Jan Lukeš a Jan Schmid bilancují v předvánočním čase čerstvé literární a umělecké počiny se spisovatelkou Alenou Ježkovou, fotografkou Evou Fukovou a režisérem a nově i spisovatelem Jurajem Jakubiskem

Adventní doba je časem rozjímání, očekávání a nadějí, kdy by mělo víc než rozum přicházet ke slovu srdce. Někdo nachází „čistá a tichá srdce“ na půdě řeholních řádů, někdo v pomoci bližním, někdo v až pudové historické empatii, někdo v citlivosti k bytostem i předmětům všedního dne, které nás obklopují. A někdo se dokonce v pozdním věku vyrovnává se svou vlastní (staro)novou identitou poté, co absolvoval transplantaci srdce. Soucit a chápavost nejsou ale něčím samozřejmým, co je člověku bez námahy shůry dáno. Je to také – či ještě spíše především – záležitost vědomé volby, odříkavého usilování, pevné disciplíny. To je ovšem něco, od čeho náš čas mnoha možností spíše odvádí. A tak bude zajímavé sledovat tentokrát příklady těch, kteří často v ústraní, mimo mediální senzace, dokonce pod pseudonymy, vytvářejí díla, jež se snaží obnovit řád.

Čtenář V.I.P.: Filip Zdeněk Lobkowitz

Filip Zdeněk LobkowitzOpat Filip Zdeněk Lobkowitz (* 1954) byl do čela premonstrátské komunity v klášteře Teplá zvolen v roce 2011 a od té doby usiluje o to, aby místu vrátil význam duchovního centra, který mu náležel takřka hned od založení na konci 12. století. Navazuje zejména na dílo svého předchůdce opata Heřmana Josefa Tyla (1914–1993), vězně nacistických i komunistických koncentráků, mj. též autora memoárů Psancem (2006). Sám F. Z. L. pracoval původně v Knihovně Národního muzea a do tepelské kanonie vstoupil tajně za normalizace, vysvěcen na kněze byl v roce 1990. Klášter trpěl za války, kdy tu byla mj. rasově čistá porodnice Lebensborn, i za socialismu, kdy budovy sloužily až do roku 1978 jako kasárna Československé lidové armády. Způsobené škody byly v roce 1990 odhadnuty na 2 miliardy korun, včetně ztrát na zdejším muzeu a knihovně. Právě ta ovšem i dnes zůstává druhou největší klášterní knihovnou u nás a přirozeným centrem práce řádu. O tom všem právě v ní budeme s panem opatem hovořit.

Spisovatel: Alena Ježková

Alena JežkováAlena Ježková (* 1966) vystudovala češtinu a pedagogiku na FF UK a pak absolvovala doktorské studium v oboru grafický design a vizuální komunikace. Pracovala jako novinářka, dnes je známa jako autorka množství knih určených zejména dětem a mládeži, v nichž se obrací ke starým českým i moravským legendám, pověstem, kronikám, dějinám míst i k biografiím historických postav. Její poslední kniha Tichá srdce (2013) s podtitulem „kláštery a jejich lidé“ a se 160 fotografiemi Jiřího Chalupy je však určena dospělým čtenářům a pokouší se z osobního hlediska laika zrekapitulovat historii i současnost řeholního života u nás. Pracovala na ní pět let, téma zdaleka nevyčerpala, možná ale právě její přiznaná prvotní nevědomost je dobrým vstupem do hájemství, které je pro mnohé dodnes poznamenáno pokřivenými ideologickými výklady z minulosti. Ostatně trvající spor o církevní restituce trpí právě takovou neznalostí a ignorancí. Způsob, jakým A. J. spojuje historické výklady s pokusy o proniknutí do duchovního světa jednotlivých řádů i s osobními rozhovory s jejich představiteli, včetně opata Lobkowitze z Teplé, může tak být cestou alespoň k pochopení.

Téma

Zdeněk Hanka (vl. jm. Zdeněk Šťastný, * 1956) je Čech žijící v Calgary v Kanadě, kde pracuje jako pohotovostní lékař a instruktor. Do Kanady odešel s rodinou v roce 1999 po nezdařené privatizaci zdravotnického zařízení, jehož byl ředitelem, prošel tam pak řadou manuálních zaměstnání, stal se restauratérem, pak navaděčem na letišti, řidičem školního autobusu, laborantem, záchranářem, posléze „lektorem pro zásah prvního kontaktu“. Knižně debutoval v Mladé frontě v roce 1988 (Lék pod kůží), dnes už má na kontě přes deset titulů, ten nejnovější se jmenuje Hry a hrátky se zvířátky, vychází v listopadu v Albatrosu a ilustrace ke knize vytvořily děti z Klokánků. Jaké to ale podivné hrátky sehrál osud se samotným autorem?

