každý den, zas a znova. A ona, se svými šestnácti porody a dvanácti dětmi, byla jednou z nejlepších vladařek, jaké kdy Evropa měla! To je něco neskutečného. Paradoxní je, že v našich zemích byla poslední ženou v čele státu. Od jejích dnů už jsme neměli žádnou královnu, prezidentku ani předsedkyni vlády.
Je jisté, že každá ze čtyř zemí účastnících se koprodukce má na osobu Marie Terezie svůj úhel pohledu. Jak složité bylo psát scénář a vyhovět všem?
Nebylo to jednoduché – hlavně když si scénář přečetla rakouská strana. Ale chápu to, kdyby nám Rakušané poslali scénář o kněžně Libuši, taky bychom měli výhrady.
Jaké bylo vidět natáčení ve třech dalších jazycích?
Hezké bylo, jak se herci z různých zemí navzájem oslovovali, například Marie-Luise Stockinger, představitelka Marie Terezie, říkala Vojtovi tak roztomile – Vojtí.
Které části života Marie Terezie ve filmu divák uvidí?
První díl začíná tím, jak se jako šestiletá zamilovala. V patnácti letech si svoji lásku, tedy Františka Štěpána Lotrinského, vyvzdorovala. Ve druhém díle se Marie Terezie zamiluje znovu, jenže to už má tři děti a válku na krku. Může porušit slib, který dala manželovi, když ještě o životě nevěděla vůbec nic? A za jakých okolností?
Jak se Vám vůbec jako Češce podařilo obhájit si pozici scenáristky v tomto projektu, který vypovídá o Marii Terezii, která byla významná především pro Rakušany?
Česká televize nabídla scénář rakouské ORF a jim se líbil. Kdyby se jim nelíbil, nikdy bych ho neobhájila. Zajímavé pro ně bylo, že se jedná o moderní ženský příběh, ne o životopis.
Do jaké hloubky probíhala a z jakých zdrojů vycházela příprava tohoto scénáře?
Zajímala jsem se jen o její osobnost, snažila jsem se domýšlet její příběh a dramaticky ho vyprávět. Historická fakta tvoří jen rámec, je to film o lásce, moci, zradě a pokušení. A zodpovědnosti: Vážně jsme navždy zodpovědní za ty, které jsme k sobě připoutali?
Jaká byla podle Vás Marie Terezie matka?
Film mluví o době, kdy jsou její děti ještě maličké, ale pokud vím, tak později na ně byla velmi náročná. Zejména na Josefa, jejího nástupce. Učitele dostal už v době, kdy měl mít ještě chůvu. Údajně se následkem těch vysokých nároků jako pětiletý zhroutil. Co je taky zajímavé, že poté, co si sama vybojovala sňatek z lásky, žádnému z dětí – až na jednu výjimku – nedovolila, aby udělalo totéž. Stala se z ní „tchyně Evropy“, všechny sňatky pečlivě naplánovala a vyjednala. Člověk se pak musí ptát sám sebe: Co když toho, že se vdala z lásky, nakonec litovala?
Jak se jí vlastně podařilo prodrat se tak vysoko ve světě, ve kterém dominovali převážně muži?
Kreativní producent Jan Maxa ji přirovnává k Angele Merkelové: klidná síla. Vstřícná i neústupná zároveň. Byla diplomaticky obratná, měla vyvinutý smysl pro systém a řád. Ostatně její reformy ji přežily dodnes. Zajímavý postřeh má i její představitelka Marie-Luise Stockinger: Tvrdí, že to musela být po čertech dobra herečka. Režisér Robert Dornhelm řekl, že uměleckému vyjádření dával přednost před autenticitou.
Jak moc byl autenticita důležitá pro Vás?
To byla jedna z věcí, ve které jsme byli od počátku zajedno: Nechceme točit životopis a stavět další pomník Marii Terezii. Zajímá nás žena a její příběh: Milovala, válčila, plakala, nenáviděla… Historická fakta, nebo jak říkáte autenticitu, hledejte v učebnicích. Tam si můžete číst o korpulentní dámě bez emocí a nastudovat reformy. Náš film je o dívce, která chtěla milovat a na zádech jí přistála obrovská říše v zoufalém stavu s desítkami tisíc nepřátelských vojáků na hranicích.
Téma Marie Terezie je Vám velmi blízké, plánujete ještě nějaké dílo na toto téma?
V těchto dnech vydává nakladatelství Euromedie knihu Miluj a panuj, která byla napsána na základě původního scénáře, tehdy ještě čtyřdílného. Film je přece jen omezen různými technickými možnostmi, stopáží, produkčním rozpočtem. V lednu vyjde kniha i na Slovensku, zároveň jednáme s německým vydavatelem. Tím můj čas s Marií Terezií končí. Strávily jsme spolu deset let, to je až až. Teď se v myšlenkách i psaní posunu k příběhu ze začátku minulého století, do doby rozpadu Rakouska-Uherska.