Filmopolis

Životy slavných bývají oblíbeným námětem nejen pro literaturu, ale také pro film. Mnoho filmařů neodolá pokušení přenést na filmové plátno portréty slavných spisovatelů, hudebníků nebo malířů.
Jaká jsou úskalí tohoto divácky oblíbeného žánru?
Co by měl dělat tvůrce, aby jeho dílo nezůstalo pouze učebnicovým heslem, ale stalo se plnokrevným uměleckým dílem?
Co má dělat, aby mu vdechl život?
Je lepší respektovat skutečnost nebo se spíše odpoutat od reálných faktů a popustit uzdu fantazii?

Filmopolis přinese v repríze speciálního vydání z roku 2001 několik příkladů, jak se s tímto nelehkým úkolem vyrovnávají tvůrci na celém světě a co radí těm, kteří by chtěli vykročit v jejich stopách.

O svých filmech a problémech převedení skutečných lidských osudů na stříbrné plátno budou mluvit tvůrci jako Philip Kaufman, jehož snímek o markýzi De Sade byl uveden také v našich kinech.
Ronald Joffé, kterého inspiroval život Francoise Vatela, výjimečné osobnosti na dvoře Ludvíka XIV.
Slavný americký herec Ed Harris, který si pro svůj režijní debut vybral osudy amerického malíře Jacksona Pollocka, kterého si také sám zahrál. Život jiného kontroverzního amerického modernisty Jeana Michela Basquiata se rozhodl zfilmovat malíř Julian Schnabel. Ve svém druhém filmu se Schnabel nechal inspirovat postavou kubánského spisovatele Reinalda Arenase, pronásledovaného Castrovým režimem nejen za svoji tvorbu, ale také za sexuální orientaci. Fiktivní příběh o Basquiatovi budeme moci porovnat s filmem natočeným sice v 80. letech, uvedeným ale
na festivalu v Cannes až v roce 2000: jeho hlavním protagonistou je totiž skutečný malíř Jean Michel Basquiat, jenž nás zavede do uměleckého podsvětí New Yorku své doby.
Málokdo u nás ví, že scénář Schnabelova filmu Basquiat napsal Polák Lech Majewski, jenž nedávno zfilmoval také životní příběh svého krajana, prokletého básníka Rafaela Wojaczeka.
Spisovatelé jsou hrdiny i několika dalších filmů.
Život Jamese Joyce a jeho komplikovaný vztah ke své životní družce Noře převedla na plátno Irka Pat Murphyová.
Osud ruského velikána Ivana Bunina, muže zmítaného mezi několika ženami, zaujal režiséra Alexeje Učitěla.
Německý režisér Jan Schutte se zase pokusil vtěsnat do jednoho dne na chatě u jezera život Bertolta Brechta, který žil na sklonku života hned se šesti ženami najednou.
Velice pozoruhodný je také další německý film Bludný kruh – režisér Oskar Roehler v něm zfilmoval příběh své vlastní matky, spisovatelky Gisely Elsnerové, která se nedokázala vyrovnat s pádem komunismu ve východní Evropě a raději dobrovolně ukončila svůj život.
V poslední době se staly inspirací také životní osudy slavných filmařů. Převážně v Rusku natočil Kanaďan Renny Barlett snímek o Sergeji Michajloviči Ejzenštejnovi. Američan Elias Merhige si zase zaspekuloval, co by se stalo, kdyby klasik německého němého filmu Friedrich Wilhelm Murnau angažoval do role Draculy místo herce Maxe Schrecka skutečného vampíra.