Jeden z nejuznávanějších kytaristů současnosti předvedl londýnskému publiku, jak se hraje moderní blues

Kytarový Mesiáš? Kdež, instrumentální kouzla předvedli o generaci (generace) starší pomazaní. Bonamassa je mladík, ročník 1977. Ale struny nad snímačem dokáže rozkmitat ďábelsky!

Hře na kytaru se věnuje už od čtyř let (!). Ač Američan, jeho vzory jsou britští mistři Jeff Beck, Jimmy Page a především Eric Clapton. Bonamassa vzpomíná: „Jednoho dne přinesl táta domů videokazetu a na ní nahraný koncert Cream z Royal Albert Hall. Fascinovaně jsem sledoval vše, co Eric Clapton hrál.“

Joe Bonamassa ve svých dvaatřiceti v hale prince Alberta sám vystoupil. Splnění klukovského snu? Bonamassa bez váhání přitakává. Pro kytary sahá během koncertu jako do šatníku. Pro názornost: muzikantský fanatik Bonamassa vlastní osm desítek instrumentů, o které pečuje osmičlenný tým. Svou „one man show“ staví na pestrosti, které aplaudují nejen ortodoxní bluesmani. Woke Up Dreaming táhne deset minut s akustickou kytarou sám, v Just God Pain má v zádech artilerii dvou bicích souprav. Hukot! Vystačí si s vlastním repertoárem, jen tu a tam zazní převzaté, avšak notoricky známé skladby. Například zmíněná Just God Pain od ZZ Top. A přece jen se žádá, aby zazněla nějaká bluesová klasika. Zazní. Further on Up the Road z roku 1957. Bonamassa ji promění ve speciální příležitost pozvat na podium svého guru Erica Claptona.

Záznam z Royal Albert Hall byl pořízený v roce 2009. O dva roky později byl Joe Bonamassa vyhlášený nejlepším kytaristou roku.

Originální názevJoe Bonamassa - Live from the Royal Albert Hall
Stopáž56 minut
Rok výroby 2009
 HD
ŽánrHudba