Pořad na pomoc zvířatům. Uvádí Marta Kubišová

Obsah dílu

Přehrát vše

Biopark při teplickém gymnáziu

Na podzim roku 2008 vznikl při Gymnáziu Teplice biopark. Jde o soubor staveb a zařízení pro pěstování rostlin a chov živočichů. Jeho smyslem je především zkvalitnění a zatraktivnění výuky biologie, ale o sobotách má do bioparku přístup i veřejnost. A je na co se koukat. Chovají zde na 240 živočišných druhů od hmyzu a hlodavců přes obojživelníky, plazy, ryby a další až po savce. Možná vás reportáž bude inspirovat k návštěvě o některém z volných víkendů. Více informací najdete na www.gymtce.cz.

Stop utrpení zvířat při přepravě

Miliony hospodářských zvířat se každoročně přepravují po celém světě. Často to bývá ve stísněných podmínkách, bez krmiva, vody a odpočinku. Přepravují se také zvířata nemocná, zraněná, příliš mladá nebo březí. Dopravní prostředky bývají přeplněné a špatně vybavené. To vše zvířatům způsobuje nesmírné utrpení či dokonce smrt. Navíc se mnoho zvířat vyváží ze zemí s právní ochranou do zemí bez právní ochrany. Tak je tomu i v případě vývozu hospodářských zvířat z České republiky do Turecka, kde zvířata čeká po strastiplné cestě ještě velmi hrubé zacházení a brutální porážka bez omráčení. Obchodování se živými jatečními zvířaty, které vyžaduje jejich přepravu na dlouhé vzdálenosti, je zbytečné a mělo by být nahrazeno obchodováním s masem.

Za zastavení utrpení zvířat při přepravě z České republiky do Turecka a dalších zemí mimo Evropskou unii vznikla petice adresovaná parlamentu. Jde o aktivitu organizace Compassion in World Farming v ČR, Společnosti pro zvířata, Farmy Naděje a OBRAZu, podporovaných Nadací na ochranu zvířat, organizací Slepice v nouzi a Svobody zvířat.

V reportáži vás seznámíme s obsahem petice a ukážeme vám video o mladém českém býčkovi, který zemřel ochranářům přímo před očima vyčerpáním po strastiplné cestě. „Příběh umírajícího býčka mě zasáhl natolik, že jsem namalovala obraz na jeho památku. Obraz sloužil jako maskot petice, kterou mohli lidé podepsat během akce ke Světovému dni s názvem Zvířata nejsou zboží k přepravě, který proběhl letos 29. srpna v Praze. Obraz byl poté prodán v aukci a získané peníze použity na pokračování kampaně za ukončení utrpení zvířat při přepravě,“ uvedla Marie Šebestová, předsedkyně Farmy Naděje.

Příběh pejska Brita

V reportáži vám představíme pejska Brita, který hledá nový domov. Jeho příběh je velmi silný, ale zatím si ho nikdo neosvojil. Pejsek je totiž částečně ochrnutý. O to větší radost bychom měli, kdyby se pro něj našel milující člověk, kterému by jeho hendikep nevadil.

Brit patřil původně muži bez domova. V prosinci 2015 ho srazilo auto a od té doby zůstal bez jakéhokoli ošetření – jeho majitel na veterináře neměl peníze. Auto málem srazilo i jeho páníčka…Řidič z auta po nárazu vyšel, ale ne proto, aby pomohl, ale proto, aby jim vynadal, že si auto odřel…A pak ujel. Po srážce utrpěl Brit těžký otřes mozku, byl v bezvědomí a majitel ho chtěl nechat uspat. Ale ani na to nedal prostředky dohromady. Hned jak se o něm dozvěděli ze spolku Psí život, rozjeli se pro něj na Moravu. Britova páníčka, stále bez domova, se podařilo přesvědčit, aby pejska daroval.

Brita přijal Psí život do péče dne 2. 5. 2015 v opravdu zuboženém stavu. Měl hnisavý zánět močového měchýře, rozsáhlé kožními problémy, byl celý špinavý a v chlupech měl zaschlé kusy trusu. Na zadní nožičky byl kompletně ochrnutý a měl na nich hnisající proleženiny a odřeniny až na kost. Putoval okamžitě na veterinu, kde byl komplexně vyšetřený (rozbory krve, moči atd.). Dostal antibiotika, zároveň se začalo s léčbou proleženin na pravé straně. Hrozila dokonce amputace nohy. Velkým úsilím se nakonec podařilo nožičku zachránit. Tato nožička je ale mnohem slabší, úplně bez svalů a schází na ní část jednoho prstu s drápkem – náraz autem šel zřejmě z pravé strany. Brit absolvoval také specializované ortopedické vyšetření, které ukázalo, že má zlomeninu hrudního obratle. Díky velké prodlevě od úrazu však již operace nebyla možná. Mícha ale není přerušená, a je tedy šance, že Brit bude zase chodit. V míše jsou nicméně úlomky obratle, s čímž se už bohužel nic nedá dělat. Zřejmě i proto má také problém s kontrolou vyměšování, respektive ho ovládá tak ze 30 %. V tuto chvíli hraje nejdůležitější roli dlouhodobá rehabilitace, která by mu měla pomoci, aby se zas postavil na nohy. Je možné, že až se zadní část těla zase osvalí, problém s kontrolou vyměšování vymizí – je ale také možné, že mu zůstane. V době kurýrování všech možných neduhů i proleženin se Brit dočkal i odstranění nánosů zubního kamene, kastrace a čipování, později také očkování. Po zahojení všeho se konečně mohlo začít s tím nejdůležitějším, tedy se cvičením a rehabilitací, která pokračuje i nadále. A dělá pokroky!