Jakuba KatalpaJakuba Katalpa (vl. jm. Tereza Jandová, * 1979) je čerstvou držitelkou Ceny Josefa Škoreckého za román Němci (2012). Jedná se o pátou knihu autorky, která vystudovala bohemistiku, mediální studia a psychologii a knižně debutovala v roce 2000. Už její román Je hlína k snědku? (2006) byl nominován na Magnesii Literu, teď zase porota na nové knize ocenila kompoziční propracovanost a suverénní styl, stejně jako naléhavost tématu dotýkajícího se stále živých traumat 20. století. Kritika nepřijala ovšem román nijak jednoznačně, mj. také v závislosti na tom, jak dalece komplikovaný příběh vztáhla ke zdánlivě jednoznačnému názvu. Přičiní J. K. k pojetí románových dějů nějaký vlastní výklad? Uvidíme při návštěvě v jejím bydlišti v zapadlé vesničce Všekary, 50 kilometrů od Teplé.

Nakladatelský počin: Eva Fuková

Eva FukováEva Fuková (* 1927) je první ženskou fotografkou, které v ČSSR vyšla v roce 1963 samostatná monografie. Navzdory tomu ji ovšem režim spolu s jejím manželem, malířem a ilustrátorem Vladimírem Fukou (1926–1977), vytrvale nechával sledovat a nakonec oba i s dcerou vyhnal v roce 1967 do emigrace. Z cca 5 000 vytvořených fotografií si s sebou E. F. mohla vzít asi desetinu, takže dnes je její monografie nazvaná Pábení (2013) nutně jen torzovitým pokusem o rekonstrukci celoživotního díla. Přesto je fascinující nejen svým obsahem, příběhem nezávislého tvoření, ale i formou, kterou jí vtiskla autorka grafické úpravy Zuzana Lednická. Nad knihou, která obsáhle cituje i ze vzpomínek E. F. Útržky paměti, sepsaných v roce 1996, budeme hovořit se samotnou fotografkou v jejím bytě v Hellichově ulici 20, kam se nastěhovala po 35 letech emigrace a kde se výrazně projevuje výtvarný odkaz Vladimíra Fuky. A krom toho budeme ve studiu o knize mluvit s autorem její koncepce a textu, filmovým dokumentaristou Alešem Kisilem (* 1964), pro něhož se svazek stal úspěšným vstupem na další umělecké teritorium.

Přesah: Juraj Jakubisko

Juraj JakubiskoRežisér Juraj Jakubisko (* 1938) prodělal na prahu pětasedmdesátky transplantaci srdce a v rekonvalescenci pak napsal první díl svých pamětí s názvem Živé stříbro (2013, ze slovenštiny přeložil a textově upravil Pavel Cmíral). Vyprávění končí v roce 1971, v Jakubiskových Kristových letech, kdy je mu znemožněno dokončit film Dovidenia v pekle, priatelia (1970/1990) a je odsunut do Krátkého filmu. Do té doby je ovšem jeho umělecká cesta fascinujícím příběhem cesty outsidera z východoslovenského Kojšova až na výsluní tehdejší světové kinematografie. J. J. ji popisuje v 372 krátkých kapitolkách, které nezapřou jeho kypivou obrazotvornost i smysl pro bizarní humor. „Jestli mi bude nové srdce tlouct jako to kojšovské,“ věří J. J., že napíše i pokračování…

Vánoční přídavek: Ivan Steiger

Ivan SteigerVýtvarník Ivan Steiger (* 1939) patří mezi nejznámější české umělce ve světě. Za své kresby a animované filmy získal řadu ocenění. Po emigraci v roce 1968 se usadil v Mnichově a jeho karikatury brzy začaly vycházet v Suddeutsche Zeitung. Z protiokupačního karikaturisty se postupně stal univerzálním německým kreslířem. Kromě výtvarné profese Ivan Steiger se svou ženou celý život sbírá hračky. V Mnichově vybudoval unikátní Muzeum hraček. Po pádu železné opony se často vrací do Prahy, kde také založil Muzeum hraček. A to je přece ideální povídání pro dobu adventní.

Stopáž52 minut
Rok výroby 2013
 P ST
ŽánrMagazín