Filmopolis

Berlinale 2010

Jubilejní 60. ročník Mezinárodního filmového festivalu v Berlíně nabídlo v roce 2010 bezmála čtyři stovky filmů, které se ucházely o přízeň odborné poroty i veřejnosti. Uděleno bylo nakonec letos přes padesát cen. Pochopitelně nejostřeji byla na Berlinale sledovaná hlavní soutěž.

Zlatého medvěda pro nejlepší film 60. ročníku filmového festivalu Berlinale získal nakonec turecký snímek Bal (Med). Závěrečný díl trilogie režiséra Samiha Kaplanoglua poeticky líčí dětství malého chlapce v odlehlé části Turecka. Film z této země vyhrál na berlínské přehlídce po 46 letech.

Vizuálně strohý, ale emocionálně nabitý snímek, v něm režisér nepoužil žádnou doprovodnou hudbu, staví do popředí jako hlavní myšlenku sepjatost člověka s přírodou, kterou se pro diváky snaží navodit převážně pomocí dlouhých záběrů filmové kamery. Srdce festivalového publika si získal šestiletý představitel hlavní role Bora Altaj, jenž ztvárnil prvňáka Jusufa, který žije jen se svým otcem. Kluk pozoruje lesy a květiny, a jakmile se ve třídě dostane do stresu, začne koktat. Jeho otec zase vykuřuje včely nebo připravuje lanovku na stahování kmenů. Ve filmu se prakticky nic zásadního neděje, jediný markantní obrat v ději se odehraje hned na začátku, kdy se otec ztratí a chlapec se ho vydá hledat.

Jako nejlepší režisér byl Stříbrným medvědem oceněn v Berlíně Roman Polanski za politický thriller The Ghost Writer. Pierce Brosnan si v něm zahrál bývalého britského expremiéra s temnou minulostí, kterou odkrývá zapisovatel jeho memoárů v podání Ewana McGregora. Nejnovější snímek oscarového režiséra měl na Berlinale světovou premiéru, které se však jeho tvůrce nemohl zúčastnit kvůli domácímu vězení ve Švýcarsku, kde čeká na rozhodnutí o vydání do USA pro soudní přelíčení kvůli sexuálnímu deliktu ze 70. let.

Nejvíce sošek stojícího medvěda si z paláce Berlinale odnesli tvůrci ruského dramatu zpoza polárního kruhu Kak ja provjol etim letom (Jak jsem strávil tohle léto). Cenu pro nejlepšího herce získali jeho dva hlavní protagonisté Grigorij Dobrygin a Sergej Puskepalis, navíc ocenění za výjimečný umělecký přínos si připsal také kameraman tohoto snímku Pavel Kostomarov. Snímek proti sobě staví dva polárníky na odlehlé čukotské stanici. Mazák Sergej jede ulovit pstruhy, když mladíček Pavel přijme vysílačkou vzkaz, že Sergejovi daleko odsud zemřela žena. Pavel se to pak bojí Sergejovi říct a mezi oběma muži vzniká přímo radioaktivní napětí. Snímek má všechny kvality soustředěné charakterové studie, širokoúhlé divoké scenérie jsou navíc pastvou pro oči.

Velkou cenu mezinárodní poroty pod vedením režiséra Wernera Herzoga získalo rumunské psychologické drama režiséra Florina Serbana Když si chci písknout, písknu si, syrová výpověď o mladém vězni, který se těsně před propuštěním kvůli rodinným problémům vzbouří proti svému okolí. Poslední zástupce takzvané rumunské nové vlny líčí drsnou story z prostředí nápravného ústavu, z něhož se hlavní hrdina rozhodne uprchnout krátce před propuštěním, aby pomohl své matce a bratrovi. Tento film obdržel také cenu pojmenovanou po zakladateli festivalu Alfredu Bauerovi, která je udílena filmům, jež otevírají nové perspektivy ve filmovém umění.

Stříbrného medvěda pro nejlepší herečku získala pak Japonka Šinobu Teradžimaová za hlavní roli v protiválečném filmu Caterpillar (Housenka). Ztvárnila zde ženu, která musí podle císařského dekretu sloužit svému muži, jemuž granát v čínsko-japonské válce utrhl všechny čtyři končetiny a který se díky svému hrdinství stal „válečným bohem". Invalida se může jen plazit jako housenka, jíst a souložit.