Nyní je v domácí péči, není zavřený někde v kotci. Na speciálním postroji se chodí venčit do parčíku, kde už má spoustu kamarádů. Má nesmírně laskavou povahu, má rád psy, fenky, lidi, děti a dokonce i kočky. Naučil se také, co znamená „hrát si“, a miluje hlavně míček. Ještě to nějaký čas zabere, věříme ale, že bude za pár měsíců zase chodit.

Když přijde do ordinace…

Čivava

Čivavky jsou taková roztomilá psí miminka. Tedy velice často se k nim tak jejich pánečkové chovají. Čivavka se přinese do ordinace v náruči nebo v pelíšku nebo v pohodlné plyšové tašce. Po většinu času setrvá u „maminky“ nebo u „tatínka“ v náručí a na vyšetřovacím stole se zdrží jen na nezbytně dlouhou dobu. Na zemi vidím čivavy většinou jen na požádání, abych vyšetřil, jak se pohybují. Po pravdě to zcela chápu, jsou to na první pohled křehcí roztomilí pejskové a člověk má snahu je chránit, vzít do náruče a pomazlit.

V povaze jsou to ale často velice stateční psíci, někteří bohužel až trochu moc. Nošením v náruči a neustálou ochranou od pánečků často nabydou čivavy dojmu nedotknutelnosti a pak si neohroženě hrají nebo i zcela vážně útočí na mnohem větší psy, bez jakéhokoli náznaku pudu sebezáchovy. Prostě si připadají mnohem větší a někdy na to bohužel také doplatí. V řadě případů jde i o náhodná zranění, kdy při hře s výrazně větším psem dojde ke kolizi a čivavka skončí s nějakým vážnějším zraněním. Nejčastěji to bývají zlomeniny končetin, čelistí nebo pánve. Tato zranění je často možné chirurgicky napravit a psa vrátit do normálního života, i když to trvá několik týdnů nebo i měsíců. Není asi nutné říkat, jak dopadne přetahování o hračku nebo závod o aport s velkým psem. Čivavy chtějí zkrátka také vyhrávat a je na pánečkovi nebo paničce, aby jim našel bezpečného parťáka, nejlépe podobně velkého.

Kromě zmíněných problémů se zlomeninami a úrazy se ale čivavy, bohužel, potýkají s několika vrozenými nebo vývojovými problémy. První soubor potenciálních problémů vyplývá z tvaru hlavy a velikosti plemene. Týká se vrozených problémů s lebkou, jako je neuzavření lebečních kostí, tzv. fontanela, kdy lebka má nejčastěji ve svém středu různě velký otvor – od několika milimetrů až po dva nebo i tři centimetry a mozek tak není v tomto místě dobře chráněn. Podobně častý je různě rozsáhlý hydrocefalus, kdy se mozkomíšní mok neodvádí dostatečně z mozkových komor a postupně utlačuje tkáň mozku, která se postupně zmenšuje a nahrazuje tekutinou. Pro úplnost, méně časté jsou vrozené změny v oblasti spojení lebky a páteře, vrozené anomálie krční části míchy a tak dále. Čivavy platí za svoji velikost v souvislosti s tvarem lebky asi nejvíce z trpasličích plemen. Tyto typy problémů jsou často neřešitelné nebo řešitelné těžko a jen zčásti.

Úplně nejčastější čivaví pacienti jsou ale čivavky typicky hopsající tu po třech a pak zase po čtyřech, kdy vynechávají některou pánevní končetinu. Jsou to pejsci s různým stupněm tzv. luxace patelly, tedy vykloubením čéšky. Bohužel jde opět o geneticky podmíněnou vadu. Kladka kosti stehenní není dobře vyvinutá a dochází k „vypadávání“ čéšky z kloubu. Tenhle problém má naštěstí řešení, koleno je možné chirurgicky opravit. Z ortopedických potíží musím ještě zmínit tzv. aseptickou nekrózu hlavice kyčle, kdy v postiženém kyčelním kloubu dojde vlivem cévní poruchy k odumření celé hlavice kyčle, nejčastěji ve věku mezi šestým a devátým měsícem. Řešením je chirurgický zákrok, kdy je nutné odumřelou hlavici odstranit a pes je po cca dvouměsíční rekonvalescenci schopen normálního života, někdy s drobným hendikepem.

