22. března 2015

Hned v úvodní reportáži jsme se vypravili k jednomu opravdu velikému jezeru. Na břehu impozantní vodní plochy totiž leží město Kostnice, kde si připomínají kulaté výročí koncilu, který se zde konal v letech 1414–1418. Společnou výpravu českých novinářů organizovala Českobratrská církev evangelická. A jakožto správní Češi jsme v Kostnici hledali především odkazy na naše krajany, kteří zde přišli během zmíněného církevního shromáždění o život – Jana Husa a Jeronýma Pražského.

Vodě se věnuje Daniel Raus také ve své tradiční glose. Přestože je na planetě Zemi vody dostatek, vedou o ní lidé války a v některých krajinách jsou ochotni vyvažovat ji téměř zlatem. I nad těmito paradoxy se zamýšlí šéfredaktor Českého rozhlasu Plus.

Bez vody se stavba zřítí – nelekejte se, nejde o nové přísloví, které neznáte. Tenhle nápis zanechal Jan Blažej Santini Aichel v podzemí kláštera Plasy. Na pěti tisících sto pilotech zatlučených do bažiny tu stojí bývalý klášter cisterciáků. Když ho geniální stavitel v roce 1711 začal stavět, netušil, že mniši budovu velice brzy opustí. Voda, kterou pak nikdo nedržel na uzdě, začala klášter ničit. Zkáze se ale naštěstí podařilo zabránit. Vyžaduje to pravidelnou práci. Denně se musí chodit měřit výška hladiny, která konzervuje dubový rošt, na kterém klášter stojí a větrat se může jen tehdy, když to počítačový program dovolí. Více v reportáži Radka Kříže.

Studenti hudebního oboru univerzity z Jižní Karolíny koncertovali ve studentském kostele pražských vysokoškoláků. Se svou kamerou se do kostela Nejsvětějšího Salvátora vypravil i Michael Otřísal.

K situaci v Sýrii se společně vyjádřili zástupci největších tuzemských humanitárních organizací. Kromě otřesných podmínek, ve kterých jsou uprchlíci nuceni žít, se pozastavují také nad neochotou české vlády přijímat větší množství uprchlíků.

Arabista a český muslim Petr Pelikán, starozákonní teolog Petr Sláma a religionista Pavel Hošek dokončili naši diskuzní trilogii. Moderátor Pavel Anděl je tentokrát konfrontoval s velmi vtíravou otázkou – jak každý z nás může přispět k tomu, aby dialog různých náboženství přeci jen doznal smysluplnějšího vyústění.