Slovo dramaturga Kristiána Sudy
Bába z ledu je dalším autorským projektem režiséra Bohdana Slámy, filmem, který navazuje na autorovu autentickou a sebezpytující analýzu citových a sociálních vztahů v rodině i mezi lidmi. Jejich utváření, jedinečnost, skryté vnitřní konflikty se promítají do příběhu ženy, která oddaně pomáhá a slouží rodinám svých dospělých synů; ti ovšem stále žijí ve svém sobeckém světě, na který si nevědomky navykli v dětství, aniž si skutečnou samotu své matky uvědomují. Hana udržuje tradiční rodinné rituály, ale když na jedné procházce s vnukem pozná na břehu Vltavy skupinu sportovních otužilců, vstoupí do světa nestylizovaných postojů, nadšení a bezprostřednosti. Voda plynoucí řeky je pro Hanu jakousi nepřímou pozdní životní iniciací: s otužilcem Broňou, který je jejím průvodcem dosud nepoznaným světem, prožije naději lásky i velké zklamání, zažije přirozenou pomoc nových přátel, vysvobodí svého vnuka z citové uzavřenosti, ale především odvrhne roli nesebevědomé a věčné matky; odejde ze světa osamocení k vlastním rozhodnutím a najde vnitřní sílu ke vzdoru a vzpouře. Příběh Hany a její rodiny rozdává naději i víru, že věk a generační rozdíly nehrají roli v možnosti otevřít si vlastní svět a že nikdy není pozdě začínat znovu a revoltovat proti ustáleným zvykům. Hana v podání Zuzany Kronerové a Broňa Pavla Nového jsou toho ve svém autentickém a jedinečném hereckém projevu důkazem.