Na návštěvě u česky mluvících umělců v Paříži (1998). Režie K. Fuksa

Litujeme, ale pořad není v iVysílání dostupný
Video není k dispozici

00:00:22Zdravím vás z předvánoční Paříže,

00:00:26vážení a milí příznivci kulturního měsíčníku Za dveřmi je...

00:00:34Nacházíme se právě na náměstí, kde stávala Bastila.

00:00:40Sem jsme se dostali za laskavého přispění Francouzského institutu.

00:00:47A v Paříži jsme pátrali po tom, jak zde žijí a pracují čeští umělci

00:00:55A jak se jim to daří. Což sami uvidíte.

00:01:26Zdalipak jste se po převratu pokusil nebo měl nápad, napadlo vás

00:01:32nebo měl jste chuť, vrátit se zase zpátky do domovských zemí?

00:01:40-Přemýšlel jsem o tom z jara v roce 1990.

00:01:44Ale protože už jsem svým způsobem byl tady zabydlený,

00:01:52měl jsem svůj byt v Paříži, který jsem ještě splácel půjčku.

00:02:00Přemýšlel jsem o tom v roce 1990. Ale pak se mi vybavila situace,

00:02:07kdy jsem se vrátil z vojny do Prahy.

00:02:11Kde jsem po dobu 2 nebo 3 měsíců bydlel u kamarádů v bytě.

00:02:17Byt byl vyklizený.

00:02:19Stalo se mi, že jsem bydlel vedle staré FAMU v Klimentské.

00:02:23Na schodech do sklepa a měl jsem strach.

00:02:26Že přijde pán, který má ráno topit a že mě tam uvidí.

00:02:29Že se mu něco stane a že budu vinen jeho smrti. Nepříjemná situace.

00:02:36Mně bylo v 90. roce 50 let a tak jsem si říkal na to už prostě...

00:02:45Každá instalace je vlastně hrozně vyčerpávající.

00:02:50Když jsem odjel, když jsem to zkoušel v Americe,

00:02:53když jsem odjel za Karlem Vachkem, když jsem se vrátil zpět do Francie

00:02:58Najít bydlení, kontakty na lidi, práci.

00:03:02Já jsem tu záležitost zkoušel potřetí nebo počtvrtý v mým životě.

00:03:07A už jsem si řekl: Už toho je dost.

00:03:10-Když jste odjel, rozhodl jste se rovnou, že budete žít v Paříži?

00:03:16Nebo jakou to mělo...? -Ne, já odjel v roce 1980.

00:03:23A po roce pobytu v Paříži jsem odjel do Ameriky.

00:03:28Tam jsme se potkali.

00:03:31A já jsem velice rychle pochopil, že Amerika není země pro mě.

00:03:37Představy Američanů o tom, co je společnost,

00:03:40vztahy mezi lidmi ve společnosti mi připadaly kruté a nelidské.

00:03:47Po 6 měsících mi bylo jasné, že v Americe nechci zůstat.

00:03:55Kdybych tam náhodou zůstal, byl bych se tam cítil nešťastný.

00:04:00-A budovala se vám existence tady těžko?

00:04:04-Není to snadné, ale člověk potkává pořád jednoho po druhým.

00:04:13A nakonec koncem těch 80. let to začalo vypadat docela slibně.

00:04:18Dost jsem točil, spíš publicistické pořady nebo dokumentární věci.

00:04:36To jsem se nechal hrozně podvést.

00:04:38Točil jsem tenkrát celovečerní film s 2 variantama za 3 000 marek.

00:04:46To znamená ani 15 000 franků, což je teda hanebné.

00:04:52To je honorář na 1 týden kameramana.

00:04:55To mě pan Brauner podved jako posledního prašivýho psa.

00:04:59Já jsem si to neuvědomoval.

00:05:01Protože když člověk podepisoval v Praze nějaké smlouvy,

00:05:05tak to nebylo vůbec potřeba číst.

00:05:08-A jak jste se v tom naučil chodit, jak jste se v tom naučil vyznat?

00:05:13Pomohl vám někdo?

00:05:15-Vždycky se mi stává, když podepisuju nějakou smlouvu,

00:05:19že to jako blbec nepřečtu, pak to čtu dodatečně.

00:05:23Až už je to podepsaný a říkám si, že jsem vůl,

00:05:26že už to příště nesmím udělat a stejně to udělám znova a znova.

00:05:31-A jaké máte teď víceméně pracovní možnosti, příležitosti?

00:05:35Realizujete se ve svém oboru?