Nechci dělat výčet chorob a říkat, že čivava je velice riziková volba a tak se radši přiznám. Jednu čivavu mám doma, je to pes naší dcery a jmenuje se Smajlík. Protože vím o rizicích, která jsou u velice malých čivav výrazně větší (často váží i kolem 1 kg), hledal jsem chovnou stanici, která má čivavy trochu větší, tak 2 až 3 kila. Kolegyně z práce mi doporučila svoji známou, takže jsem nic moc neprověřoval a jeli jsme si pro Smajlíka. Jedno se musí Smajlíkovi nechat, je zcela zdravý, v tom byla mise úspěšná. Jiná věc je, že z čivavy s průkazem původu vyrostl psík, který čivavu vzdáleně připomíná hlavou a zbytek psa je spíš Jack Russel teriér. Smajlík váží hezkých sedm kilo a máme ho rádi. Dokonce i tuším, jak k tomu asi došlo, paní chovatelka chová ještě americké bezsrsté teriéry, takže si mamka asi odskočila. No mám sice sedmikilovou čivavu, ale pejsek je zdravý jako řepa. A co víc si přát.

Autor textu: MVDr. Lukáš Duchek

Nabídka koček

Kočka v srdci, z.s.
depozitum Týn nad Vltavou
tel. č.: 605 788 750
č. účtu: 220 073 11 30 / 2010
www.kockavsrdci.cz

Chilly

Sedmiměsíční kastrovaná kočička Chilly je velký mazel. Vyžaduje stále přítomnost lidí a umí si jejich náklonnosti náležitě užívat. Při mazlení občas žárlí na ostatní, proto ji doporučujeme spíše jako jedináčka. Je vhodná zejména do bytu. Používání kočičího záchůdku je u ní samozřejmostí.

Lily

Lily je rok a půl stará kastrovaná kočička. Chová se jako puberťačka, která nepropásne jedinou příležitost k provádění kočičích lumpáren. V kolektivu ostatních koček se projevuje dominantně, proto je vhodná spíše jako jedináček do bytu. Lily už jednou v novém domově byla, po roce se ale, bohužel, z rodinných důvodů vrátila. Doufáme, že tentokrát najde svoji vytouženou rodinu.

Popelák

Popelák je kočičí dědoušek, který původně žil u kontejneru. Je to moc hodný a vděčný kocourek. Zasloužil by si dožít svůj kočičí život v teple domova mezi lidmi, kteří by ho milovali. Je čistotný, absolutně nenáročný. Popelák má rád společnost lidí, ostatní kočky mu nevadí. Je vhodný pouze do bytu.

Maxík

Čtyřměsíční kotě Maxík je zachráněný z kravína. Při příjmu byl tak začervený, že byl v ohrožení života. Teď už je však v pořádku, postupně přibírá na váze, hraje si a lumpačí s ostatními koťaty. Je vhodný do bytu i domku se zahrádkou.

Rarášek

Čtyřměsíčního kocourka Raráška přijali do depozita s několika dalšími sourozenci z obce nedaleko Tábora. Rarášek je zdravé a neposedné kotě, které musí stále objevovat nové věci. Je čistotný. V novém domově by uvítal dalšího kamaráda, se kterým by mohl provádět ty správné kočičí vylomeniny.

Ťulík

Ťulík je čtyřměsíční kotě, které našla hodná paní plačící na sídlišti v Týně nad Vltavou. Je velmi přítulný a mazlivý. S ostatními kočkami vychází dobře. Je naprosto čistotný, vhodný do bytu i domku se zahrádkou.

Šárka

Šárka je velmi upovídaná kočička, která musí veškeré dění okomentovat podle svého. Je mazlivá a přítulná, s ostatními kočkami vychází dobře. Vhodným domovem by pro ni byl domek se zahrádkou, kam by mohla občas vyběhnout a za hezkého počasí se vyhřívat na sluníčku.

Vida

Krásná zrzavá kočička Vida byla nalezena v chatové oblasti nedaleko Týna nad Vltavou. Zpočátku odmítala jakýkoliv kontakt s lidmi, po několika dnech se z ní však vyklubala veliká mazlinka. Miluje chování v náručí a vyhledává stálou přítomnost člověka. Ostatní zvířata jí nevadí. Je to nenáročná sedmiměsíční kočička, která je vhodná zejména do bytu.

Stopáž26 minut
Rok výroby 2016
 P ZJ ST AD HD