Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Hipoterapeutické centrum Robin

Hipoterapeutické centrum Robin je specializované středisko spolupracující s Českou hiporehabilitační společností. Zabývá se psychoterapeutickým ježděním a aktivitami s využitím koní se zaměřením zejména na děti s poruchou autistického spektra, děti s poruchami učení a chování a děti, či dospělé po prožitém traumatu, nebo v těžké životní situaci.

Koníci jsou na tuto práci připravováni odborným trenérem. Koně mají rozdílné povahy a temperament, ale všichni jsou vyrovnaní a pohodoví. Koně pro určitou práci jsou vybíráni vždy podle specifických potřeb klienta. Tým centra Robin tvoří lidé se vzděláním v oboru pedagogickém, sociálním a psychoterapeutickém a ergoterapeutickém a dále lidé s několikaletými zkušenostmi z hipoterapeutického prostředí a s bohatou praxí v práci s autistickými dětmi.

Primární náplní centra Robin není výuka jízdy na koni, ale utváření pozitivního vztahu ke zvířeti, vytváření pocitu odpovědnosti a schopnosti soustředění. Koně jsou využíváni též jako prostředníci pro komunikaci s lidmi.
Více informací najdete na www.hipocentrumrobin.cz.

I zvíře bolí tělo

Prevence pohybových problémů při výcviku (1. část)

Jak říká moje kolegyně chiropraktička s nadsázkou, „nejhorší sporty jsou žádné sporty“, stejně tak by se asi dalo říci „nejhorší výcvik je žádný výcvik“. Už jen proto, že nevychovaný pes se může dostat do řady potenciálně nebezpečných situací sám, případně pak majitelé v zoufalství používají výraznější donucovací prostředky – jako je opakované trhání vodítkem, při kterém se malý pes někdy i proletí vzduchem, neustálý protitah, ostnaté obojky atd. Každý pes by měl být naučený poslouchat na hlasové nebo posunkové povely svého pána tak, aby nebylo nutné používání razantnějších prostředků.

V minulém dílu jsme si řekli o úskalích při výběru obojků a ohlávek, dnes se zaměříme na další potenciálně škodlivé situace.

Nejprve se zaměříme na základní a služební výcvik a na to, jaké chyby při něm můžeme z pohledu veterinárního fyzioterapeuta nebo chiropraktika udělat:

1. Rozhodčími i cvičiteli ceněná chůze u nohy, při níž má pes dávat najevo pozornost neustálým sledováním psovoda může mít za následek velmi bolestivě zablokovaný krk, zejména, trvá-li nácvik dlouhou dobu. Ačkoliv se na zkouškách vodí psi u levé nohy, doporučuji z hlediska zdraví pohybového aparátu při výcviku nohy střídat – ostatně se vám to jednou může hodit třeba v případě, že budete mít jednou pohybové problémy vy.
Při výcviku je potřeba brát velký ohled na svého psího partnera – to, že se na vás při chůzi přestává nadšeně dívat nemusí znamenat neposlušnost nebo malé nadšení pro výcvik, ale třeba prostě jen fakt, že vašeho přítele bolí za krkem... Ostatně nejde jen o krční páteř – při chůzi s vytočenou hlavou se výrazně více zatěžuje vnější přední končetina, což v dlouhodobém horizontu může vést k přetěžování, bolestem kloubů, kulhání a dřívějšímu rozvoji artrózy.

2. Při nácviku překonávání vysokých překážek, jako jsou „áčka“ a kolmé skoky je potřeba věnovat velkou pozornost tomu, abychom naučili psa co největší část překážky sbíhat. Prudké a opakované dopady z výšky často zapříčiňují bolestivé bloky hrudní páteře a lopatek, stejně jako třeba v případě německých ovčáků obávané problémy s bederní páteří u starších psů.

3. Prudké brzdění při aportu může vést k poranění zejména předních končetin. Pokud se psu podaří chytit aportovací činku v letu, může si nejen vyrazit zuby, ale také poměrně bolestivě zablokovat čelist.

4. Při nácviku obran je nutno mít velmi zkušeného figuranta, nejlépe se znalostmi anatomie psa. Při nácviku je nutné velmi dbát na to, abychom zejména s mladým psem, příliš netřepali, nedali mu hlavu do záklonu nebo nešli přímo proti psu. Mohli bychom tak velmi bolestivě zablokovat čelistní kloub i krční páteř a psa odradit nejen od dalšího výcviku, ale také mu způsobit velmi nepříjemnou bolest. Je nutno mít na paměti také to, že pes, kterého něco bolí, může reagovat nepředvídatelně i v situacích, ve kterých byl dříve „stoprocentní“.

Varováním by měla být náhlá ztráta zájmu o nějaký cvik, neochota, nevrlost – v těchto případech bychom vždy měli zvážit metodiku výcviku a případně psa nechat prohlédnout zkušeným chiropraktikem. Ačkoliv jsou blokády často velmi bolestivé, zkušený odborník si s nimi většinou dokáže poradit.