Do Asie putuje také cena za nejlepší scénář, který podle názoru poroty mělo čínské rodinné drama Tchuan Jüan (Odděleně spolu). Příběh bývalého vojáka, který před ovládnutí Číny komunisty uprchl na Tchaj-wan a po letech se vrací do vlasti za svou bývalou láskou, natočil režisér Wang Čchüan-an. Muž v jeho vyprávění není ženě ani po letech lhostejný, jenže on a už má ale velkou rodinu s poddůstojníkem čínské lidové armády. Vnitřní konflikt jedné rodiny je tu tak konfrontován se stále nepřekonaným konfliktem rozdělené země.

Berlinale letos nabídlo alespoň v soutěži řadu filmů, které jsou neseny na vlně oblíbené festivalové deprese z nemocí a rozvratů vztahů. Často jsou to díla vnitřně poctivá, jindy je z nich ale příliš znát sázka na tematickou i stylovou jistotu. Dánský soutěžní snímek režisérky Pernilly Fischerové Christensenové Rodina vypráví o muži s rakovinou mozku a získalo aspoň cenu Mezinárodní federace filmových kritiků FIPRESCI. Nový film pilného Michaela Winterbottoma Zabiják ve mně je film noir podle autora kriminálního příběhů Jima Thompsona a zároveň první snímek britského filmaře natočený v nezávislé americké produkci, ale s komerčním potenciálem. Casey Affleck zde vystřihl hereckou kreaci ve vyprávění o psychopatickém poldovi, kterého nemůže nikdo chytit, a jenž brutálním způsobem zneužívá svého postavení i vlastní mužské síly na ženských obětech, které znásilňuje a jedné z nich, v podání Jessicy Alby, dokonce rozmlátí obličej napadrť. I Submarino dánského režiséra Thomase Vinterberga je zcela temný příběh dvou lidí, kteří jsou schopni se spolu vyspat, ale už spolu neumí žít. Jsou to osamělci dnešní doby, kteří pijí a mají záchvaty zuřivosti. Bosenská režisérka Jasmila Zbaničová se letos představila snímkem Na cestě. Její nový film je natočený jemně, bez krutých tónů a bravurně rozehrává vztah dvou lidí, kteří se odcizili tím, že jeden z nich začal věřit příliš silně v Boha. Je to zároveň sonda do života muslimské komunity v Sarajevu, kde se střetávají západní principy s ortodoxním islámem. Ústřední dvojici hrdinů tvoří mladý pár, který přišel ve válce o obojí rodiče. Přítel letušky Luny Amar dostane práci od kamaráda z války daleko od města, v táboře v horách, kde se muslimové učí lepší a silnější víře. Je to práce s počítači a dobře placená. A jeho chlebodárce chce za to jen jedno: příklon k víře. A skutečně, Amar se natvrdo oddá islámu.

Dvě ceny nezávislých porot získal na Berlinale 2010 také jediný český zástupce v letošním oficiálním programu. Kawasakiho růže Jana Hřebejka, která zahájila prestižní nesoutěžní sekci Panorama, se dostala mezi snímky, jež označily za nejlepší účastníky sekce ekumenická porota a Mezinárodní konfederace uměleckého a esejistického filmu.

Už odpoledne oznámily své vyvolené také nezávislé poroty na Berlinale. Cenu publika v sekci Panorama získal dokument Zničená země režisérky Lucy Walkerové o lidech žijících na okraji společnosti; jeho tvůrci se mohou radovat i z ceny Amnesty International. Teddy Award pro nejlepší film s homosexuální tematikou obdržela americká komedie The Kids Are All Right (Děti jsou v pořádku) režisérky Lisy Cholodenko. V nesoutěžním filmu, který nadchnul Berlinale, si lesbický rodičovský pár zahrály Julianne Mooreová a Annette Beningová. Hrdinky komedie s americkou grácií a citelným šmrncem feminismu se občas poškorpí i občas pomilují. Tyto dvě ženy ovšem navíc ve svém svazku vychovávají dvě pubertální děti, chlapce a dívku, jež se jim (každé zvlášť) narodily po umělém oplodnění. A chlapce nyní po letech napadne, že by mohli spolu se sestrou začít hledat své biologické otce.

V závěrečných dnech festivalovou soutěž ještě rozhýbal menší skandál. Oskar Roehler uvedl snímek Žid Süss - film bez svědomí. Drama o herci Ferdinandu Marianovi, který přijal roli v jednom ze základních kamenů nacistické protižidovské propagandy, dostálo svému podtitulu. Marian je zobrazen téměř jako oběť a diváci tu nenarazí na duševní očistu.