00:05:38-Moje profesionální kariéra, řekl bych, spíše ztroskotala.

00:05:46Nebo není to špička mé kariéry, co teďka prožívám.

00:05:52Dělám podřadnou práci v televizi a učím na 2 univerzitách v Paříži.

00:05:58-To se u nás nepovažuje za žádnou...

00:06:00-Studenti, kteří spíš položí hlavu unavenou na lavici.

00:06:06A dívají se přes okno nebo doslova spí.

00:06:08-Ale byly situace nebo údobí, kdy jste se jako kameraman realizoval?

00:06:14-Docela to začalo fungovat v roce 1985, 1986.

00:06:20To jsem pracoval na "Nesnesitelná lehkost bytí".

00:06:30To jsem dělal 2. kameru s Nikvistem S ním jsem měl velmi dobrý vztah.

00:06:35Ten mi potom nabízel další práci s ním.

00:06:37Točit v Africe nějaký film, který nakonec nerealizoval.

00:06:41-Který režiséry jste měl v největší oblibě?

00:06:45-Já jsem měl moc rád Papouška, se kterým jsem dělal první 3 filmy.

00:06:51Naučil mě taky hodně kameramanské disciplíny.

00:06:56Pak jsem měl nejradši s Karlem Vachkem.

00:07:04Ale to jsme se dost často hádali a byla to dost vyčerpávající práce.

00:07:09Protože to natáčení bylo někdy 12 až 15 hodin bez přestávek.

00:07:15Měli jsme kousek housky v kapse, jedli jsme v autě.

00:07:18To bylo velmi vyčerpávající natáčení.

00:07:22Člověk nikdy nevěděl, co bude točit.

00:07:59-Pane architekte,

00:08:01kolik vám bylo let, když jste přijel do Paříže?

00:08:05-Mně bylo 29 let. -Co jste měl za sebou?

00:08:08-Měl jsem za sebou studia na fakultě architektury v Praze.

00:08:14A 5 let práce u Státní letecké správy.

00:08:22Tam jsem pracoval coby architekt v investičním odboru.

00:08:26-A rozhodl jste se opustit republiku.

00:08:29-Ano, rozhodl jsem se opustit republiku.

00:08:33-Proč? -Po hlubokých úvahách.

00:08:37Nedospěl jsem k tomu snadno. Proč? To je otázka.

00:08:44Často si ji kladu ještě dnes.

00:08:47Myslím, že hlavní důvod byla moje naprostá nechuť žít v tom režimu,

00:08:55který se mi zdál naprosto zkorumpovaný.

00:08:59Brzda jakéhokoliv rozvoje, pokroku.

00:09:03A zároveň myslím, že v tom byla taky potřeba se měřit se Západem.

00:09:15Možná, že v tom byl i kus dobrodružství.

00:09:18-Za jakých okolností jste odcestoval?

00:09:21Dobrodružně nebo v poklidu?

00:09:23-Já přijel do Paříže s výpravou Československého svazu mládeže.

00:09:28Kuriózní bylo,

00:09:30že to byl zájezd organizovaný Ústředním výborem svazu mládeže.

00:09:36Výpravu jsem opustil hned 1. den po příjezdu do Paříže.

00:09:43A díky jedné z mých francouzských přátel jsem našel rychle práci.

00:09:50V továrně, coby pomocný dělník.

00:09:54Pracoval jsem na běžícím páse a vyráběl součástky pro kamiony.

00:10:05Nikdy se nevyvinul dobrý vztah mezi mnou a strojem.

00:10:14Byla tam nějaká zábrana.

00:10:17Takže když jsem odcházel po několika týdnech z továrny,

00:10:23vedoucí ateliéru mně říkal trošku posměvačně,

00:10:32že doufá, že budu lepší architekt, než jsem byl soustružníkem.

00:10:54Musím dodat 1 věc. V té době nebyl tak velký problém sehnat práci.

00:11:01To byla ještě léta úžasného rozkvětu ekonomie.

00:11:06A samozřejmě stavebnictví tím bylo též poznamenané.

00:11:12Takže situace byla mnohem jednodušší, než později.

00:11:18Byla to to, čemu se říká ve Francii 30 slavných let.

00:11:28Těch 30 slavných let od roku 1945 až do roku 1975.

00:11:33Stavělo se tisíce bytů a ne vždycky dobře.

00:11:42Nebylo to vždycky ku prospěchu architektury.

00:11:46Takže potom jsem našel místo ve větší kanceláři v 16. čtvrti.

