Křesťanský magazín

Radosti a strasti života víry. Magazín nejen pro věřící. Uvádí P. Oppeltová

Úvod magazínu bude patřit Noci kostelů, v reportážích z Brna a z Prahy společně navštívíme několik míst s bohatým kulturním či duchovním programem. Dále se podíváme, jak ve Velkém Meziříčí uspořádali muzikanti koncert na podporu charitní organizace, do Slavkovic zavítáme na první kongres u nás o Božím milosrdenství, představíme Augustiniánskou školku v Praze a o své cestě k víře na závěr popovídá známý profesor Vladimír Smékal. Také vás čeká pravidelný fejeton - tentokrát Hany Pinknerové na téma škola. Pořadem provází Petra Oppeltová.

Noc kostelů Brno

režie: Michaela Rozbrojová

Výjimečnou příležet navštívit kostely a modlitebny v noci si ani letos nenechaly ujít tisíce lidí po celé republice. Během první česko-slovenské Noci kostelů otevřelo své brány veřejnosti kolem tisíce kostelů a modliteben. V Brně lákaly výstupy na věže, krypty i ochutnávka mešních vín. Vůbec poprvé mohli návštěvníci sledovat na internetu online přenos z programu v kostele svatého Jana Nepomuckého ve Starém Lískovci.

V příspěvku účinkují: Jan Asszonyi - kazatel Církve bratrské, Petr Mokrička - pořadatel, minorité, Štěpán Hájek - farář Českobratrské církve evangelické, Václav Brázda - skupina DNA, Tomáš Přikryl - skupina DNA, Ľudovít Kováč - farář Církve československé husitské

Noc kostelů Praha

režie: Michael Otřísal

V příspěvku účinkují: Miloš Rejchrt – evangelický farář

www.nockostelu.cz

Kongres o Božím milosrdenství

režie: Michaela Rozbrojová

Ve Slavkovicích na Vysočině koncem května vyvrcholil 1. národní kongres o Božím milosrdenství. Jeho mottem se stala věta „Teď je čas milosrdenství“.

V příspěvku účinkují: Tomasz Kazaňski – spoluorganizátor, Jiří Mikulášek – generální vikář brněnské diecéze, Jan Graubner – arcibiskup olomoucký

www.slavkovice.cz

Muzikanti dětem

režie: Lenka Pospíšilová

Čtyři muzikanti z Velkého Meziříčí se už popáté rozhodli podpořit organizaci, která pomáhá handicapovaným dětem. Tentokrát je sbírka z koncertu určená pro službu osobní asistence, kterou poskytuje Oblastní charita Žďár nad Sázavou.

V příspěvku účinkují: Pavla Lysáková – matka klienta, Pavel Červenka – osobní asistent, Petra Doubková – klientka, Jaroslava Pavlíčková – vedoucí služby Osobní asistence, Oblastní charita Žďár nad Sázavou, Radovan Hajný – muzikant, Ondřej Duben – muzikant

zdar.charita.cz

Škola svatého Augustina Praha

režie: Michaela Rozbrojová

Česká provincie řádu svatého Augustina v Praze v září otevřela svoji první mateřskou školu. Augustiniáni tak rozjeli vzdělávací projekt, v rámci něhož by chtěli příštím rokem vyučovat na vlastní základní škole a později na gymnáziu. Školku zatím navštěvuje dvacet dětí, ale už teď je o ni takový zájem, že se v příštím roce kapacita minimálně zdvojnásobí.

V příspěvku účinkují: Juan Provecho – ředitel školy, Ludmila Marie Zvěřinová – učitelka

www.skolasvatehoaugustina.cz

Seznamte se: Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc. – psycholog

režie: Lenka Pospíšilová

Profesor Vladimír Smékal je znám nejenom v odborných psychologických kruzích. Dnes se věnuje studentům i laické veřejnosti, píše odbornou i popularizační literaturu. Jeho cesta k víře nebyla přímočará, ale možná o to cennější.

Vladimír Smékal na Wikipedii

Tak to vidím já

Fejeton Hany Pinknerové – Škola nakřivo

Když jsem učila naše děti doma, v domácí škole, často se nám stávaly zábavné příhody. Vlastně skoro denně. Tak třeba si představte, co napsala naše Adélka do testu z prvouky. Probírali jsme právě, co potřebují živočichové nezbytně k životu. Napsala to výborně.

„Co potřebují živočichové nezbytně k životu? Světlo, vzduch, vodu, potravu a …svobodu.“ Svobodu? Tu jsme v učebnicích samozřejmě neměli, to byl její vlastní postřeh. Dobrý ne? Přesně pro tyhle momenty jsem měla domácí školu tak ráda. Vždycky jsem se o dcerách dozvěděla něco zajímavého, objevila jsem nějaké nové, dosud netušené chodníčky jejich mysli, nečekané způsoby uchopení učební látky nebo poťouchlý smysl pro humor.

Co by na to asi řekli v normální škole? To vám můžu říct úplně přesně, potkala jsem se totiž téhož dne se svou bývalou spolužačkou, učitelkou, co ve škole taky zrovna probírala tuhle látku. Chlubila jsem se jí Adélčiným testem a jejími originálními postřehy a ona mi řekla, že oni ve škole nemohou míchat předměty a nemají čas moc přemýšlet o tom, co všechno do testů píšou žáci. Ve škole to musí sedět podle tabulky. Řekla mi, že u ní ve třídě by to nebylo přesně správně a že by jí na tenhle test dala dvojku. No není ta škola nějak nakřivo? Já jsem byla tenkrát přesvědčená, že ta holka něco dost zásadního pochopila. Tehdy jsem si řekla: Dobře, že je učíme sami, svoboda je přece nezbytná podmínka k životu.

Přehrát video