Autorka: MVDr. Jitka Thurnvaldová

Rehabilitace na klinice malých zvířat v Brně

Na klinice malých zvířat Veterinární a farmaceutické univerzity v Brně otevřeli pro zvířata, především pro psy, například po úrazu a následném chirurgickém zákroku, tělocvičnu se speciálními pomůckami a rehabilitační bazén. Rehabilitaci ale mohou navštěvovat i psi s omezenou hybností, nebo velkou bolestivostí, díky, které odmítají používat nějakou končetinu a také psi – sportovci pro udržování kondice.

V reportáži se podíváme, jak taková rehabilitace probíhá a s jakými výsledky. Seznámíme vás s příběhy pejsků a jejich majitelů, kteří na kliniku, respektive na rehabilitaci docházejí pravidelně. Uvidíte, že rehabilitační cvičení probíhá u zvířat dost podobně jako u lidí. A stejně tak jim ulevuje od bolesti.

Nabídka koček

Občanské sdružení na ochranu zvířat Podbrdsko
Depozitum Třebotov, K Mejtku
tel. čísla: 603 828 229, 721 868 406
č. účtu: 152 335 352 / 0600
www.podbrdsko.kocky-online.cz

Oskar

Oskar je roční kocour, který se původně toulal po místním sídlišti. Někomu se ztratil, ale nikdo ho nehledal. Nakonec se dostal do útulku. Oskárek je hravý a veselý. Je zvyklý na život v bytě. Lidi má velmi rád a moc se mu stýská po vlastním domově. Pokud se pro něj rozhodnete. Nebudete litovat. Je to přítulný kocour, který vám budě dělat samou radost. Hodil by se i k aktivnímu staršímu člověku.

Pyšelín

Pyšelín je asi roční kocourek z ulice. Po příchodu do útulku byl extrémně plachý a opatrný, ale pomaličku roztál a teď už si sám chodí pro pohlazení. K cizím lidem zůstává opatrný, takže od nových páníčků bude potřeba trpělivý přístup. Pyšelín by v novém domově určitě neměl být sám, je společenský a hravý, a proto k sobě potřebuje kočičího kamaráda. Pyšelín je zvyklý na život v bytě. S ohledem na dětství prožité venku by se ale možná rád někdy proběhl venku.

Flíček

Dvěma bráškům, Flíčkovi a Mikešovi, coby maličkým koťátkům zastřelili maminku. Díky obětavé péči sousedů se podařilo koťátka vytáhnout ze seníku a vypiplat je. Vyrostli z nich krásní a mazliví kocourci. Mikeš už domov našel, teď je řada na Flíčkovi. Je zvyklý na život v bytě.

Tiffany

Dvouletá Tiffany je velmi kontaktní kočička. Klidně si na vás přijde lehnout a náležitě prošlape a promasíruje unavené člověčí tělo a vřele se přitulí. Je upovídaná, takže se s ní nudit nebudete. Její vášní je pobyt ve výškách, miluje pozorovat svět z vrchních pater škrabadel, ale i skříní, poliček, a dokonce také konzolí.

Damián

Černobílý kocourek Damián kočky zrovna nevyhledává, je to solitér. Má ale velmi rád lidi. Pokud vidí přicházet „svého“ člověka, může se přetrhnout. Běží mu v ústrety, otírá se mu o nohy tak vehementně, že ho skoro porazí. Je to mazel. Dvouletý Damián je kocourek, který by rád bydlel uvnitř se svými lidmi a zároveň měl možnost proběhnout se venku. Dočká se?

Gandalf

Mohutný mazlivý klidný mour Gandalf byl nalezen v Lánech ve velmi zuboženém stavu. Na první pohled zaujal zoufalý vzhled uší, které byly postižené ošklivým zánětem. Po opatrném očištění se ukázala příčina, kocourek měl prasklé bubínky. Ouška se zahojila a Gandalf dokonce slyší, jen při čištění uší je potřeba velké opatrnosti. Kromě toho občas Gandalfovi slzí oči, ale to spraví zvlhčující kapky. Gandalf vychází s ostatními kočkami bez problémů a je zvyklý i na psa. Kočičákovi je asi pět let. Byl by ideálním společníkem pro staršího člověka.

Tosca

Majestátní dvouletá tříbarevka Tosca je velká osobnost. Mazlit se přijde, jen když ona chce, o pohlazení se neváhá sama přihlásit. Prostě na sebe umí upoutat pozornost. Jinak je to spíš povalečka, která se o ostatní kočky nezajímá a žije si svým vlastním životem. Tosce by vyhovovalo žít s lidmi, kteří ji budou mít rádi, ale nebudou ji příliš zatěžovat svou pozorností.

Tylinka

Tylinka je asi čtyřletá kočička, která se chová spíš jako pejsek. Člověku se drží u nohy, ráda se nechává hladit, ale jen když sama chce. Jinak před rukou uhýbá. A třeba na klíně ji rozhodně neudržíte. Tylinka by uvítala domov u lidí, kteří budou mít pro její povahu pochopení a dopřejí jí všechnu potřebnou péči, a ještě mnohem víc.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2017
 P ZJ ST AD HD