00:11:53To byla ještě tehdy taková buržoazní čtvrť.

00:11:57Začal jsem tam pracovat jako architekt.

00:11:59Spolupracoval jsem na koncepci projektu a též na jejich realizaci.

00:12:07V této kanceláři jsem zůstal 17 let.

00:12:11-Řekněte, měl jste pocit, že váš odchod splnil vaše očekávání?

00:12:21Ten výsledek splnil vaše naděje?

00:12:25-Člověk když je mlád, tak samozřejmě má mnoho snů.

00:12:32A život před ním je vlastně takový tajemný sen.

00:12:40Takže často musí korigovat sny nebo naděje ze svého mládí.

00:12:48Nicméně co můžu říct je, že pro mě to byla fantastická zkušenost.

00:12:53Zkušenost jednak profesionální, zkušenost osobní.

00:13:01A už jen fakt, že jsem žil v Paříži, byl pro mě obohacující.

00:13:08Od 1. dne jsem se do toho města zamiloval.

00:13:12Vzpomínám si na 1. měsíce, kdy jsem tady chodil v takovém stavu euforie

00:13:17A cítil jsem se opravdu šťasten.

00:13:22Pokud se týče té profesionální zkušenosti, nejde to tak rychle.

00:13:29Formace je trošku jiná,

00:13:32než kterou měla naše generace a formace architektů francouzských.

00:13:39Nezapomeňte, že já jsem přišel na fakultu v roce 1955.

00:13:44To byla ještě éra socialistického realismu, stavěly se nejrůznější...

00:13:51Jak se tomu tehdy říkalo - krohovna.

00:13:54Autorem byl pan profesor architekt Kroha.

00:13:58Velké hotely jako Internacional atd.

00:14:02My jsme vlastně neměli reference moderní architektury.

00:14:06Pro nás byl jediný vzor český funkcionalismus z 30. let.

00:14:15Který ovšem taky tehdy nebyl uznán oficielně.

00:14:21Musel jsem se znovu něco učit.

00:15:30-Vy jste studovala v Praze v době, kdy byla FAMU velmi známá.

00:15:37A produkovala hodně výborných studentů. Jak dlouho jste tam byla?

00:15:43-5 let. Přišla jsem v okamžiku, kdy česká moderní vlna byla na vrcholu.

00:15:50V roce 1966. Pak jsem zažila rok 1968.

00:15:54Což byla taková nejdůležitější zkušenost mého života.

00:15:59A dokončila a odešla jsem v roce 1971.

00:16:04-A odešla jste kam? -Do Polska.

00:16:07Mně se líbilo v Praze, zvlášť v této době.

00:16:12Myslela jsem, že bych tam zůstala, ale pak se to politicky změnilo.

00:16:17Změnilo se to takovým směrem, že to se stalo nemožné.

00:16:21Vrátila jsem se do Polska, kde se zrovna doba trošku zlepšila.

00:16:27Byla taková určitá liberalizace.

00:16:30Andrzej Wajda dostal filmovou skupinu, přijal mě do té skupiny.

00:16:34Ze začátku jsem měla politické potíže, ale pak to nějak dopadlo.

00:16:40S Wajdovou pomocí a pomocí kolegů, kteří se za mě prali,

00:16:47jsem začala točit v Polsku.

00:16:50-Tento rozhovor natáčíme v pařížském bytě.

00:16:54Ale vy většinu času trávíte na venkově tady ve Francii.

00:17:01A taky v Americe, kde jste teď uváděla nový film.

00:17:05Jezdíte i do Polska. Tak kde je teď váš domov?

00:17:10-Asi v letadle. Nevím. Mám to takové trošičku jaksi neurčité.

00:17:17To je těžko říct. Ta vesnice je něco, co jsem si koupila, zařídila.

00:17:23A co vypadá nejvíc jako dům.

00:17:26Takže tam cítím, že se snažím zapustit nějaké kořeny.

00:17:30Nevím, jestli to byla správná volba nebo ne.

00:17:35Ale v každém případě se to stalo.

00:17:37V tom Bretaňsku u moře je něco, co považuji za dům.

00:17:41V Americe jsem, když tam mám nějaké věci.

00:17:45Posledně jsem v Americe točila a stříhala.

00:17:48Takže jsem tam strávila přes rok a mám nějaké projekty s Američanama.

00:17:53Aby to nějak pokračovalo, musím tam trávit několik měsíců do roka.

00:17:59-Řekněte mně, neznamená tady to určité vykořenění,

00:18:03neznamená to trošku ztrátu nějakého pocitu?

