Zápisky z cest
Muzeum v Paříži
Mám ráda Paříž a navštívila jsem ji mnohokrát, často i díky filmařské profesi. Zajímají mne české stopy v cizině. Vážím si lidí, kteří dokáží překročit hranice naší země a prosadit se v mezinárodní spolupráci. Patří k nim také čeští stavbaři, kteří se podíleli na realizaci stavby Nadace Louis Vuitton v Buloňském lesíku.
Nad zelenými korunami stromů vystupují obrysy budovy, která připomíná oblaka, plachetnici nebo stříbrného brouka. Architekt Frank Gehry a investor Bernard Arnault se dohodli na spolupráci v roce 2001. Od počátku chtěli vytvořit dílo, které bude v harmonii s přírodou a které bude samo o sobě uměleckým gestem. Prostor nadace s jedenácti galeriemi a koncertním sálem byl otevřen veřejnosti na podzim roku 2014. Slavnosti se zúčastnil francouzský prezident François Holland, starostka města Paříže Anna Hidalgová a mnoha dalších osobností. V krátké době se stala budova sloužící umění obdivovanou dominantou Paříže. Mistrovské dílo soudobé architektury vznikalo v mezinárodní spolupráci, založené na využití pokročilých metod 3D projektování.
V roce 2008 zvítězila česká stavební firma Sipral v tendru na dodávku části skleněných fasád. Leopold Bareš, zakladatel společnosti, byl jediný, kdo od počátku věřil, že se tak technicky náročný projekt vůbec podaří uskutečnit. Pro něj a celý jeho tým byla realizace stavby klíčovou zkušeností, která se sice možná již nebude nikdy opakovat, ale která jim otevřela nové příležitosti.
Poprvé jsme se vypravili s kamerou na místo stavby v roce 2010. V parku za stavební ohradou už stavbaři betonovali základy budovy a dno budoucího bazénu s kaskádami. Na kraji staveniště upoutaly pozornost informační panely s vizualizacemi projektu, byly tam také umístěny vzorky stavebních prvků ve skutečné velikosti: dřevěné vazníky, bílé panely nazvané Iceberg. Na malé části stavby s ukázkou skleněných fasád již pracovali čeští montážníci a stavbaři. Vzorek kompletní fasády sloužil k tomu, aby si architekti i stavbaři ověřili, jak budou prvky vyrobené pokročilými technologiemi ve skutečnosti fungovat. Když jsem přijela na místo, zorientovala jsem se nejdříve podle světových stran. Podle podkladů konstruktérů jsem se snažila představit si dokončenou budovu.
Natočili jsme proto široké celkové záběry, aby nám budova mohla ve filmu časosběrně vyrůst. To hlavní, co nás ale zajímalo, byla místa, kde budou pracovat čeští montážníci: hlavní vstup z jihu, kavárna, lobby, vstup na severní straně, prosklené výtahové šachty, eskalátor. Největší útvar, který byl u nás vyroben a dopraven z České republiky do Paříže, byla 40 metrů vysoká konstrukce jihovýchodní věže. V labyrintech hrubé stavby se nedal najít ani jeden pravý úhel. Bez rad Ing. Michal Prokopa, vedoucího manažera projektu, bychom byli ztraceni. Měl absolutní přehled o každém prvku, který české firmy pro stavbu projektovaly, vyráběly a dodaly po celou dobu realizace stavby.
Když jsme v roce 2012 navštívili s kamerou hrubou stavbu, vystoupili jsme až na horní terasu a otevřel se nám skutečně ohromující výhled. Člověk se cítil jako na malém ostrově v zeleném moři stromů. Nedaleko se tyčila jako maják Eiffelova věž a na protilehlé straně siluety mrakodrapů čtvrti La Défense. O možnost stavět na tomto výjimečném místě musel investor svést právní boj, který zdržel realizaci stavby. Pro české montážníky ale exkluzivní výhledy brzy zevšedněly. Pracovali na stavbě více než dva roky, přesto zvládnout francouzský jazyk pro ně nebylo snadné. Gesta pro domluvu s jeřábníky byla naštěstí mezinárodně srozumitelná. Stavbyvedoucí Richard Orphell, rodilý Francouz, který mluvil i česky, působil jako nepostradatelný prostředník. K zasklívání tak složitých konstrukcí byla třeba velmi sehraná parta. Jeřábník posouval skleněné břemeno mimo svůj zorný úhel, spoléhal proto na pokyny stavbyvedoucích z vysílačky jak na zemi, tak na montážní plošině. I když většina pracovníků na stavbě měla mnohaleté zkušenosti, všichni věděli, že na tak složité stavbě nikdy předtím nedělali.
Do hotové budovy jsme se vrátili s Leopoldem Barešem v roce 2014. Sešli jsme se v kavárně Frank v přízemí. Celý její kónický prosklený tvar je dílem českého umu. Jen odborník umí docenit, jak je toto stavební dílo vytvořeno se strojařskou milimetrovou přesností. Vysoko na jedné stěně kavárny jsou umístěny historické kufry z dílny Louise Vuittona. Tento francouzský podnikatel a průkopník cestování založil svoji firmu v roce 1854. Dnes nese jeho jméno nadace poskytující inspirativní prostor umělcům, veřejnosti a všem návštěvníkům Paříže.
Procházíme severním východem do Jardin d´Acclimatation. V devatenáctém, století za časů Napoleona III., zde bylo místo, kde se Pařížané seznamovali se světem exotických zemí. Stával zde velký prosklený pavilón, který se nezachoval, ale který se stal inspirací Franku Gehrymu. Každá vynikající architektura navazuje na paměť místa a dává mu nové významy. Celý park byl nově krajinářsky upraven. Slouží hlavně rodinným výletům a školním dětem.
Jsou zde malá vodní díla, skalnaté výběhy s různými druhy koz, voliéry s ptáky. Páv sedí nad pestrobarevným chrámkem v Korejské zahradě. Mířím ke svému oblíbenému místu u rybníka, kde se nová budova zrcadlí spolu s okolní přírodou. V dnešním turbulentním světě konfliktů vnímám vděčně tento prostor harmonické proměny a tvořivosti.
- Adresa: 8 Avenue du Mahátma Ghandi, Bois du Boulonge 75 116 Paris
- www.fondationlouisvuitton.fr
Říká vám něco jméno Frank Gehry? Ano, je to ten slavný architekt, který je spoluautorem i takzvaného tančícího domu v Praze. Další jeho slavná stavba vyrostla v Paříži. A je dost pravděpodobné, že se stane jednou z jejích hlavních lákadel. Je to budova muzea, která vyrostla uprostřed Bouloňského lesíku. A je opravdu nádherná, připomíná ohromnou loď, která jakoby proplouvala městem. A dokonce tam najdete i nemalou českou stopu.