Křesťanský magazín

Radosti a strasti života víry. Magazín nejen pro věřící. Uvádí P. Oppeltová

Multižánrový křesťanský festival UNITED

Připravila: Michaela Rozbrojová

Na pět set organizátorů, z toho sto padesát dobrovolníků a sedm desítek duchovních poradců a modlitebníků se podílelo na přípravách letošního křesťanského multižánrového festivalu Worship United, na který mimo jiné zavítal i světoznámý mim Carloz Martinéz.

V příspěvku účinkují: Petr Húšť – organizátor festivalu, kapela BCC Worship

Festival UNITED

Celostátní setkání mládeže Žďár nad Sázavou

Připravila: Alžběta Medlová

V srpnu se konalo celostátní setkání mládeže ve Žďáře nad Sázavou a přijelo na něj více než 5000 účastníků. Co bylo náplní akce a co mladí lidé od programu očekávali? Na to se organizátorů i účastníků setkání ptala Alžběta Medlová.

V příspěvku účinkují: Kristýna Plíhalová – organizátorka setkání, Jan Balík – ředitel Sekce pro mládež

Oficiální blog Celostátního setkání mládeže ve Žďáru nad Sázavou 2012

Kaprálův mlýn

Připravila: Michaela Rozbrojová

Kaprálův mlýn v Ochozi u Brna se během druhé světové války stal úkrytem pro mnoho lidí. Přestál chvíle, kdy se kolem něj přehnala fronta i doba, kdy byl vyrabován a téměř zničen. Dnes slouží skautům a mládeži nejen k pobytům v krásné přírodě, ale hlavně k výuce ekologie.

V příspěvku účinkují: Michal Medek – manažer projektu, Ivo Brzobohatý – správce mlýna

Kaprálův mlýn

Kefasfest

Připravil: Bedřich Jetelina

K nepřeberné nabídce letních hudebních festivalů přibyl letos jeden nový. Proběhl hned na začátku prázdnin v romantických prostorách bývalého ženského kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích. Jeho název – Kefasfest – je odvozený od jména apoštola Petra, které se překládá do aramejštinyjako Kefas.

V příspěvku účinkují: Roman Kubín – ředitel Pastoračního střediska brněnské diecéze

Kefasfest

Festival Na vodě

Připravil: Bedřich Jetelina

Oproti Kefasfestu má ten další festival už desetiletou tradici. Koná se na přehradě Lučina nedaleko Tvarožné Lhoty na Slovácku a jmenuje se Festival Na Vodě. Jeho výtěžek byl věnován charitativním akcím ve třetích zemích.

V příspěvku účinkují: František Šrámek – organizátor festivalu

Festival Na Vodě

Milivoj Husák

Malíř, výtvarník, scénograf

Připravila: Michaela Rozbrojová

Za přínos v tvůrčí oblasti letos obdržel na Velehradě Řád svatých Cyrila a Metoděje i Milivoj Husák, malíř, výtvarník, scénograf a také autor několika sakrálních prostor. Se svou manželkou žije v Lelekovicích u Brna, kam nás pozval.

Tak to vidím já

Fejeton Tomáše Machuly

Připravil: Bedřich Jetelina

K čemu je nám Bůh? Na konci léta se člověk ohlíží zpět, jak čas volna, který v létě obvykle máme, co nejlépe využil. K čemu vlastně volný čas je? Samozřejmě k tomu, abychom si odpočinuli, načerpali síly a tak podobně. Pokud se na tuto otázku pokusíme odpovědět paradoxem, pak je volný čas především prostor pro dělání toho, co je vlastně k ničemu. Naše činnosti jsou buď prostředkem k něčemu jinému, nebo jsou samy o sobě cílem. Tomu, co je prostředkem, říkáme užitečné, účelné, efektivní, apod. Je to prostě „k něčemu“. Může to být vydělávání peněz, úklid, cvičení apod. Tím, co je cílem samo o sobě, máme často tendenci pohrdat a pokládat to za mrhání časem. Může to být četba klasiků a umění vůbec, ale může to být také vědecký výzkum, který si jako hlavní cíl klade samotné poznání.

Ale ruku na srdce, dá se mluvit o odpočinku nebo o radosti, když jsme pořád pronásledováni myšlenkou „k čemu to je“? Po dlouhá staletí museli mít lidé přikázáno, aby měli aspoň jeden den volný čas, tj. aby aspoň jeden den týdně věnovali něčemu naprosto neužitečnému, tj. Bohu. Dnes máme volného času tolik, že nevíme co s ním. Na přikázání moc nedáme a na Boha nemyslíme. Místo svobody, kterou nám volný čas nabízí, se sami dobrovolně stáváme otroky cílů, které si křečovitě klademe. Volný čas trávíme horečnou snahou o jeho co nejefektivnější využití, místo abychom si užili možnosti dělat to, co je naprosto k ničemu – číst, poznávat krásné věci, být s přáteli, a v neposlední řadě myslet na Boha. Jsme národem ateistů (jak se někdy říká) proto, že máme odpor k církvi, nebo je to spíše proto, že se bojíme Toho, kdo nepodléhá naší moci a volbě jako prostředky, kterými si něco dokazujeme? Než si přiznat, že vlastně sama sebe zotročujeme, je možná snazší nadávat na preláty nebo se věřícím jakoby z nadhledu posmívat. Neměli bychom se dnes kromě přikázání nezabiješ, nesesmilníš a nepokradeš, která vypadají tak prakticky, soustředit více i na první tři (nebo čtyři) přikázání? Schválně, dokážeme je aspoň vyjmenovat?

Přehrát video