00:18:09Nemění to třeba váš pohled na témata, které si vybíráte?

00:18:14Myslíte, že vás to obohacuje nebo omezuje?

00:18:21-Něco za něco. Něco to dává, něco to bere.

00:18:24Ale kina se dneska změnila od doby, když jsme začínali.

00:18:28Peníze a určitý takový širší úspěch, hrají velikou roli.

00:18:35Takže je těžké se dnes soustředit jen na své maličké lokální historky

00:18:44Většina filmařů musí myslet na to, aby se film prodal.

00:18:49Prodal se taky v Americe, v Evropě, Japonsku, Polsku.

00:18:53Což občas dává dobré výsledky a občas dost příšerné výsledky.

00:18:59Já jsem dost pesimistická, pokud jde o rozvoj kina.

00:19:03A co se dneska děje, mě tak netěší. Ale je to také vzrušující.

00:19:08Dělat filmy a věci, na které lidi s různým zázemím a kulturou

00:19:16mohou emocionálně a emotivně velice silně reagovat.

00:19:51-Vy jste hodně dělala osobní témata.

00:19:54Mladý režisér, když začíná, tak chce přinést svou osobní výpověď.

00:20:00Teď děláte věci,

00:20:05které napíšete podle nějakých příběhů nebo dostanete scénář.

00:20:10Je ještě něco, co byste ráda přinesla jako osobní téma?

00:20:15-Já jsem nedělala osobní téma ve smyslu autobiografickém.

00:20:19Nikdy jsem nedělala takové věci, že se holka zamilovala do kluka,

00:20:24pak jí bylo líto, protože nevěděla jak s maminkou a s tatínkem a tak.

00:20:29Takové náměty jsem nikdy nedělala.

00:20:31V podstatě jsem dělala vždy historky, které jsem odněkud vzala.

00:20:36Nebo ze života nebo z literatury.

00:20:38Pochopitelně jsem brala historky, kde se zrcadlilo něco,

00:20:42co já považuji za důležité téma mého života.

00:20:49Jenomže nikdy jsem neměla chuť to takhle vyložit přímo do kamery.

00:21:01Říct - tohle je moje historie, tohle mě zajímá.

00:21:04Hledala jsem v příbězích, kde se zevšeobecňuje něco,

00:21:10co považuji za důležité.

00:21:12Kde něco je osvětlené světlem patosu.

00:21:15Že to najednou nabírá nějaký smysl.

00:21:19Že se najednou ukazuje, že v téhle historce se zrcadlí něco,

00:21:24co je, doufám, nějakým hlubším odrazem lidského osudu.

00:21:29-Já jsem to myslel jako trošku film určité výpovědi.

00:21:33Jaký téma jste cítila třeba Verlaina a Rimbauda?

00:21:39-Většina mých filmů se zabývá otázkou identity.

00:21:42Kdo jsme a do jaké míry může 1 člověk ovlivnit druhého.

00:21:47Do jaké míry může společnost ovlivnit pravdu o jednotlivci a tak

00:21:52V podstatě - kdo jsme. To je taková ta hlavní otázka.

00:21:56Ta se v různých příbězích různým způsobem odrazuje.

00:21:59A myslím, že pokud bych mohla mluvit o hlavním tématu mých filmů,

00:22:05tak to bude asi tohle.

00:22:08-A máte pocit, že se vám to podařilo trošku pochopit?

00:22:13Nebo zodpovědět? Aspoň pro vás osobně?

00:22:16-Kladu otázky, odpovědět je horší.

00:22:20Ale myslím si, že lidstvo na tom je dneska.

00:22:23Najít odpovědi je velice nesnadné.

00:23:37-Když přijedete, byť jenom na tu krátkou dobu.

00:23:41Jaký máte pocit z té atmosféry nebo z toho kulturního prostředí?

00:23:47Je to pro vás ještě blízké nebo už je to něco úplně cizího?

00:23:53Jaký tam máte pocit?

00:23:55-Myslím, že i pro Čechy vracející se po emigraci, je to dost cizí.

00:24:00Myslím, že co se stalo v Čechách,

00:24:03je teď ještě mnohem hlubší než to, co se stalo v Polsku.

00:24:07V posledních 8 letech se udělala změna režimu, změna generací

00:24:11a změna hodnot, která se vytvořila.

00:24:16Pro lidi je velice těžké najít tu kulturu, kterou si oni pamatují.

00:24:24Kterou si pamatují ze svého mládí nebo i z tradice.

