Kouzelná školka

Vystudoval Státní konzervatoř v Praze, dva roky hrál jako mim v divadle Laterna Magika, poté byl angažován v divadle Ypsilon. V roce 1979 založil soubor Mimtrio, který během deseti let své existence proslavil doma i za humny. Je autorem a choreografem všech svých vystoupení a představení, s nimiž křižuje úspěšně republiku. Vedle toho napsal a režíroval balet Billiard a lední šou Princezna Zmrzlina. Od roku 1999 se objevuje na obrazovce České televize se svým pořadem Kouzelná školka, a právě o té si s ním budeme povídat.

Chodil jsem do všech školek. Když pominu Kouzelnou školku, do které chodím nyní, tak jsem navštěvoval jesle i mateřskou školu. Pamatuji si, že v jeslích byl bubák a kdo nejedl, tak s ním byl zavřený v malé komůrce, asi to byla špajzka. Z mateřské školy si zase pamatuji paní učitelku, kterou jsem po obědě tajně sledoval zpoza peřinky. Namazala si ruce niveou a nosila je před sebou, jako když si suší nehty. To se mi moc líbilo.

Děti, pro které hraji, jsou stále stejné. Vše, co jsem si pamatoval z dětství, jsem uplatnil ve svých scénářích pro Kouzelnou školku. Mám velmi příjemný pocit z odezvy, která se mi bezprostředně dostává. Snad největším, i když docela drsným zážitkem nedávno bylo, když malý chlapeček po skončení mého představení, čekající v řadě na podpis, řekl tatínkovi: „Táto, Michal nikdy nesmí umřít!“ Chtěl vyjádřit, tím nejhezčím způsobem, radost, štěstí a lásku, kterou cítil ke mně, když byl už tak blízko a řekl to tak, jak to řekl. V tu chvíli jsem se stal „nesmrtelným...“

Baví mě to! Pravdou je, že mě určitě ovlivnilo to, že jsem vyrůstal v prostředí obrázků a loutek pro děti. Moji rodiče jsou oba výtvarníci, otec je stále, i v čtyřiaosmdesáti letech, členem činohry Národního divadla. Oba malují dodnes. Své dětství jsem prožíval v zákulisí a po šatnách divadel. Začal jsem hrát pro děti po boku mého otce asi v šestnácti letech jako jeho asistent, který mu vše omylem kazí. Pak jsem založil skupinu Mimtrio a věnoval se vymýšlení scének, parodií a skečů pro dospělé. Ale nakonec to dopadlo takhle. Jsem za to rád. Děkuji. Jestli to umím, nevím, ale smích dětí slyším!

Musím se přiznat k tomu, že jaro miluji. Je to pro mě nejkrásnější období v roce. Těším se na něj od prvního dne zimy. Kostým mám žluto hnědý, spíš podzimní, ale to je proto, že takhle mě děti znají z pořadů České televize, a to jim nemohu udělat, aby jejich Michal byl jiný, když se s ním setkají. Můj osobní šatník, a to především košile, jsou s motivy léta. Rád nosím palmičky, ananasy, rozkvetlé tropické květy a to vše v pestrých barvách. Takové barvy má moje žena na mně ráda.

Snažím se co nejvíce své autorské práce, kterou si musím odsedět u stolu, nechat na zimu. Nerad se totiž šidím o vůni jara a procházky po golfových hřištích. Přesto mě v dubnu čeká premiéra mého nového, v pořadí sedmého, sólového představení pro děti pod názvem Michalova brnkačka. Ale jak jsem řekl, vše je už vymyšlené a nazkoušené. Jako málokdo z kolegů půjdu do premiéry bez známek trémy s chutí si hrát, bavit se a užít si to. Doufám, že to bude „brnkačka“.