00:24:28Ale já mám pocit, že podobně jako v Polsku je určitá konfuze.

00:24:33Lidé nevědí, co by měli říct, jak by měli říct,

00:24:37jestli by měli bránit své kultury. Ale které kultury?

00:24:43Kultury z před války nebo kultury těch 50 let komunismu?

00:24:49Do jaké míry to je české, do jaké míry není.

00:24:53A myslím, že tam necítím takovou kreativní energii.

00:24:57Nemám pocit, že spisovatelé chtějí psát a filmaři chtějí točit.

00:25:02A nemám pocit, že kultura, umění, je dnes pro lidi skutečně důležité.

00:25:11Neměla jsem takový pocit. Měla jsem spíš pocit takového zmatku.

00:25:15-Já jsem tam nebyl 30 let.

00:25:17A 1. návrat potom, tuším, v roce 1990, 92 byla zvláštní zkušenost.

00:25:25To jsem tam chodil v takovém podivném rozpoložení.

00:25:30Byla to pro mě naprosto surrealistická situace.

00:25:35Nevěděl jsem, jestli sním nebo jestli existuju.

00:25:39Třeba schody, které jdou dolů na Kampu, se mi zjevovaly ve snech.

00:25:45Že skutečně tam ještě byly, že se nezměnily.

00:25:48Že celý Smíchov, kde jsem prožil celé dětství a mládí,

00:25:55že vlastně se vůbec nic nezměnilo, až na pár renovovaných domů.

00:26:00Takže to byl pocit velice silný, který ovšem teď už se neopakuje.

00:26:06-Uvažoval jste o tom, jestli se třeba nevrátíte domů?

00:26:14Ať už na Slovensko nebo jestli zůstanete už navěky tady?

00:26:20-V roce 1990 jsem se rozhodoval, jestli se vrátit nebo ne.

00:26:24Vybavila se mi situace, když jsem se vrátil z vojny do Prahy.

00:26:29V roce 1966. Tak jsem se rozhodl, že už to nebudu zkoušet.

00:26:37Že ani nebudu zkoušet třeba pracovat chvíli tam a chvíli tady.

00:26:41Protože mi to připadalo v podstatě nerealizovatelné.

00:26:45A rozhodl jsem se definitivně, že zůstanu žít v Paříži.

00:26:50-A cítíte se dnes, abych tak řekl, čím?

00:26:55-Cítím se v podstatě ničím.

00:26:58Mám francouzské občanství z roku 1990, české nemám.

00:27:02Protože české mi bylo vzaté.

00:27:04A od té doby jsem se nikdy nepokoušel ho znovu nabýt.

00:27:08Jednou jsem četl od Škvoreckého povídku o paní.

00:27:14Paní odjela z Čech do Ameriky, usadila se tam, žila tam.

00:27:18A na důchod se jí zastesklo po rodné hroudě.

00:27:21Vzala loď a odjela lodí do svý rodný země.

00:27:24Tam pobyla měsíc, zase se jí zastesklo po Americe.

00:27:27Zase se vrátila do Ameriky.

00:27:29Pak zase pobyla tam, zase se jí zastesklo.

00:27:32Ta paní vlastně skončila, zemřela na lodi.

00:27:35Takže já mám dojem, že taky vlastně žiju na lodi.

00:27:38Kdybych se vrátil do Prahy, tak už nebudu nikdy doma v Praze.

00:27:42Protože lidi mezitím žili věci, které já už jsem nepoznal.

00:27:47Že by mezi námi byla jakási propast.

00:27:49A nebudu tady nikdy doma.

00:27:51Když jsem přišel, mně bylo vlastně 47 let. Člověk přijede do hotovýho.

00:27:56Takže vlastně já nejsem doma nikde.

00:28:19-Ovšem pozor, vážení přátelé, toto byla jen 1. část!

00:28:24Ještě uvidíte další 2 díly pařížského cyklu našeho pořadu.

00:28:30A to jsme, prosím, ani některé umělce žijící v Paříži nezastihli.

00:28:37Jiné však zase uvidíme. A to známé, méně známé i neznámé.

00:28:45Tak těšte se na další 2 díly našeho cyklu Za dveřmi je...,

00:28:52který vám také přeje šťastný a veselý nový rok.

00:29:04Všecko nejlepší!

00:29:10Skryté titulky: Jitka Cívková Česká televize, 2014

00:29:14.

Stopáž30 minut
Rok výroby 1998
 ST 4:3
ŽánrDokument